Bohoslužby 21. 2. 2021 - 1. neděle postní

Domácí bohoslužby, Třebenice 21. 2. 2021

Pozdrav

 „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Milí přátelé,

dnes začíná postní období. První postní neděle se v církevním roce jmenuje latinsky „Invocavit“ podle 91. žalmu, kde v 15. verši čteme „invocavit me et exaudiam eum“, tedy: „až mě bude volat, odpovím mu“. „Invocavit“ znamená „volat“. Až budeme volat k Hospodinu, on odpoví. To je dobrý začátek! Tak ať dnes zazní tento verš i jako vstupní slovo:

„Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou, dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu. (Ž 91,15-16)

To také přejeme sobě i vám: abychom věděli o naději, když nám někdy docházejí síly, o záchraně ode všeho zlého, kdyby se o nás něco zlého pokoušelo.

Ale vlastně jsme se zapomněli pozdravit se všemi, kteří nás poslouchají nebo čtou. Pozdrav je každou neděli stejný, známe ho z Bible, od apoštola Pavla. Tento pozdrav přeje asi to opravdu nejdůležitější:

Milost vám a pokoj, od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

I když my připojíme taká dobré zdraví, dobré lidi okolo a dobrou pohodu dnes i každý den.

Píseň EZ 646 Ať chválí Boha křesťané

1. Ať chválí Boha křesťané, / vždyť Syna svého dal / a v Kristu s námi přebývá / náš Spasitel, náš Král, / náš Spasitel, náš Král.

2. Od svého Otce přišel k nám / a lidský úděl vzal, / do světa zlého vešel sám / |: jak chudé dítě Král. :|

3. On zvítězil nad každým zlem, / když v ponížení žil, / nám sloužil celým životem, / |: a tak nás zachránil. :|

4. A jeho sláva nebeská / nám brány otvírá, / zní dolů píseň andělská / |: a pokoj prostírá. :|

Modlitba

Svět je krásné místo k přebývání. Uvědomujeme si to a jsme za to vděčni. Každý den se o tom můžeme přesvědčit.  

Ale občas zjistíme, že jsou i starosti a smutky, na které moc nestačíme. Nejsme tak silní, jak jsme si mysleli. Občas zapochybujeme, zda jsme opravdu schopni zvládnout život a vše, co s ním souvisí. Někdy vidíme, jak jdeme kupředu, k dobrému cíli, ale někdy máme pocit, jako bychom my i celé lidstvo šli někam nazpět. Nebo vstříc zániku.

 Pak hledáme něco, oč bychom se opřeli, sloup, oporu. Nemusí být z betonu ani z bankovních šeků. Ty by nám nepomohly. Stačí mocné slovo, věrohodná naděje. Hledáme, zkoušíme, dokud máme čas.

Do tohoto hledání se ozývá sdělení, že tenhle sloup života tu stojí od počátku. Že svět je dobrý i pravdivý, jen jiný, než jsme si představovali. A ten sloup života jsme prostě přehlédli, jako by se celé lidstvo někam zakoukalo. Že život je jiný, než chceme, a má takový být. Že stačí to přijmout a budeme vědět, oč se opřít. Že ty sám, Hospodine, Bože, Otče náš, Boží lásko přítomná mezi námi, Duchu pravdy i moci, jsi tou oporou, kterou již nemusíme hledat, protože ona sama nachází nás. My se máme jen snažit vidět, slyšet, rozumět – a přijmout.

Ani to není lehké, jsme v tom přelétaví, nedůvěřiví, líní, ustrašení. Proto děkujeme i prosíme za jedno: abychom porozuměli, dokud máme čas. Neboli, jak říkáme postaru: abychom dostali tvého Ducha, Ducha svatého. Amen.

Čtení z Bible:

Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše Krista. Neboť Bůh, který řekl „ze tmy ať zazáří světlo“, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradní, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven. (2K 4,5-10)

Zamyšlení (kázání)

Tento text, ale i celé postní období, vzbuzují řadu otázek. Milenko, pomůžeš mě s nimi?

Začíná postní období. Co to znamená? Nu, teprve teď končí radostný povánoční čas, vrcholící veselým masopustem. Říkám to trochu schválně, protože my jsme žádné velké veselí nezažili a o masopustních radovánkách jsme si mohli nechat zdát. Už rok máme trvalý půst od setkávání, společného vyprávění, sdílení smíchu i slz.

Proč vůbec do církevního roku patří půst? Protože křesťanské poselství má takovou zvláštní architekturu: dvojí radost vyrůstající z dvojí bolesti, dvojího maléru: vánočního a velikonočního. Vánoční bolest: „Narodil se Kristus Pán, veselme se“ – ale narodil se v nedůstojných podmínkách, za nezájmu lidstva, ve studeném chlévě, s útěkem rodičů, s Herodovým zločinem proti betlémským nemluvňátkům. A velikonoční: „Kristus vstal z mrtvých“, přemohl smrt, smrt to prohrává, život a jeho smysl nekončí s pohřbem – ale s Jidášovou zradou, Petrovým zapřením, zmanipulovaným davem (ukřižuj, ukřižuj), s bičováním a s Ježíšovým „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil…“ Půst má pomoci, aby člověk tu dvojí radost vyrůstající z dvojího maléru pochopil.

Proč křesťanství stojí na dvojí radosti, vyrůstající z dvojího maléru? Protože tak je to i v životě. Život je vlastně stálý střet radosti a bolesti, zdraví a nemoci, života a smrti. Skoro to vypadá, jako když Stvořitel nechtěl, aby člověk byl na svět jen šťasten.

Jak můžeš říci, že Stvořitel nechtěl, aby člověk byl šťasten? Možná štěstí nemá být jediným nebo hlavním cílem života! Je to troufalá myšlenka, ale vidím, co vidím a věřím, co věřím: svět je plný bolesti i radosti, pravdy i lži, a přitom věřím, že není dílem náhody ani sobeckých genů, nýbrž dobrým dílem dobrého Stvořitele. Věřím, že svět má svůj dobrý původ, základ i cíl. Tak se ptám, jak to jde dohromady.

Co tedy chtěl Stvořitel, když ne štěstí člověka? To ví jen Stvořitel, člověk může tak hádat. Možná Stvořitel chtěl, aby se člověk něčemu naučil, aby se naučil na něho, na dobrého Pána, spoléhat v radosti i v bolesti, ve zdraví i v nemoci. Pak přijde radost, když člověk vyjde z bolesti.

Je tedy Bůh dobrý, nebo ne? Je Bůh plný lásky? To věřím nejpevněji ze všeho: že Bůh je dobrý a jenom dobrý, že je láska a jenom láska. Ale jeho rozlišování dobrého a zlého je asi jiné, než moje. To přece známe všichni: leccos, co bolelo, také posílilo, naučilo, dokonce povzbudilo. Nevěřím, že Bůh je tvůrce zla. Ale žijeme ve světě, který je mnohovrstevnatý, nepřehledný, zmatený. Kde se zlo vzalo, nevím. Ale věřím, že Stvořitel má pod svou mocí i zlo. Ale člověk se ve světě nemůže jen radovat, zpívat a pořádat hostiny. Proto je v základu křesťanství ten „dvojí malér“, vánoční a velikonoční. Proto máme postní období.

Je možné Boží lásku a dobrotu někde vidět? Myslím, že právě v tom maléru. O Vánocích se rozpomeneš, že Stvořitel vstoupil do našeho světa, do našich dnů a situací, radostí i bolestí. Že tento svět provází, nikoli opouští, že se ho nezřekl, ani když viděl vše, co vidíme my. I když člověk svět dál ničí a ještě nadává, jak to může pánbůh dopustit, i potom Bůh k člověku natahuje pomocnou ruku. O Velikonocích si zase vzpomeneš, že ani Stvořitel nezůstal ušetřen ničeho, co prožíváme my: strach, samotu, nemoc, hněv, zradu. I Pána Boha svět bolí.

Jak mně může nějak pomoci umírající na kříži? Ten sám o sobě asi ne, ten tě jen rozpláče. Ale za tím křížem je Boží láska, to je velké sdělení. A za tím křížem je také lidská hloupost a nenávist. Na tom máme podíl všichni.

Jaký podíl mají všichni na Kristově křižování? Ukřižování z lidské hlouposti a nenávisti je obrazem všech chyb, selhání, slabostí, které máme všichni. Připusťme, že nikdo nedělá všechno bez chyb! I my dva jsme slabí na to, abychom odpustili všechno a všem a vždy. Každý má různé slabosti, nezvládnuté vášně, emoce, sklony, které nejsou dobré. Když člověk vezme vážně, že to všechno neokecá genetikou, okolnostmi, situací nebo přirozeností, když je mu to líto a chce s tím něco dělat, ví co je pokání.

To si má každý přičítat vinu za celý svět? Ne za vše. Ale všichni jsme součást světa. Svět se skládá z různých lidí, s různými sklony i různými zkušenostmi. A jsme svobodní, alespoň to chceme;  nikdo nechce být otrok ani závislák. A s takových přepestrých lidí se skládá svět, alespoň jeho člověčí část.

Proč s tím Pán Bůh něco neudělá? To je vážná otázka, na niž odpověď zná jen On. Ale… možná… že Bůh není všemohoucí v tom smyslu, že může kdykoli přemodelovat svět na ideální, dokonalý. Možná, že by to svět přestal plnit svůj účel. Svět je, jaký je. V něm se pohybuje svobodný člověk. Moc to nezvládá, ale učí se to. O to jde. A Pán Bůh je u toho, ne někde jinde, „na nebi“. Ježíš Kristus žil náš lidský život, Bůh oblékl lidskou kůži a v jeho žilách koluje lidská krev. Bůh v tom je s námi, Bůh v tom jede s námi. To je poselství Vánoc i Velikonoc.

Proč to Hospodin dělá? Bůh ví, proč! Jen on ví. Ale možná, že prostě patří k sobě, jeden svět a jeden Stvořitel. Vánoce i Velikonoce, připomínají, že do světa patří blízkost Boží. Abychom si uvědomili, jaký je svět doopravdy.

Jaký je svět doopravdy? Je v propojení toho, co vidíme a co nevidíme. Vidíme radosti a bolesti, pravdu i lež, zdraví i nemoci. To je pravdivý pohled na svět, nepřikrášlený ani nezakalený, ale není to pohled úplný. Úplný svět je svět takový, jaký vidíme, s Boží přítomností, kterou nevidíme. Možná Bůh nechce, aby byl člověk jen šťastný, protože to by nestačilo. Nám by to stačilo, jemu ne.

Pak by se dalo říci, že v životě nejde o to, být šťastný, ale naučit se vidět Boží lásku! Přesně! Naučit se vidět Boží lásku NADE vším, i nad tím, co bolí. Nikoli V TOM, co bolí; v nemoci není Boží láska. Ale nad nemocí, stejně jako nad smrtí, Boží láska už je. Boží láska není v zemětřesení, ani v lidské nenávisti, nezvládnutých emocích, strachu, touhy po pomstě a v tom všem, čemu se říká hřích. Ale když člověk dokáže proměnit svou nezvládnutou emoci ve tvořivý soucit, strach v pokoj, touhu po pomstě v odpuštění, kde se to vzalo? To do života vstoupila Boží láska. Tak člověk Boží lásku může poznat kdykoli a v jakékoli situaci.

Znamená to, že už je všechno hotovo? Vlastně ano. Už je vše hotovo a my k tomu nemůžeme nic přidat. Svět je, jaký je, ale je posvěcený Boží láskou. Někdy to není vidět, někdy ano. A kdykoli člověk otevře oči a srdce, může se z toho radovat on i ti kolem něho. Jde to pomalu, všichni se pereme s tím, jak silné jsou naše tlaky a pnutí proti Boží lásce, ale ta pomalu postupuje. Někdy i lidskýma rukama a lidskými ústy, když řekneme dobré slovo nebo někomu s něčím pomůžeme.

Kam s tímhle vším člověk dojde? Řeknu to osobně: chci najít dobrou cestu životem, protože můj život se už nebude opakovat. Chci vědět, že jsem život nežil zbytečně. A kupodivu, toto ujištění jsem dostal ne ve chvíli, když jsem já začal věřit v Boha, ale když jsem pochopil, alespoň nepatrně, že BŮH VĚŘÍ VE MNE. Jsem přesvědčen na základě toho „dvojího maléru“, vánočního a velikonočního, že Bůh a člověk spolu patří dohromady, že kupodivu jeden potřebuje druhého. A na rozdíl od člověka, který stále pochybuje o Bohu, Bůh nikdy ani na chvilku nezapochyboval o člověku. To mě naplňuje štěstím.

Takže nakonec Bůh přece jen chce, aby člověk byl šťastný! Bůh chce, aby mu člověk byl nablízku. Pochopím-li to jako své štěstí, pak se lidská a Boží vůle setkaly. Takže můžeme i za to vážné postní období děkovat. Amen.

Píseň EZ 203 „Pán Bůh je láska“

1. Pán Bůh je láska, / to z Písma víš, / on se i k tobě sklání. / Když se mu v modlitbě přiblížíš, / dá ti své požehnání.

2. Pán Bůh je láska, to z Písma víš, / on se i k tobě sklání, / někdy tu lásku však pocítíš, / až když tě život zraní.

3. Pán Bůh je láska, to z Písma víš, / on se i k tobě sklání, / přešťasten budeš, až pochopíš, / že je svět v jeho dlani.

4. Pán Bůh je láska, to z Písma víš, / on se i k tobě sklání. / Od země obrať své zraky výš, / pros ho o slitování!

Oznámení

•         Bohoslužby ani ostatní setkání v týdnu se nekonají. Dojde-li ke změně, dáme vám vědět

·         Chcete-li hovořit s farářem, prosíme, zavolejte mu nebo mu napište, kontakty najdete na řadě míst na internetu.

·         Sbírka je dnes určena pro potřeby našeho sboru. Jsme rádi, pokud na svůj sbor myslíte. „Normálně“ v neděli odevzdáváme svůj dar do košíku u východu, v této době je možné poslat svůj dar z účtu, třebas najednou za několik nedělí. Číslo účtu u banky FIO je 2801233997 / 2010. Do zprávy pro příjemce napište „SBOR“, abychom znali přesný cíl daru.

Přímluvy + Modlitba Páně

Modlitbu dnes připravila Ája Zapletalová z Valašského Meziříčí, pastorační pracovnice pro mládež Moravskoslezského seniorátu Českobratrské církve evangelické. Modlitbu zakončíme společnou modlitbou Páně:

Pane,

chybí nám svoboda.

Chybí nám svoboda? Skutečně tomu tak je? Co je to být skutečně svobodný? Naplněný svobodou. Svobodná jsem, když jsem závislá jen na Tobě. Nechám se od Tebe osvobodit ode všech svých strachů, obav, představ, úzkostí, ode všeho, co mě svazuje, stahuje, zvyšuje ve mně napětí.

Pane, jen když mě tohoto nadbytečného ve mně zbavíš, udělá se prostor pro něco nového. A já na základě svobody můžu jít a pomáhat druhým. Sloužit jim, naplněna láskou. Nepotřebuji prosazovat sebe a zároveň jsem svobodná i od odsuzování sebe samé.

Milovat druhé jako sebe. Má to být vyvážené. Svobodné.

Pane, tu svobodu ve své nejryzejší podobě si ani neumíme představit. Ta přijde až ve Tvém království, tento svět nás přece jen různě omezuje. Ale i tak, Tvé království přichází i sem, můžeme Tě zahlédnout, přijmout, svobodně vyznávat.

Díky za dar svobody. Vnitřní svobody. Tu totiž můžeme mít v jakýchkoli podmínkách.

Amen Společně se modlíme modlitbu Páně:

Otče náš,

který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší, dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky. Amen.

Požehnání

Všechno je vaše, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, vy pak jste Kristovi a Kristus je Boží. Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 1K 3,22 + 2Te 3,16

Píseň EZ 648 „Kristus je má síla i spasení“

1. Kristus je má síla i spasení, / potěšení / ve všem mém zarmoucení. / Já v jeho moci / ve dne, také v noci / žádám pomoci.

2. Neodloučí mne zde nic od něho, / doufám v něho, / neb všechno mám od něho. / On mne spravuje, / řídí, opatruje/ i ochraňuje.

3. V něm jsem já živ, smrti se nebojím, / tím se kojím, / že vždy při něm obstojím. / Neumřu věčně, /jist jsem tím bezpečně/ i dostatečně.

4. Co budu živ, budu ho chváliti, / velebiti, / skutky jeho slaviti. / Řeknu vesele: / Nuž, duše má, směle / chval Spasitele!

5. O budiž tobě chvála, svatému / Kristu, Pánu / našemu jedinému: / nebs toho hoden / vždycky a každý den / na věky. Amen.

Datum: 21. 2. 2021 |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace