Bohoslužby 7. 2. 2021

Domácí bohoslužby, Třebenice 7. 2. 2021

Pozdrav

 „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Milost vám a pokoj, od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Zvláštní způsob scházení se při bohoslužbách! Místo „chození do kostela“ bohoslužby „jen“ posloucháme nebo čteme, můžeme se přitom dívat na fotografii třebenické modlitebny, která na nás čeká, zatím prázdná. Ale dočká se, věříme pevně! Zatím však musíme bohoslužby prožívat jen v této „instantní“ podobě.

Co hlavně vytváří bohoslužby? Kostel, modlitebna? Bible, kázání, modlitby, písničky? Rychle přijdeme na to, že bohoslužby vytváří především lidé. Já a ostatní. Ostatní – spolu se mnou. Jsme tam spolu.

A přece je něco ještě důležitější. Nejdůležitější je Boží přítomnost mezi námi. To jsou bohoslužby: Bůh nám slouží různým způsobem. A to platí, ať jsme v modlitebně nebo doma. Modlitebna, youtube nebo papír – Boží přítomnost nám zůstala.

Tak se posaďme, třeba si připravíme zpěvník, vypneme telefon, jako bychom přišli opravdu do kostela. A víme, že jsme spolu, i když na různých místech a v různou dobu. Je před námi společné ztišení a setkání před Boží tváří.

Proto zní jako vstupní slovo šedesátý druhý žalm.

Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. (Ž 62,6–7)

Píseň  EZ 168 Zpívejte, čest vzdejte

1. Zpívejte, čest vzdejte / Hospodinu ze všech stran! / Staré věci přestaly / a nové se začaly! / Obnovení smyslové, / začněte písně nové! / Nechať množí / chvály Boží, / což má dchnutí, / s vnitřní chutí / po všem světě! On jest Pán!

2. Zpívejte, jásejte, / chválíce Hospodina! / Nechť že se chvály jeho / konají dne každého, / ať lidské pokolení / šetří svého spasení! / Oznamujte / a zvěstujte / všem krajanům / i pohanům / skutky Boží, kdož je zná.

3. S pilností, s radostí / chválu jemu každý vzdej! / Však se máte čistiti, / ozdobu svatou vzíti, / chtíc’ do síně vcházeti / a jemu se klaněti. / On chce opět / lásky oběť. / Tu připravte, / obětujte, / všecken svět ho ve cti měj!

4. Vesel se srdečně / nebe se vším svým vojskem! / Též ty, země, veselá / proč bys býti neměla? / Vody, moře, studnice, / prozpěvujte vždy více! / Nechať hlučí, / též i zvučí, / co v propastech, / hlubokostech; / měj Hospodin čest ve všem!

Modlitba

Pane celého světa, Otče náš,

oslovujeme tě „pane“, ale nemáme pocit, že bys nad námi panoval. Máme dostatek svobody a někdy až moc. Musíme se sami rozhodovat. Tak ti děkujeme za to, že nejsi autoritativní diktátor, nýbrž pán mírný, který dopřává dost svobody těm, kteří o tobě vědí i těm druhým. Je dobré mít takového nenápadného pána, ač bychom někdy potřebovali pevnější ruku. Děkujeme ti, Pane náš.

Oslovujeme tě „otče“, ale nemůžeme se ti ani stulit do náruče, ani s i s tebou po večeři povykládat. Nejsi vidět ani slyšet, alespoň na první pokus. A přesto někdy máme pocit, že jsi tak blízko, že nikdo být blíž nemůže, že nás objímáš a že ti smíme vykládat o všem, co nás těší i trápí. Děkujeme ti, Otče náš.

Děkujeme za tvou blízkost i nedostupnost, za tvou ochotu přijímat s láskou každého, kdo přijde, ať je jakýkoli. Prosíme, ať víme, čí jsme.

Pane celého světa, Otče náš, děkujeme, že jsi nám daroval svou blízkost. Amen.

Čtení z Bible: 

A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti. Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení. Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti; jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt. Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný. Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 6,18–23)

Zamyšlení (kázání)

Za nouzových opatření stoupá význam i vliv sociálních sítí. Protože k sobě nemůžeme osobně, alespoň si píšeme, sdílíme radosti i starosti, vyprávíme. Role Facebooku, Youtube, mailů a WhatsAppu není jen špatná, ani jen dobrá, ale zcela určitě je velká.

Zajímavý důsledek lockdownu je větší ekumenická otevřenost a vzájemné navštěvování. „Normálně“ křesťané chodí v neděli každý do svého kostela, nekřesťané si pospí nebo jdou na výlet. Ale teď je to jinak: brouzdáme po sociálních sítích a koukáme se, jak to vypadá u sousedů. Nejsme vázání pevným časem, streamy neutečou. Někdy objevíme něco zajímavého, možná někdy i trochu zazávidíme, někdy rychle přepneme…

To není špatně! „Ekuména“ znamená být do široka otevřený – a přitom vědět, kdo jsem a čemu věřím já. Ekuména je přátelské navštěvování lidí, kteří jsou ale každý někde doma. Doma nejen podle kostela a církve, ale hlavně podle toho, na co spoléhá, co je pro něho důležité – tedy, čemu věří. A jak to dává najevo.  

Někdo je evangelík, někdo katolík, křesťan nebo nekřesťan, nebo nic z toho. Někdo je takový od malička, rodiče ho někam přivedli, je na něco zvyklý a vyhovuje mu to. Někdo se v nějaké životní periodě rozhodl ke změně: stal se křesťan, když dřív nebyl, nebo z církve odešel, nebo přešel jinam. Někdo má možná takových proměn za sebou víc. Život je zkrátka pestrý.

Co znamená, že jsme evangelíci, katolíci, křesťané nebo nekřesťané?

My evangelíci bychom se asi opřeli právě o epištolu do Říma, v níž apoštol Pavel shrnuje své křesťanství, a reformátoři tu našli základ pro obnovu církve. Můžeme epištolu shrnout jednou větou: člověk si u Boha nemůže nic zasloužit dobrými skutky ani pokročilou zbožností. Může jen přijmout Boží odpuštění a podle toho pak žít. Církev není instituce, bez níž člověk přijde do pekla, není ani prostředníkem mezi člověkem a Bohem. Církev je společenství poutníků, kteří jdou směrem „od hříchu – skrze Boží lásku – do jeho království“.

My všichni křesťané bychom se asi společně přihlásili ke kulturnímu dědictví křesťanské civilizace, k Bibli, k Desateru a také k mnohému z toho, co křesťanství spoluvytvářelo na poli umění, filosofie i politiky – i když určitě ne ke všemu.

Možná by však nejjednodušší odpověď na otázku, co znamená být křesťanem, zněla, že nejsme muslimové, židé, buddhisté ani pohané. Jenže v dnešní době, kdy se kultury i filosofie propojují a ovlivňují, bychom brzy viděli, že my křesťané jsme v lecčem dost blízko buddhistům nebo pohanům, že my evangelíci máme dnes blíž ke katolictví, než měli naši souvěrci v sedmnáctém století.

Tak kde je mezi námi rozdíl? Možná životní praxe, hodnoty, životní styl? A uvidíme, že život evangelíků je velmi podobný životu katolíků i nevěřících. Ve všední den se naše evangelictví nepozná, snažíme být poctiví, ale to katolíci i nevěřící také. Někdy se modlíme, zrovna jako katolíci. Někdy se zastavíme a zamyslíme nad životem zrovna jako nekřesťané. Když na nás přijde trápení, prosíme Hospodina, zrovna jako katolíci Bohorodičku nebo pohané někoho jiného. A když nás někdo podvede, zlobíme se všichni stejně. A stejně jako všichni občas lumpárnu sami uděláme.

 Pak čteme epištolu Římanům a slyšíme myšlenky o hříchu, smrti, spasení, milosti Boží a věčném životu v Ježíši Kristu. A jsme udivení všichni stejně: evangelíci, katolíci, křesťané i nekřesťané. „Smrt je odplata za hřích, hřích je však překonán Boží milostí v Ježíši Kristu, tak jsme dostali věčný život a jsme osvobozeni od hříchu.“ To vzbudí množství otázek. Ale měli bychom vědět! Když už si říkáme „křesťanská civilizace“, měli bychom znát její základy. Právě v době větší ekumenické otevřenosti, vzájemného navštěvování!

Zkusme se tedy prokousat těmi šesti verši z dopisu do Říma!

„Mzdou hříchu je smrt“. Jistě se tu nemyslí biologický konec života. Spíš smrt jako ztráta smyslu života, bezvýchodnost života. Smrt je i v Bibli přirozeným závěrem života. Ale kdo naplnil, co měl, odchází smířen, byť neví přesně, kam. Ale není to prohra. Naopak jestliže život neměl cíl ani naději, je to smutný konec. Člověk, který pohrdl nadějí, Boží láskou a Božími zákony, kdo myslí jen na sebe a své nejbližší, kdo není nikomu odpovědný, kdo nepomáhá světu, aby byl lepším místem k přebývání pro všechny, ten jako by nebyl.

Ale Bůh je láska! To nejneuvěřitelnější na životě není, že protoplazma se dala do pohybu právě směrem až k homo sapiens sapiens. Největším zázrakem je, že kdo se propadl až na dno beznaděje a nesmyslu, nemusí tak skončit. „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás…“ (1J 4,8-9) Taková láska v základech světa? To musí něco znamenat!

Znamená to, že hřích, jakkoli stále přítomný a přilnavý, neurčuje běh života a jeho vyznění. Že i když člověk nevidí smysl a cíl života, jsou tu, smysl i cíl. Že i když se mně bude každý den zdát, že život stojí za starou belu, tak je to jinak. Celý svět je – se všemi těmi bolestmi – zapracován ještě do jiných souřadnic: do lásky jako základního principu.

Když tohle víme, známe místo křesťanství uprostřed různých věr. Naše evangelictví je vděčnost, že jsme zadarmo dostali Boží lásku, do níž je náš svět i život zapracován. Naše reformační víra není tím reformačnější, oč je jiná než katolická, nýbrž oč je vděčnější a činorodější. Naše křesťanství pak není křesťanské tím, že je evropské a tradiční, že je proti mešitám v Evropě a že odmítá jógu, nýbrž že ví, že život je dobrý Boží dar. A že toto vědomí smyslu a cíle života napřimuje páteř, zpevňuje klouby, rozjasňuje mysl a prokrvuje svaly.

Křesťan je ten, který má naději pro svět a ví, že tuhle naději si nevypěstoval ani nevysloužil, pouze ji uslyšel. Křesťan je ten, kdo ví, že má smysl se pokoušet každý den o nemožné. Křesťan je ten, kdo se přes nutkání k hříchu stále snaží jej odlepit a shledává, že má pro to víc sil, než čekal.

Pak ovšem bezbožník není jogín, wikan nebo muslim, ani obyčejný nevěřící. Bezbožník je ten, kdo ztratil iluze, naději a tím i cíl. Kdo ví, že to tu musí překlepat, když už tu je, nebo to tu alespoň propít, když už to žádný smysl nemá. Bezbožník je ten, komu je život příležitostí, aby druhé ničil nebo přehlížel.

A jak vidím svoje místo českobratrského evangelíka uprostřed druhých? Nemusím bojovat s katolíky, s jogíny nebo muslimy. Ježíše Krista, znamení Boží lásky, nemusí všichni znát osobně jako já, aby byli spaseni. To, že já o něm vím, mě vede k úkolu, rozdávat poselství Ježíše Krista, totiž Boží lásku slovem, ale především skutkem. A rozdávat všem, ať si říkají pohané, muslimové, židé, šamanisté nebo třebas křesťané. Amen.

Píseň EZ 618 „Modré nebe, slunce zář“

1. Modré nebe, slunce zář. Pánu patří díky. / Zvedni oči, zjasni tvář. Pánu patří díky. / Když je pod mrakem, jako zázrakem Pánu patří díky. / Díky za vše, co nám dal. Pánu sláva za všechno, co nám denně dává.

2. Zpívám, i když smutky mám. Pánu patří díky. / Tančím nebo klopýtám. Pánu patří díky. / Když mám pod hlavou kámen s únavou, odvahu mi dává. / Díky za vše, co nám dal. Pánu sláva za všechno, co nám denně dává.

3. I v té nouzi nejvyšší, Pánu patří chvála, / když se zdá, že neslyší, Pánu patří chvála. / Chválit nepřestaň, ať se staň, co staň, lepšího nic není. / Díky za vše, co nám dal. Pánu sláva za všechno, co nám denně dává.

Oznámení

·         Bohoslužby v Třebenicích ani v Lovosicích se nekonají, podobně setkání v týdnu pro děti i dospělé. Sledujte informace, které v případě změny dostanete mailem, najdete je na webu sboru i jeho facebookových stránkách: https://www.facebook.com/Farn%C3%AD-sbor-%C4%8Ceskobratrsk%C3%A9-c%C3%ADrkve-evangelick%C3%A9-v-T%C5%99ebenic%C3%ADch-1343932835640321

·         Na internetu najdete další informace, bohoslužby, úvahy, písně, načtené knížky, vše v rozcestníku https://www.e-cirkev.cz/clanek/6621-Cirkev-doma/index.htm

·         Farář je připraven k rozhovoru zatím pouze telefonicky nebo elektronicky.

·         Sbírka je opět určena pro potřeby našeho sboru: svůj dar pošlete na účet sboru u banky FIO, (číslo účtu 2801233997 / 2010). Dary pro potřeby sboru označte ve zprávě pro příjemce „SBOR“. Děkujeme, že na svůj sbor myslíte.

Přímluvy + Modlitba Páně

Pane,
uč nás, prosíme, modlitbě. Uč nás soustředit se, odpoutat se od ruchu světa, uč nás vytvářet ticho a střežit prostor, do kterého Tě můžeme pozvat a naslouchat Ti. Pane, uč nás, prosíme, modlit se.

Pane, uč nás, prosíme, vnímat Tě a naslouchat Ti i tam, kde nemůžeme být jen s Tebou; uč nás naslouchat Ti i tam, kde se nemůžeme odpoutat od ruchu světa; uč nás vnímat Tě i tam,
kde se nemůžeme či nedokážeme plně soustředit. Pane, uč nás, prosíme, takovému životu, který směřuje k tomu, aby sám byl naší modlitbou.

 Společně se modlíme slovy modlitby Páně:

Otče náš,

který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší, dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky. Amen.

Požehnání

Kdo v úkrytu nejvyššího bydlí, přečká noc v stínu všemocného. Máš-li útočiště v Hospodinu, u nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. (Ž 91,1+9-10)

Píseň EZ 629 „Může být, že padne vše“

1. Může být, že padne vše, že i hradby přepevné / podemelou divé vlny. Drž se pevně víry té: / kdo jde s Bohem, nepadne, Bůh své sliby plní.

2. Může být, že člověk zlý nad upřímným zvítězí. / Pokaždé se ale stane: ten, kdo čest a pravdu ctí, / toho oheň nespálí, v nové síle vstane.

3. Může být, že celý svět bude plný křivd a běd, / příliš mnoho na člověka. Právě tehdy světlem buď, / svého Pána nezarmuť! Koruna tě čeká.

4. Také to se může stát, že všech zkoušek příval snad / den co den se bude množit. Bojuj. Vítězství je tvé. / Kdy a jak, to věz, že je pevně v rukou Božích.

 

Datum: 7. 2. 2021 |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace