Přívětivost a laskavost je zrcadlem, jak v nás jedná Bůh

Sk 28, 1-10
1 Když jsme se zachránili, dověděli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta.  2 Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Zapálili hranici dříví a všechny nás k ní pozvali, protože začalo pršet a bylo zima.  3 Když Pavel nasbíral náruč chrastí a přiložil na oheň, zakousla se mu do ruky zmije, která prchala před žárem.  4 Jakmile domorodci uviděli, že mu visí na ruce had, říkali si mezi sebou:„Ten člověk je určitě vrah. I když se zachránil z moře, bohyně odplaty nedovolila, aby zůstal na živu.“  5 Ale Pavel setřásl hada do ohně a nic zlého se mu nestalo.  6 Oni čekali, že oteče nebo že najednou padne mrtev. Když to však dlouho trvalo a viděli, že se s ním nic neděje, začali naopak říkat, že je to nějaký bůh.  7 Blízko toho místa měl své statky správce ostrova Publius. Ten nás přijal a tři dni se o nás laskavě staral jako o své hosty.  8 Publiův otec ležel s horečkou a úplavicí. Pavel přišel k němu, pomodlil se, vložil na něj ruce a uzdravil ho.  9 A potom začali přicházet i jiní nemocní z ostrova a Pavel je uzdravoval.  10 Štědře nás obdarovali, a když jsme měli odjíždět, přinesli nám, co jsme potřebovali na cestu. 

Milí bratři a milé sestry!

Známe dobře situace, kdy nás něco uštkne...ba dokonce otráví. A nemusí to být jen had. Stejně tak to zvládne i dobře namířené slovo, špatný čin... V některých situacích svou obezřetností můžeme kousnutí...chcete-li problému, předejít. Stává se také, že přijde z čistajasna, nebo spíše nečekaně. V obou případech bez rozdílu, máme v tu chvíli všichni co dělat. Nějak to dobře zpracovat. Setřást ze sebe ten jed, který by nás mohl otrávit a zároveň se ubránit pokušení, to kousnutí hned vrátit. A stejně jako v naše příběhu, případní přihlížející nebudou nepodobni těm našim domorodcům. Budou na vážkách, jestli jsme si to (případně někdo jiný) zasloužili, jestli to není náhodou za něco nebo jestli jsme v tom, jak se říká, nevinně. Ještě zvědavější jsou, jestli to ze sebe setřeseme a pošleme do ohně, horoucích pekel...
Určitě uznáte, že nepustit si jed tohoto světa do těla je docela umění. Není jednoduché a mnohdy to sami nedáme. Je dobré vědět, že na to nejsme sami a úplně bez pomoci.
Jedna věc je řešení, druhá prevence.
Člověk na sebe nemá nechat zbytečně působit jedy tohoto světa. Ať jsou z rádia, televize, od těch nejbližších i ty nejďábelštější a nejvychytralejší hadí – vnitřního našeptávání. Pokud možno se jim máme vyhnout, být ostražití. O tom vnitřním našeptávání by se dalo napsat několik kázání, ale já se dneska soustředím na to z venku.

Nemůžu si odpustit citovat tu kolegu, který pro duševní i duchovní očistu jednou popsal své desatero, v jehož prvním bodě bylo: nedívej se na televizi, ať neuzříš jeho tvář, zastav i četbu časopisů a novin. Nezapínej rádio, ať neslyšíš jeho hlas. Po 40 dnech očisty opatrně a v malých dávkách obnov přísun informací, ale při prvním náznaku svírání v krajině srdeční či žaludeční okamžitě zastav přísun. V případě návyku na televizní obrazovku či noviny hojně přepínej či listuj, ale hlavně nic neřeš.
Tak se vlastně nenecháme kontaminovat tím, co nás kolem obklopuje, co se do nás zakusuje, co nám našeptává všechno možné, aby nás to zalilo jedem, pohltilo a rozložilo, čímž vlastně zahubilo.
To že se na nás z venku valí blbá nálada a různé nesnášenlivosti, je celkem jasné. Možná také aktuálně nebude nepodstatné, že náš příběh je o Pavlovi, jako nějakém cizinci, ztroskotanci. Dejme pozor, abychom dobře posuzovali, co se k tomu na nás z médií valí, co by se do nás mohlo pěkně zakousnout, otrávit, rozežrat...
Pavel se nenechal ovlivnit situací, nezpanikařil, nepodlehl tlaku domorodců...nejprve, že je vrah a pak i zas bůh. A myslím, že jejich smyšlení se zrcadlilo v jejich reakcích na něj. Okolí může a mnohdy také umí, situaci ještě zhoršit. Ustát v krizové situaci ještě nepřízeň nebo naopak přízeň okolí, to bývá dvojitá nálož. Nepodlehnout pocitu malosti, nebo naopak pýše, to bývá také oříšek.
Víra však počítá s tím, že tyto věci nad námi nemusejí mít moc. Jen si ji musíme vzít jako výzbroj proti strachu a taky předsudkům a pověrám všeho druhu. Zkrátka, že nás Pán Bůh nejen chrání před zlým, ale hlavně dokáže dát sílu přemáhat zlé a i druhým v tom pomáhat.
Proto je ten náš text krásný příběh jednoho člověka, který byť na svízelné cestě k soudu v Římě, se dokáže nenechat otrávit tím, že věci nejdou podle jeho, ustojí, že jej jeho vlastní nepřijali, a to ani ve chvíli, kdy nemůže předpokládat dobrý konec. On se nenechá otrávit, vzít naději, nepustí se úkolu a ještě rozdává plnou náručí. Na celé své cestě Pavel nepřestává ani v osobní nelehké situaci být člověku i z jiného těsta, jiné víry, jiného smýšlení pomocí a požehnáním. Zprostředkovává Boží záchranu. Nezištná pomoc, laskavost, pohostinnost, štědrost jsou nesamozřejmé projevy Božího působení. Máme se k nim hlásit, máme je působit i rozsévat. Být vyzbrojeni věděním i vírou, odkud přicházejí, a že skrze nás mají putovat dál. Také, že jejich poskytnutím nezchudneme, dělením mezi lidi z nich neubývá, naopak se rozrůstají. Působí dál.
Máme-li být obrazem Božím, pak je tohle náš úkol. Bůh dává všem to, co potřebují k životu. Chlebem počínaje a třeba laskavostí konče.
A co je na tom našem příběhu ještě dost zvláštní? Pavlovi se jeho laskavost vyplatí...ale myslím, že to pro to nedělal...zkrátka, že tahle cesta je platná, dobrá, má smysl...pokud známe příběh Pavla, víme, že nebyl jeho cíl...dát abych dostal. Bůh nám taky takto nedává. Nedává, aby dostal a jestli na něco čeká, tak co my s tím, co my na to.
Dává nezištně, kde to vůbec nečekáme. I o tom svědčí náš příběh. Protože přívětivost a laskavost provází Pavla celou jeho plavbu. Nejen, že z něho vychází, ale ona k němu i přichází.
Z míst, kde bychom to my ani on sám nečekali. Na začátku plavby laskavost důstojníka, který měl Pavla jako vězně na starost, na začátku našeho oddílku přívětivost a laskavost domorodců, když se po ztroskotání dostali na jejich ostrov, i pak přívětivost pohlavára ostrova, který se o ně postaral a vyzbrojil je na další cestu...byť pro Pavla to byla cesta ke svému konci.
Tam, kde se nedalo příliš předpokládat, že odtamtud přijde pomoc, přišla. K tomu nám víra také otvírá obzor. Smíme počítat se stále novými možnostmi uprostřed konkrétních strázní i ohrožení. Smíme to vnímat, že i v těchto chvílích a takto nečekaně a z nečekaných rukou může přijít Boží pomoc, že skrze kohokoliv může pro Tebe, pro mě, pro toho nesympatického naproti, i privilegovaného či posledního v řadě kdekoliv na světě jednat Bůh.
Ale taky, že má jednat a zrcadlit se to Boží skrze mne i Tebe tady na světě pro ty druhé..třeba nesympatické, privilegované či posledního v řadě. Bůh není lhostejný k lidskému trápení, Bůh není lhostejný k lidským zápasům našim ani druhých a tak nemáme být též. Amen

Písně:
618 Modré nebe slunce zář
379 Stvoř srdce čisté, bože mi

660 Buď Bohu všechna chvála čest
489 Tvé požehnání

kazatelka: Martina Šeráková Vlková

Datum: 30.06.2015 10:09 |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace