Bohoslužby 14. 2. 2021

Domácí bohoslužby, Třebenice 14. 2. 2021

Pozdrav

 „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Milí přátelé,

vítejte při bohoslužbách. Dnes je poslední neděle před začátkem postního období. A ať již bohoslužby posloucháte sami nebo s druhými, nebo je pouze čtete, jsme – přes hranice času i prostoru – spojeni blízkostí Boží. Proto se můžeme pozdravit stejně, jako se zdravili křesťané v prvním století:

Milost vám a pokoj, od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Moc vám přejeme, abyste byli a zůstali zdrávi. Těm, kteří jsou nemocní, přejeme brzké uzdravení. Těm, kteří si dělají starosti – a vězte, my často také – přejeme pokoj a bezpečí právě v té Boží blízkosti. Věříme, že Boží blízkost umí provětrat naše myšlenky, někdy dusné a zatuchlé. Jako když vyjdete z vydýchaného pokoje na čerstvý vzduch, třebas i mrazivý. Věříme, že Boží blízkost je silnější než mořské vlny i vlny lidského trápení.

Proto zní jako vstupní slovo 89. žalm, verše 9. a 10. Poslechněme si je ve staročeském překladu krásné Bible kralické:

Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol. Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ. (Ž 89,9-10)

Píseň EZ 207 Noc temnou přečkavše

1. Noc temnou přečkavše / velicí i malí, / jitra se dočkavše, / ve zdraví jsme vstali, / vzdejme z toho chválu / nebeskému králi.

2. K čemuž povzbuzují / i ti ptáci malí, / kteří prokřikují, / Pána Boha chválí, / vesele pějíce, / že jitra dočkali.

3. Kohout zpívá hlasem, / aby každý vstana / ze sna jitřním časem, / pospíchal hned zrána / z milostivé péče / vděčně slavit Pána.

4. Milostivý Bože, / děkujem ti nyní, / vstavše z svého lože, / za vše dobrodiní, / kteráž nám tvá milost / činila i činí.

5. K trůnu tvému, Pane, / hlas svůj vysíláme, / ať je požehnané / vše, co konat máme, / ať tvou svatou pomoc / ve všem poznáváme.

6. Tobě ve své mdlobě / s vším se poroučíme, / majíc’ víru k tobě; / spravuj nás, prosíme, / dnes i vždycky dále / ke své cti a chvále.

Modlitba

Hospodine, Pane náš!

Ohlížíme se po minulém týdnu a naplňuje nás vděčnost. Byli jsme obdarováni hodinami a dny, možnostmi i silami, a vším dalším potřebným. Ohlížíme se po svém životě a nacházíme jej plný dobrých věcí. Kolikrát jsme si už mysleli, že nic nemáme, ale to nás jenom přemohla chvilková únava. Děkujeme ti a radujeme se ze života.

Hospodine, Pane náš! Ohlížíme se po minulém týdnu a naplňuje nás melancholie a smutek. Byli jsme tolikrát slabí a bezmocní, tolikrát prázdní a unavení, byli jsme tolikrát svědky i nositeli bolesti a bídy! Kolikrát nás ohýbal smutek, strach a beznaděj, nebo aspoň blbá nálada! Kolikrát jsme byli spokojení, ale přitom kolem nás a ve světě panovala zloba a pláč? Ptáme se, dlouho nás ještě necháš čekat?

Hospodine, Pane náš! Kam jinak bychom složili své radosti i starosti, než zase u tebe? Ty jsi pravda i cesta, ty jsi život sám. Jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Amen.

 Čtení z Bible

V té hodině (Ježíš) zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.“ (L 10,21)

Zamyšlení (kázání)

Jediný biblický verš! Jenže začíná „v té hodině“ a nás tedy musí zajímat, v jaké hodině. Kdy a co se dělo před tím? A zazněly tam „tyto věci“ – jaké věci?

V několika verších předtím se jakýchsi sedmdesát Ježíšových stoupenců vrací ze svých cest a jásá, že je lidé poslouchají, že na ně dají. A prý nejen lidé, dokonce i nějaké zlé síly, démoni. Těm sedmdesáti se zřejmě dařilo léčit lidi i jejich vztahy, nemoci těla i duše. Ježíš to potvrdí, jakože to není nic nového a dodá: „Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ (L 10, 20)

Ještě předtím čteme v Lukášově evangeliu o tom, že Ježíš naříká, protože mu lidé nerozumějí, nechápou, oč mu jde, o jaké hodnoty a motivace, o jaký životní styl, názory a postoje – zkrátka o jakou víru. Ale těm sedmdesáti, kteří se vrátili ze své mise, asi lidé rozuměli. Poslouchali je, oni uzdravovali a spravovali, možná polámané vztahy, možná letité averze a zášti, zažité rodové nenávisti, možná jen obyčejné lidské nechápání. To všechno tím, že nesli – těch sedmdesát – poselství o Ježíšovi.

Jak to dokázali? Co bylo to poselství o Ježíšovi? Zkusme tohle Ježíšovo poselství – evangelium – shrnout do čtyř základních hodnot: pokora, vděčnost, láska, naděje.

Tahle čtveřice ovšem obvykle přináší spíš starosti. Kdyby základem Ježíšova evangelia byla čtveřice „majetek, moc, síla a vítězství“, to by byl jiný hukot! Však také mnozí právě tuhle silovou čtveřici vyznávají jako své náboženství dodnes! Ale Ježíšovo poselství pokory, vděčnosti, lásky a naděje obnáší normální život, obyčejný přátelský kontakt s lidmi, vzájemnou pomoc, trpělivost, odpouštění, sdílení radostí i starostí, to vše ovšem vytrvale, odolně vůči opotřebování, s nadějí, jejíž zdroj i cíl je až za hranicemi života a smrti, to vše bez reklamy a čarodějných kejklů, to nebývá srozumitelné. Jednak je to příliš obyčejné, jednak zranitelné. Učedníci nežijí lépe a radostněji, nejsou bohatší ani veselejší.

Taková je situace za Ježíšova života: lidé nechápou Ježíše a jeho evangelium, nechápou, oč jde v křesťanství. Jen Lukáš dnes zachytil, že někteří chápou, aspoň ti, kteří slyšeli poselství těch sedmdesáti. A Ježíš těm sedmdesáti řekne „fajn, radujte se, že vám lidé rozumějí, radujte se, že můžete pomáhat (že vás poslouchají démoni nemocí), ale hlavně se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ Co tím myslel? Evangelista pokračuje, že Ježíš se v duchu (nebo v Duchu svatém) rozveselil a svou radost vysvětluje: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým.“ Ježíš se raduje, že to nejdůležitější pochopili maličcí a ne moudří a rozumní.

Kteří v Ježíšově příběhu byli „moudří a rozumní“ a kteří „maličcí“? A moc mě zajímá, ve které té skupině se ocitám já, stárnoucí dítě dvacátého a jednadvacátého století, jedno z mnoha miliard, obyčejný člověk, trochu vzdělaný, ale ne moc, trochu rozumný, ale málo…

„Moudří a rozumní“ proti „maličkým… První, co se nabídne jako vysvětlení, jsou „vzdělaní“ proti „hloupým dětem, které z toho nemají rozum“. To je ovšem odpověď povrchní a špatná. Apoštol Pavel napsal v dopise do Korintu: „Bratří, ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí“ (1K 14,40). To je jasné slovo proti naivitě, proti nedůvěře ve vzdělání. Poselství o Ježíšovi nemá z lidí vyrábět důvěřivé hlupáky, kteří naletí kdejakému obchodníkovi s iluzemi. Mnozí, kteří Ježíšovo poselství porozuměli a přijali, byli vzdělaní a moudří. Ta hranice se táhne jinudy.

Ale když se Ježíš dostal do blízkosti dětí a někteří je chtěli odvést pryč, jakože Ježíš je pouze pro dospělé, vysloví Ježíš památnou myšlenku: „kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde“ (L 18,17). A opět, tentokrát z druhé strany: hranice mezi „rozumnými“ a „maličkými“ se táhne jinudy.

Ta hranice totiž vede skrz každého člověka. V každém je „moudrý a rozumný“ v horším slova smyslu, a „maličký“ v lepším slova smyslu. Hranice vede napříč hranicí vzdělání a nevzdělání, zkušeností a nezkušeností. I nejrozumnější a nejmoudřejší může být „maličký“ ve smyslu Ježíšova výroku.

První, co na nás z této myšlenky dýchne, je radost: Ježíšovo slovo netřídí na „moudré a rozumné“ v horším slova smyslu a „maličké“ v dobrém slova smyslu. Nejsou jedni takové a druzí makoví. V každém jsou oba. Jde o to, jak člověk nakládá se svou zkušeností, se svým rozumem. A jak do svého rozumu nechává promluvit tu čtveřici, do níž jsme shrnuli Ježíšovo poselství: „pokora, vděčnost, láska, naděje“. Kdo do svého rozumu a moudrosti vpustí tuhle čtveřici přes její nelákavost, stal se „maličkým“. Protože dal důvěru něčemu, co ji nemá na první pohled. Protože musel překonat střízlivý výpočet. Protože ke své rozumnosti a moudrosti přiložil pokoru, vděčnost, lásku a naději. Těch sedmdesát je dobrým příkladem. Věděli a dali najevo, oč Ježíšovi šlo. Tak rozumím tomu „radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích“.

Kdo naopak poslechne jen svou skeptickou zkušenost a Ježíšovo poselství odloží, protože „je příliš starý, aby se takovým naivitám věnoval a naletěl jim“, stal se rozumným a moudrým v horším slova smyslu.

Jestli se v dějinách z Ježíšova živého poselství stal náboženský a politický systém, byla to chyba. Možná největší problém křesťanství v dějinách byl a je, že živé Ježíšovo poselství – o pokorném vnímání světa a sebe v něm, o vděčnosti za život v blízkosti Boží přes všechny starosti života, o lásce, která v posledu vítězí jako hlavní nosná síla pro život, o naději, již neumlčí nemoci, války ani smrt – že toto živé Ježíšovo poselství člověk uzavřel do institucí a mocenských struktur. Že člověk nepřijal, oč šlo Ježíšovi, jako živou inspiraci, ale udělal z něj konstrukci mocenskou, právní, morální, posléze i kulturní a politickou.

Možná že hlavní problém křesťanství v dějinách je, že člověk se k Ježíšovu poselství postavil jako moudrý a rozumný, místo aby zaujal pozici maličkého.

„Maličký“ není důvěřivý trouba. Maličký dokáže odlišit pověru i sebeklam. Ale zůstává otevřený. Neztrácí trpělivost, především sám se sebou. Svou rozumnost, vzdělání, moudrost zastřešuje pokorou, vděčností, láskou a nadějí. „Maličký“ má sílu vstát ze smutku i ze skepse. Maličkému zůstává občas rozum stát, i když ho používá, jak může. Maličký ví, že nemá vše pod kontrolou, ale nehroutí se z toho.

Zopakujeme: lidé se nedělí na „rozumné“ a „maličké“. V každém jsou oba. Jde o to, jak kdo naloží se svou rozumností a jak ji vystaví pokoře, vděčnosti, lásce a naději.

Poslední otázkou bylo, jaký jsem já sám. Tak to si odpovídám znovu každý den, každou situací, každou myšlenkou i každým činem. Vím, jak se s tím peru. Ale vím, kam chci směřovat. Amen.

Píseň EZ 632 „Neskládejte v mocných naději“

1. Neskládejte v mocných naději, / v síle jejich, která skály láme, / ochabne dřív nebo později, / nedoufejte v zdání, které klame. Ref.: Ty jsi hoden žehnání a chvály, / Tvoji moc a sílu slavíme. / Před Tebou se Pane Kriste, králů Králi, / dobrovolně skláníme. / Před Tebou se Pane Kriste, králů Králi, / dobrovolně skláníme.

2. Vláda jeho není na chvíli, / pravda věčně platí v jeho říši, / v jeho panství není násilí, / blaze tomu, kdo hlas jeho slyší. Ref.:

3. Žíznivým dá napít z pramene, / nedolomí nalomenou třtinu, / proměňuje srdce kamenné, / odpustí i zbloudilému synu. Ref.:

4. Znaveným on síly dodává, / uvězněným snímá pouta z rukou, / stojí při těch, kdo jsou bez práva, / otevírá všechněm, kteří tlukou. Ref.:

Oznámení

·         Bohoslužby ani ostatní setkání v týdnu se v Třebenicích ani v Lovosicích zatím nekonají.

·         Chcete-li hovořit s farářem, prosíme, zavolejte mu nebo mu napište, kontakty najdete na řadě míst na internetu.

·         Přišlo nové číslo Českého bratra. Jestli je chcete, stavte se pro ně na faře nebo napište nebo zavolejte, dovezeme vám je.

·         Přišel i nástěnný kalendář naší církve s fotografiemi ze sborů, měsíc říjen je plný fotek z Třebenic. Kdo jste si kalendář objednali, máte jej na faře nebo vám ho dovezeme. Kdybychom jich měli málo, určitě ještě nějaké najdou v ústředí církve v Praze. Napište nebo zavolejte a my to zařídíme.

·         Sbírka je dnes určena pro potřeby celé církve, pro „Fond křesťanské služby“. To je fond, z něhož je poskytována zaměstnancům církve výpomoc zejména v případě nemoci, neštěstí v rodině či nenadálých událostí. Prosíme, pošlete svůj dar na účet sboru u banky FIO, dar označte ve zprávě pro příjemce „KS“ jako „křesťanská služba“.

Přímluvy + Modlitba Páně

Hospodine, Otče náš,

někdy jsme jako děti, ale neposlušné. Odpusť nám jako milující otec a měj s námi trpělivost.

Někdy jsme jako dospělí, ale hloupí: myslíme si, že všemu rozumíme. Prosíme, odpusť nám a měj s námi trpělivost.

Někdy máme pocit, že bychom potřebovali vědět víc, jsme zvídaví i zvědaví, netrpěliví a dožadujeme se vědět vše. Prosíme, ukazuj nám, co opravdu potřebujeme a co nikoli.

Někdy si myslíme, že o tobě nevíme dost na to, abychom ti svěřili svou důvěru. Prosíme, ukaž nám svou blízkost tak, abychom poznali, že ti důvěřovat můžeme a máme.

Prosíme za všechny, kdo jsou přesvědčeni, že se v tobě zklamali, že jsi je opustil. Prosíme za všechny, kdo pod tíhou doby ztrácejí ono světlo na konci tunelu a nevidí než šeď a tmu. Prosíme za všechny, kdo s takovou obětavostí pečují o nemocné v nemocnicích, domovech pro seniory, v zařízeních pro lidi bez domova, ohrožené matky, děti a další. Prosíme, daruj jim sílu, trpělivost, dobrou náladu a – snad teď hlavně – úctu i pomoc ostatních.

Prosíme za všechny, kteří mrznou a hladovějí, za všechny, které semlela ekonomika, nouzová opatření, pandemie nebo sobectví ostatních.

Prosíme za moudrost pro všechny, kteří rozhodují: vládu, ministry, hygieniky. Prosíme, ať přestanou myslet na sebe a začnou myslet na ty, pro něž mají pracovat.

Prosíme za uzdravení celé planety. Prosíme za pokoj pro celý svět.

Společně se modlíme modlitbu Páně:

Otče náš,

který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší, dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky. Amen.

Požehnání

Kdo v úkrytu nejvyššího bydlí, přečká noc v stínu všemocného. Máš-li útočiště v Hospodinu, u nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. (Ž 91,1+9-10)

Píseň EZ 177 „Nuž Bohu děkujme“

1. Nuž Bohu děkujme / ústy i srdci svými, / který každodenně / nám i všem dobře činí. / Který od života / matek našich s námi / byl, i ještě podnes, / drží stráž nad námi.

2. Prosme Pána toho, / ať nám vždy své milosti/ udílí pokoje / i v svědomí radosti. / Ať nás ve své svaté / pravdě sám zdržuje / a pokut všech časných / i věčných varuje.

3. Sláva, čest buď Bohu / Otci i jeho Synu, / Duchu svatému též, / v bytí, moci rovnému. / Trojici přesvaté, / jak byla vzdávána / od věků navěky, / buď i nyní dána.

 

Datum: |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace