Bohoslužby 17. 1. 2021

Domácí bohoslužby, Třebenice 17. 1. 2021

Malý návod k použití

Je dobré si připravit sváteční chvíli. Je dobré text číst nahlas, pomalu, s pauzami. V modlitbách může být prostor pro vlastní doplnění nebo ticho, lze zařadit kamkoli. Písně lze zpívat nebo text hlasitě předčítat. Ve zvukové nahrávce zní varhanní doprovod.

Je-li vás víc, můžete si po bohoslužbách povídat o nich i o něčem jiném.

Máte-li zpěvník „Svítá“, můžete uvedené písně nahradit písněmi z toho zpěvníku.

V mailu i na webu sboru najdete odkaz na youtube, kde jsou bohoslužby ve zvukové nahrávce, Mileny a Pavla Klineckých. Pustíte-li si nahrávku, můžete písně zpívat s doprovodem.

Pozdrav

 „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Milí přátelé,

je tady další neděle. Další ze seriálu nedělí bez bohoslužeb, nedělí, kdy jsme doma a snažíme se vydržet. Je to dlouho, konce to nebere, jsme z toho otráveni. Co můžeme dělat? Obrnit se trpělivostí, snažit se najít nějakou činnost, která má smysl. Někteří uklízejí, některé šijí nebo pletou, hodně lidí čte, chodí na procházky. Můžeme si telefonovat s blízkými, psát, to naštěstí funguje a snad i pomáhá.

A protože je neděle, můžeme také prožít bohoslužby. Modlitby, čtení z Bible, kázání a písničky. Takhle se již po tisíciletí posilovali křesťané v těžkých situacích. A že to byly situace těžší, než je ta naše! Nemoci i věznění, pronásledování, války, koncentráky… Vždyť my máme mnoho věcí, které můžeme, mnoho radostí i povzbuzení! Ať dnešní bohoslužby patří mezi ně!

Proto se s vámi jako vždy zdravíme starým křesťanským pozdravem:

Milost vám a pokoj, od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Dnes bohoslužby ponesou téma „tajemství“. Ať tedy i jako motto bohoslužeb zazní verš z biblického dopisu do Kolos v Malé Asii:

Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Ko 2,2-3)

PÍSEŇ  EZ 25,1-5 K tobě duši pozdvihuji

1. K tobě duši pozdvihuji, / Hospodine v úzkosti. / nezahanbuj mou naději / nepřátelům k radosti.  / Ty, Bože, nezahanbíš / žádného, kdo v tebe doufá, / potupou však odplatíš / každému, kdo se ti rouhá.

2. Cesty své mne nauč znáti, / vyučuj mne stezkám svým. / Dej, ať v učení tvém státi / a v tvé pravdě chodit smím. / Sám jsi ty Bůh spásy mé, / v tebe doufám bez ustání. / Vzpomeň si, Hospodine, / na svá mnohá slitování.

3. Hříchů mnohých mé mladosti / již nevzpomínej, Pane, / ať se mi dle tvé milosti / a dobroty tvé stane. / V dobrotě a přímosti / Pán i hříšné vyučuje, / tiché učí cestám svým, / vzpurné soudem postihuje.

4. Kdo tvůj zákon, tvé svědectví, / Pane, zachovávají, / pravdu a milosrdenství / všech tvých cest poznávají. / Pro slávu jména svého / odpusť, Pane, nepravost mou. / Bázni vyuč každého, / aby volil cestu dobrou.

5. Pokoj v duši bude míti; / nadto potomstvo jeho / má dědičně zemi vzíti / z ruky Boha věčného. / Tajemství své zjeví Pán / těm, kdo v bázni Boží žijí, / v smlouvu s nimi vstoupí sám / a jim známou ji učiní.

Modlitba

Pane Ježíši Kriste,

děkujeme za to, že o tobě víme. Ty jsi přece znamením Boží lásky nad celým světem. My tvou lásku tolik potřebujeme! Kolikrát je nám úzko z toho, jak svět vypadá, co jsme s ním udělali, jak mizerně zacházíme s vlastním životem i s životy kolem nás. Kolikrát už člověk ztratil nejen naději, nýbrž i soudnost, schopnost myslet a vrhl se dobrovolně do další nesvobody!

Nemohli bychom pod tíhou chyb svých i celého světa udělat další krok, kdyby nebylo lásky, jíž ty jsi znamením i potvrzením. Ta nás přivádí spolu s druhými lidmi do blízkosti tvého hlasu, tvého povzbuzování a především tvého odpouštění. Kdyby tohoto projevu lásky nebylo, už bychom dávno vzdali všechno své úsilí, možná i život sám.

Proto tě stále chválíme, Pane Ježíši Kriste, a nikdy s tím nebudeme hotovi. Protože Boží láska je nám bezpečným světlem na cestě i motorem všeho našeho pohybu. Možná si někdy nejsme jisti, vlastně určitě nevíme vše a vždy; otázky a pochyby se nám znovu derou na mysl a do srdce. Ale proto jsme tady, před tvou tváří, pod tvým slovem, spolu s ostatními, i když teď jen „virtuálně“. Děkujeme za to. Amen.

Čtení z Bible: 

Proto ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným. (1K 4,1-2)

Zamyšlení (kázání)

Milí přátelé, posluchači nebo čtenáři, jestli jste zpívali nebo četli i první píseň, možná jste se zarazili nad první slokou: „Ty, Bože, nezahanbíš žádného, kdo v tebe doufá, potupou však odplatíš každému, kdo se ti rouhá.“ To zní docela tvrdě: „potupou odplatíš“. Navíc nevíme, co znamená „rouhat se Bohu“, čeho se varovat: zlobit se na Boha, pochybovat o něm? Jenže tahle píseň je biblický žalm a my dobře víme, že právě ti, kdo psali a modlili se žalmy, se na Nejvyššího často zlobili a pochybovali o něm.

Snad právě proto v páté sloce zazní: „tajemství své zjeví Pán těm, kdo v bázni Boží žijí“. Co je toto tajemství a jak se k němu dostat? O to dnes půjde.

Apoštol Pavel (to se zase vracíme k biblickému textu, který je základem kázání), vysloví přání, aby jeho čtenáři byli pokládáni za „správce Božích tajemství“. Čtenáři jsme teď my, máme být správci Božích tajemství? Tak někdy někteří považují kněze a faráře za ty, kdo mají k Bohu blíž, říkají, třeba s humorem: „pane faráři, domluvte nám tam nahoře lepší počasí, budeme sklízet a potřebujeme sluníčko“, udělám taky nějaký vtip, ale vím, že nemám blíž k Bohu, protože jsem křesťan nebo farář. A správce Božích tajemství, na to se fakt necítím. A co je Boží tajemství?

Znát tajemství láká. Znát Boží tajemství láká ještě víc. Všechna náboženství jsou prostorem, kde se s tajemstvím více méně počítá, některá náboženství ráda využívají důvěry, že právě ona a jejich představitelé mají klíče k tajemstvím Božím, k tajemstvím života. I v křesťanství bychom našli takové, kteří se za klíčníky a dveřníky Boží považují!

Myslel to tak apoštol Pavel, když napsal „ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství“? Nebo to myslel jinak?

Pavel užívá výrazu tajemství, řecky „MYSTERION”, často. Kde se vzala jeho potřeba hovořit o Božím tajemství? Dovolím si odhadnout: Pavel mluví z vlastní zkušenosti. On takové tajemství prožil. Jen si představme: vzdělaný zákoník respektované školy períšajů (farizeů), věrný obhájce Starého zákona, se „z ničeho nic“ stane křesťanem, prakticky ze dne na den, jak svědčí jeho příběh u Damašku (Sk 9, 1–9). To je jako kdyby se Ignác z Loyoly stal ze dne na den luteránem, nebo páter Koniáš vydavatelem Kralické bible. Tuto proměnu vnímá sám Pavel jako – tajemství. Proto tuto proměnu popsal zázrakem: jako světlo z nebe, sražením k zemi. A sám si s tím na začátku neví rady, co se stalo, se vymyká výkladu, Pavel to ilustruje svým dočasným oslepnutím.

Sám nemá jiné vysvětlení, než že Bůh ho zavolal a ukázal mu, co Pavel předtím nevěděl. Ukázal mu své tajemství. Pavel studoval celý život Písmo, byl kovaný v Tóře i prorocích, Zákon dodržoval, kolik Zákon předepisoval. A najednou pochopí, že něco chybí. Že to, co Pavel dosud považoval za vrchol cesty, byl začátek. Co mu vstoupilo do cesty? Tajemství. V onom tajemství Pavel vidí Boží rozhodnutí, Boží jednání s člověkem. A Pavel vidí i vlastní nepřipravenost. Člověk míní, Pán Bůh mění, člověk myslí, Pán Bůh koná.

 Každý, kdo je křesťan, potvrdí, že „Pán Bůh ho nějak dostal“, nějak si ho získal, přitáhl, oslovil. Nikdo asi nebude tvrdit, že víra byla cele a pouze jeho rozhodnutím. Toto tajemství Božího oslovení není zkušenost jednorázová, i Pavel byl osloven u Damašku poprvé, ale nikoli naposledy.

Kdo tohle zažil, neměl by si to nechat pro sebe. Měl by to dosvědčit ostatním, měl by s tím nějak naložit, hospodařit. To je „být správcem Božího tajemství“. Kdo ví, co ho v životě nese, měl by se o to rozdělit. Kdo sám prožil toto tajemství Božího oslovení, měl by k němu – ve vší skromnosti – zvát ty druhé. Není tu nic, čím by se korintští, první čtenáři dopisu, mohli chlubit. Jen mají být považováni za muže a ženy, kteří vědí, co je to být křesťanem. I když mají své otázky i pochyby. Ale jsou správci toho, co sami poznali. Správce ví, co má ve skladu a umí s tím hospodařit.

Letošní „Evangelický kalendář“ je zpovědí desítek žen i mužů, starých i mladých, kteří podobný zázrak, který jako zázrak nevypadá, prožili.

Jedno Boží tajemství tedy známe: Nejvyšší oslovuje člověka způsobem, jemuž jeden nerozumí, ale přesvědčivě. Apoštol v našem textu však otevírá ještě jedno tajemství: „ať vás pokládají za služebníky Kristovy, za správce Božích tajemství.“ Ve věci Božích tajemství je nepominutelný Ježíš Kristus.

V čem? Měli bychom to vědět; jsme nazýváni křesťany, kristovci, christianoi, Christen, Christians. Sami o sobě většinou řekneme, že „věříme v Boha”. Naše okolí tomu rozumí tak, že my, křesťané, tvrdíme, že Pán Bůh je, na rozdíl od nich, kteří tvrdí, že není. Jenže apoštol Pavel řekne, že správce Božích tajemství je služebník Kristův.

I Apoštolské vyznání víry začíná „Věřím v Boha“, ale nejvíc se věnuje tomu, kdo a co je Ježíš Kristus. Zkusme říci jednoduše, co je Boží tajemství v Ježíši Kristu:

  • Bůh, základ všeho, není jen všemohoucí a vševědoucí, nýbrž a především člověku blízký. Díky tomu i my máme k Nejvyššímu blíž, než jsme čekali. A díky tomu víme, jak velká je Jeho láska, když se člověku tak blízko postavil.
  • Bůh mezi lidmi prohrává. Stal se bezmocným vůči lidské hlouposti, sobectví, prostě tomu, co lze souhrnně nazvat „hřích“. Bůh mezi námi prohrává, to je Ježíš na kříži.
  • Jenže On přesto, nebo právě proto, vítězí. Vítězný život není cesta síly, moci, maximalizace zisku, dobývání a útočení, nýbrž cesta lásky. To, co se zdálo slabé, je silnější než vše, i než smrt. To je Kristovo vzkříšení. 
  • Boží tajemství není k nalezení na nebi, nýbrž na zemi. Nebe není nad mraky, nýbrž v očích druhého. Vrcholné zážitky nejsou v adrenalinu ani v endorfinu, nýbrž v radosti z blízkosti Pána. To je setkání s Kristem.

Není to celé Boží tajemství, jen jeho část, ale kdo ji zná, nechá ji působit na své všední dny a „odtajňuje“ ji druhým. To je to „být správcem Božích tajemství“.

Vrátíme-li se na nakonec k žalmu, který jsme zpívali na začátku, Bohu se rouhá nikoli ten, kdo pochybuje nebo kdo se na Boha zlobí, nýbrž ten, kdo tuhle naději od začátku odmítne. Chápu to nikoli jako výhružku, nýbrž jako doporučení. A raději se vydám druhou možností. Protože věřím, že „Ty, Bože, nezahanbíš žádného, kdo v tebe doufá“, protože „tajemství své zjeví Pán těm, kdo v bázni Boží žijí“.  Amen.

PÍSEŇ EZ 643 „Když soumrak zháší světlo“

1. Když soumrak zháší světlo, noc se blíží, / ruch všedních dnů se ve tmě rozplývá, / čím dál tím víc jen k tobě, Pane, vzhlížím, / mých jistot zrádných kvapem ubývá, / čím dál tím víc jen k tobě, Pane, vzhlížím, / mých jistot zrádných kvapem ubývá. 

2. Nebýt tvých ran, svět by byl jenom zdání, / voňavý kouř, co s vět­rem uplývá, / |: nebýt tvých ran a tvého zmrtvýchvstání, / byl by náš den jen jízda bláznivá. :|

3. Měls, Pane, sílu nenechat se zalknout / tím hořkým proudem zvy­ku, strachu, lží, / |: záblesk tvé slávy prosvítil tmu matnou/ a dal nám příslib, výhled nadějný. :|

Oznámení

·         Bohoslužby v Třebenicích ani v Lovosicích se nekonají, podobně setkání v týdnu pro děti i dospělé. Sledujte informace, které v případě změny dostanete mailem, najdete je na webu sboru i jeho facebookových stránkách.    

·         Na internetu najdete další informace, bohoslužby, úvahy, písně, načtené knížky, vše v rozcestníku https://www.e-cirkev.cz/clanek/6621-Cirkev-doma/index.htm

·         Příští týden se bude konat jednání třebenického staršovstva, opět formou korespondenční. Presbyterky a presbyteři dostanou podklady pro jednání elektronicky. 

·         Farář je připraven k rozhovoru zatím pouze telefonicky nebo elektronicky.

·         Sbírka je opět určena pro potřeby našeho sboru: svůj dar pošlete na účet sboru u banky FIO, (číslo účtu 2801233997 / 2010). Dary pro potřeby sboru označte ve zprávě pro příjemce „SBOR“. Děkujeme, že na svůj sbor myslíte.

Přímluvy + Modlitba Páně

Pane Bože náš,

jsi s námi každý den, na každém místě, nejsme nikdy sami. Děkujeme Ti za to. Děkujeme také za sluneční svit, který nám denně dopřáváš, za sníh, který nám napadl a za déšť, který svlažuje naši zem.

Děkujeme za radosti každého dne, za lidi, které můžeme znát, a za práci či školu, kterou máme.

Prosíme za mnohé, kteří nejsou tak v pohodě. Za ty, kteří si procházejí nějakou životní strastí, za ty, kteří jsou nemocní nebo mají někoho blízkého nemocného. Prosíme i za ty, kterým někdo zemřel. Buď s nimi, Pane.

Prosíme i za obyvatele zemí, kde není klid. Za obyvatele severní Ameriky, kde se ozývají nepokoje. Za obyvatele Běloruska, Tchaj-wanu, Číny, za obyvatele všech zemí, kde vládne nepokoj, diktatura, lež nebo násilí. Daruj, prosíme, svůj pokoj všem neklidným místům kdekoli na světě.

Provázej nás i všechny na světě našimi dny. Ukazuj nám svou vůli a žehnej nám.

Společně se modlíme Ježíšovými slovy:

Otče náš,

který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší, dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky. Amen.

 Požehnání

Všechno je vaše, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, vy pak jste Kristovi a Kristus je Boží. Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. (1K 3,22 + 2Te 3,16b)

PÍSEŇ EZ 378 „Bože, jenž jsi v nebesích“

1. Bože, jenž jsi v nebesích, / vyslyš prosbu dítek svých, / žehnej slovu spasení, / ať jsme tvoje štípení.

2. Duchem svým nás obnovuj, / ve vše dobré uvozuj, / ať vždy rostem v moudrosti, / v lásce tvé a milosti.

3. Amen, milý Otče náš, / víme, že nám vše to dáš / pro Ježíše milého, / Spasitele našeho.

 

Datum: |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace