Nedělní domácí bohoslužby 25. 10. 2020

Domácí bohoslužby, Třebenice 25. října 2020

Malý návod k použití

Je dobré si svátečně sednout kolem stolu, do křesla, pod lampu. Text pročítáme pomalu, s pauzami, lépe číst vše nahlas, i když jsme sami (snad kromě kázání). V modlitbách může být prostor pro vlastní doplnění nebo ticho, lze zařadit kamkoli. Písně lze zpívat nebo text hlasitě předčítat. Ve zvukové nahrávce zní varhanní doprovod.

Je-li nás kolem stolu víc, je dobré po bohoslužbách povídat si o právě prožitém, nebo i o něčem jiném.

Protože se počítá i se staršími, nejsou uváděny písně ze zpěvníku „Svítá“. Jsou vybrány spíše známé písně. V rodinách s dětmi, mají-li „Svíták“, lze uvedené písně nahradit nebo doplnit.

V mailu i na webových stránkách sboru najdete také adresu, na níž jsou tyto bohoslužby uloženy ve zvukové nahrávce, pořízené Milenou a Pavlem Klineckými a to včetně varhanních doprovodů písní. Pustíte-li si nahrávku, můžete si písně zpívat s doprovodem.

Pozdrav

 „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Milost vám a pokoj, od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Celým srdcem, Panovníku, Bože můj, ti budu vzdávat chválu, tvoje jméno věčně oslavovat, vždyť tvé velké milosrdenství je se mnou; z nejhlubšího podsvětí jsi vytrhl mou duši. (Ž 86,12-13)

PÍSEŇ „TVÁ, PANE, LÁSKA“ EZ (EVANGELICKÝ ZPĚVNÍK) 635

Tvá, Pane, láska nám sílu dává, / je jako číše vody studené. /

Má sílu těšit smutnou duši / a zvednout tělo zemdlené.

2. Tvá milost, Pane, je nekonečná, / své odpuštění znovu dáváš zas! /

Tvým darem je i milý úsměv / těch, kteří žijí vedle nás.

3. Ve víře dáváš nám poznat, Pane, / že nejsme sami - s námi přebýváš. /

Tvé myšlení je o pokoji/ - má zase smysl život náš.

4. Tvé svaté Slovo nás moudře vede / a našim cestám ukazuje směr. /

Nebývá snadné zaslechnout je/ ve světě plném různých věr.

5. Co jen je člověk, čím zasloužil si, / že, Pane, ty jsi na něj pamětliv? /

Pochopit ne lze, snad jen žasnout! / Dík budu vzdávat, co jsem živ!

Modlitba

Pane celého světa, Otče náš,

děkujeme za tuto chvíli ztišení.

Děkujeme ti, že máme možnost zastavit se nejen od své práce nebo zábavy, ale také před tvou tváří. Děkujeme ti, že v této chvíli nejsme sami. Možná jsou s námi naši blízcí v rodině, možná jen o nich víme, telefonujeme si s nimi, myslíme na ně a víme, že oni myslí na nás. Ale to hlavní – věříme, že je s námi tvá moudrost, tvá láska, tvá podivná přítomnost s člověkem na této zemi. Tak jsme se kdysi i učili, tak jsme to četli, tak jsme to přijali a spoléháme se na to.

Znáš všechny naše radosti a starosti. Znáš naši vděčnost, i když ji někdy neumíme dávat dost zřetelně najevo. Znáš naši radost, když věci dopadnou dobře. Znáš naši bolest, když se nám nedaří. A znáš naši bezradnost, když nevíme, kam dál, co dělat a co nedělat.

S tím vším přicházíme v modlitbě, takoví jsme. Ale s tebou do všeho svítí tvoje naděje. Ty nás neopouštíš. Prosíme, ať to víme my i ti kolem nás.

Pane celého světa, Otče náš, v tichu své modlitby věříme, že nám daruješ svou pozornost, blízkost, své objetí, svou lásku, své slovo. Amen.

Čtení z Bible:  

Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. (Mt 5,4)

Zamyšlení (kázání)

Tak jednoduchá věta, ono „blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni“! Prostě všechno zlé jednou skončí, neboli „každá trampota má svou mez“. Text však čteme v Bibli, v Matoušově evangeliu, to nám může odkrýt ještě další hloubku.

Ježíš i Matouš jsou oba znalí Starého zákona od dětství, žijí tedy v prostředí, které zcela samozřejmě počítá s Boží přítomností ve světě. Pán Bůh tu je, je to náš Bůh, Pán, základ života. My jsme jeho lid, jeho děti, synové a dcery. Pán Bůh nám něco nabízí a něco od nás žádá. Nabízí nám své otcovství. Jako dobrý otec je veden láskou ke svým dětem. Tak nabízí svou pomoc, odpuštění, pokud něco pokazíme, své vedení, abychom věděli, co dělat a co nedělat, jak žít. Na oplátku od nás žádá, abychom mu důvěřovali. Abychom nepochybovali, že nás má rád, že to s námi myslí dobře a že ví, co říká a co po nás chce. Že když nám dal Desatero, dal nám opravdu nejlepší základ. Když nám dal „dvojpřikázání lásky“ (milovat budeš svého Pána Boha i svého bližního, každého trochu jinak), že na tom stojí dobrý život na zemi. Když nás naučil modlit se, je to pro nás dobrá pomoc. Když nás učil nekrást, nelhat, nehamounit, věděl, co říká. Když nás učil naději, že smrt nemá v životě poslední slovo, věděl, jak to doopravdy je a prozradil nám něco z tajemného zákulisí života. Pán Bůh nám dal své otcovství a žádá, abychom je, jako dobré děti, přijali se vším, co to obnáší.

V Matoušově evangeliu leží důraz právě na tom, co člověk má dělat: dodržovat zákon. Zákon ale není jen Desatero ani předpisy, které jsou zapsány v Tóře, v Mojžíšových knihách. „Zákon“ není jen soubor „legislativních opatření“. Zákon je také princip, na němž život stojí. Můžeme to přirovnat k rozdílu mezi „zákonem o pravidlech silničního provozu“ a „zákonem zachování hmoty a energie“. Boží zákon by člověk měl chápat spíš jako to druhé. Možná skoro jako „přírodní zákon“.

Na začátek dobré zprávy – evangelia, položí Matouš sadu výroků, které začínají „blahoslavení ti“ nebo „blaze těm“. „Blaho“ je něco až tělesně příjemného, pocit štěstí, vyrovnanosti. Věci jsou, jak se nám líbí. „Blahoslavený“ zní vznešeněji, duchovněji, ale „blaho“ slyšíme pořád; štěstí, šťastný, vyrovnaný, blažený.

A teď si zkusme vyslovit celý verš: „šťastný ten, kdo je chudý v duchu“, „šťastný je ten, kdo pláče“, „šťastný ten, kdo hladoví a pláče po spravedlnosti“, není to renonc? Ano, jejich je království nebeské, budou potěšeni, budou nasyceni, jenže teď pláčou a hladovějí! Budoucí blaho nevyrovná nynější strádání!

Kdo jsou vlastně ti plačící? Určitě všichni, jimž se nedaří, které postihla ztráta, zrada, smůla. Také nemocní, kteří mají bolesti, ti, které jejich nemoc dovedla až k branám smrti, ti kolem nich, kteří je mají nebo měli rádi. Také ti, kteří se třeba utápějí v pocitu nesmyslnosti života nebo v nudě, nebo ti, kteří mají pocit, že vše, čemu se dosud věnovali, bylo zbytečné. Ti, kteří si uvědomují svou nejistotu, bezradnost, nevědí kudy kam a proč…

Ježíš i Matouš, oba dobře znalí Starého zákona, vědí, že toto je duševní poloha, kterou Starý zákon nazývá „pokání“. Dnešní člověk má „pokání“ spojené výhradně s vlastním selháním, chybou a vinou a ostře odlišuje, za co sám může a za co nikoli. Jenže jak přicházíme spolu s psychology na další a další souvislosti života, na to, jak i zlé v člověku má nějaký původ, třeba v genetice nebo ve výchově, stává se člověk ve vlastních očích vinen stále méně a méně. Tím ze života mizí i pokání. Zvláštní poznání spisovatele Dostojevského, který kdesi uvidí žebráka opilce, lidskou trosku, a vysloví „Bože, buď milostiv mně hříšnému“, toto poznání se vytratilo.

Plačící v našem textu si ale uvědomuje i svůj podíl na mnohém nedobrém. Nehledá omilostnění v genetice a výchově. Ví, že i to, zač on sám přímo nemůže, nějak patří do celku jeho života, právě jako jeho vlastní chyby, na něž doplácí on sám a také někdo jiný. Ví, že všechny své chyby a viny nezná, neví o nich, zapomněl je, neuvědomuje si je. Pláč plačícího je poznání nejhlubší souvislosti života, v němž jsou spolu radost i bolest, světlo i tma, právě jako vina a –

– odpuštění. Tady plačící hledá potěšení! Život není bez trápení, bez bolesti, ani bez těžkého rozhodování a pracného hledání odpovědí. Vše je propojeno a člověk se v tom pohybuje skrze radosti i bolesti, světlá i temná místa.

Ale člověk ví, že pro toto pracné hledání a těžké rozhodování má dobrý základ v Božím zákonu, v zákonech života. A jako nejbližší pomoc mu stojí blízkost Boží, ať o ní ví nebo ne. Že do zákonů života, do Božích zákonů patří na prvním místě jeho, Boží milosrdenství a odpouštění. A že když tím vším člověk projde, pozná, jak byl i ve svém pláči potěšen.

Právě o tom je celý život Ježíšův od Vánoc po Vzkříšení, všechno, co učil, kázal a žil. Proto Matouš právě ona „blahoslavenství“ položil do začátku svého vyprávění o Ježíšovi.

Ano, evangelium a celé křesťanství je pro ty, kteří pláčou. Ale ne tak, že pro ty, kteří nepláčou, evangelium není. Nýbrž proto, že všichni pláčou, nebo by měli. Protože plný a bohatý život se bez pláče neobejde.

Jen je třeba vědět, že na dně pláče lze nalézt velké a nové poznání, totiž velké potěšení. Amen.

PÍSEŇ „PÁN BŮH JE LÁSKA“ EZ 203

1. Pán Bůh je láska, to z Písma víš, / on se i k tobě sklání. /

Když se mu v modlitbě přiblížíš, / dá ti své požehnání.

2. Pán Bůh je láska, to z Písma víš, / on se i k tobě sklání, /

někdy tu lásku však pocítíš, / až když tě život zraní.

3. Pán Bůh je láska, to z Písma víš, / on se i k tobě sklání, /

přešťasten budeš, až pochopíš, / že je svět v jeho dlani.

4. Pán Bůh je láska, to z Písma víš, / on se i k tobě sklání. /

Od země obrať své zraky výš, / pros ho o slitování!

Oznámení

Bohoslužby v Třebenicích ani v Lovosicích se do odvolání nekonají. Nebudou se konat ani žádná setkání v týdnu pro děti ani pro dospělé.

Na internetu lze sledovat on-line vysílání a videozáznamy bohoslužeb naší církve (www.e-cirkev.cz/online-bohosluzby,

varhanní doprovody písní z Evangelického zpěvníku: https://soundcloud.com/ecirkev/sets/evangelicky-zpevnik-doprovody

nebo: https://drive.google.com/drive/folders/1PKDvcivoorxHxc7T7u5Tq2cbmdKKMqlH

kompletní rozcestník: https://www.e-cirkev.cz/clanek/6621-Cirkev-doma/index.htm.

informace o aktuálních opatřeních pro život církve: https://www.ustredicce.cz/clanek/6478-Aktualizovane-informace-o-mimoradnych-opatrenich/index.htm

Farář je připraven s vámi hovořit na telefonu (411 130 103) i na mailu.

Prosíme, myslete na dary pro potřeby sboru a církve: dary posílejte dary na konto sboru u banky FIO, (číslo účtu 2801233997 / 2010). Dar místo nedělních sbírek bude vhodné označit ve zprávě pro příjemce „SBOR“. Děkujeme, že na svůj sbor myslíte.

Přímluvy + Modlitba Páně

Pane Ježíši Kriste,

děkujeme za to, že se smíme modlit. Děkujeme, že do našeho života může patřit i modlitba jako projev vztahu k tobě, i když tě známe jen srdcem, nikoli očima.

Myslíme v této chvíli na celý nemocný svět.

Myslíme na nemocné, umírající i na všechny kolem nich: na ty, kteří o ně mají starost, i na ty, kteří jim pomáhají. Myslíme na lékaře i zdravotníky v nemocnicích, na dobrovolníky. Myslíme na hasiče, policisty, obecní strážníky. Myslíme na klienty i pracovníky domovů pro seniory, Diakonie a Charity.  

 Myslíme na učitele, rodiče i děti, kteří pracují v náročných podmínkách. Myslíme na ty, jejichž práce a podnikání jsou ohroženy. Myslíme na ty, kteří bojují s nedostatkem.

Myslíme na ty, kteří řídí a organizují společnost, modlíme se za jejich rozumnost, odpovědnost i svědomí.

Myslíme na ty, kteří bojují o svobodu s diktaturou, absolutismem a násilným režimem.

Myslíme na všechny, kteří nemají domov a hledají jej.

Myslíme na celý svět s přímluvou o pokoj, Tvůj pokoj, pane Ježíš Kriste.

 Společně se modlíme tvou modlitbou:

Otče náš,

který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší, dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky. Amen.

Požehnání

Nakonec bratří (a sestry): žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. (2K 13,11-13)

Píseň „JEŽÍŠE SE NESPUSTÍM“ EZ 248

1. Ježíše se nespustím, / on se za mne ráčil dáti; / jakž bych celým srdcem svým / neměl já se k ně mu znáti? / On je slunce očím mým: / Ježíše se nespustím.

2. Já jsem jeho a on můj, / láska přepevně nás víže; / on mi připsal podíl svůj / věčně platnou krví kříže; / v jeho lásce ukryt jsem; / kdo mi může škodit jen?

3. Ač pak často divné jsou / cesty, jimiž on mě vodí, / vím, že on jde přede mnou / a mě posléz vysvobodí: / cíl těch jeho divných cest / otevřené nebe jest.

Datum: |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace