Bohoslužby 28. 2. 2021

Domácí bohoslužby, Třebenice 28. 2. 2021

Pozdrav

„Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Milí přátelé,

zdravíme vás, posluchače i čtenáře třebenických bohoslužeb, starým biblickým pozdravem:

Milost vám a pokoj, od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Dnes je 2. neděle postní. Názvy postních nedělí pocházejí z latiny, většinou jsou to začátky veršů z některého žalmu a směrují pozornost na některý z motivů postního období. Dnešní neděle se jmenuje „reminiscere“, tak začíná biblický verš, podle něhož se jmenuje. „Reminiscere“ znamená „rozpomínat se“ a je to prosba Hospodinu, aby se rozpomněl na své milosrdenství.

Je třeba Hospodinu toto připomínat? Jestli je vševědoucí, jak se povídá, pak určitě ne. Ale přiznejme si, že nám to tak někdy připadá. Jako by Pán Bůh zapomněl, odešel, měl na práci něco jiného. Věřím, že Pán Bůh nezapomíná. Ale věřím také, že klidně tento verš můžeme použít jako vstupní slovo a že to můžeme myslet vážně. Čtěme verš v kralickém překladu:

Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků. (Ž 25,6)

V té prosbě „rozpomeň se“ je shrnuta všechna naše prosba za nás i za ty kolem nás. Nejen, aby se na nás Hospodin rozpomněl, ale abychom my se rozpomněli na něho…

Zazpíváme píseň „Kriste, jenž jsi smrt podstoupil“, v Evangelickém zpěvníku číslo 312. Píseň vznikla v 16. století a spoluautorem textu je významný básník Jednoty bratrské, bratr Jan Augusta.

Píseň EZ 312 Kriste, jenž jsi smrt podstoupil

1. Kriste, jenž jsi smrt podstoupil, / abys z smrti nás vykoupil, / to my k tvé cti vyznáváme, / z toho ti chválu vzdáváme.

2. Ó ať, prosíme, daremní / to naše vyznání není; / dej nám moc tvé smrti míti, / v ní tebe účastni býti.

3. Toho’s na Otci zasloužil, / aby nás svým Duchem dařil, / jímž v těle hřích umrtvuješ, / k sobě na kříž připojuješ.

4. Bez té drahé účastnosti / nikdo nedojde milosti / ani hříchů odpuštění / podle tvého zaslíbení.

5. Ó neodnímej ji od nás, / než ať Duch tvůj přesvatý v nás / kazí zlost, vzdělá pobožnost, / s vírou lásku i spravednost.

6. Království své tak napravuj, / účastností svou v nás kraluj, / hřích aby víc nepanoval, / v těle našem moc pozbýval.

7. Tys život za nás položil, / aby hříšný v tobě ožil, / dej nám tak zde živu býti, / s tebou v nebi radost míti.

Modlitba

Otvíráme Bibli a čteme staré příběhy. Čteme příběhy našich předchůdců víry. Těch, kteří se modlili ke stejnému Bohu, kteří ho znali, udělali s ním nějakou zkušenost. Čteme o poutnících z otroctví do svobody, kteří dostávali vodu i chléb, základní zákon života i tvoje doprovázení. Čteme i o jejich nedůvěře. O tom, jak jim stačilo pár dnů mít hlad a byli ochotni si hledat jiný základ, jiné náboženství.

My jsme také tvůj lid, Hospodine, Pane náš. Jsme další generace těch z Bible, jsme jejich pokračování. Také o tobě víme, také jsme s tebou udělali nějakou zkušenost. Ale i my vyznáváme, že si nejsme jisti: ani tebou, ani sebou – před tvou tváří. Víme o dobrých věcech, které jsme do života dostali – a jsme za to vděčni. Ale víme i o mnoha věcech, které nám chybí, nebo naopak, které bychom si rádi odpustili. Víme o tom, v čem jsme dobří, co se nám daří. Víme také, kde máme nedostatky, slabosti, to všechno, čemu říkáme dohromady „hřích“.

A víme také – vlastně věříme – že se ve světě ozývá tvůj hlas. Ten hlas nás zve do tvé blízkosti a říká „neboj se, já jsem s tebou“. To je tvůj největší dar.

Pane náš, chceme svou vděčnost za tvou přítomnost ve světě prokázat otevřeností tvému slovu. Prosíme, požehnej nám v tom. Amen.

Čtení z Bible:

Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl. I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“ On pozvedl oči a řekl: „Vidím lidi, vypadají jako stromy, a chodí.“ Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně. Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: „Ale do vesnice nechoď!“ (Mk 8,22-26)

Zamyšlení (kázání)

Příběhy o uzdravení tvoří jeden z hlavních motivů Ježíšova života. Jsou velmi pestré, nesou různá poselství, různé situace i různé motivy. Ukazují tak, že otázky nemoci a zdraví patřily k hlavním tématům vždycky, že i Ježíš je bral vážně a řešil je. Bodejť ne, když tolik zajímaly jeho posluchače! Právě nemocní měli značný podíl na Ježíšově společnosti, to není náhodou. Slepí, hluchoněmí, ochrnutí, malomocní, posedlí, ve všední den i v sobotu, na břehu jezera, v Kafarnaum i v Gerase, děti i dospělí, a to je jen v Markově evangeliu a to jsou jen ti, které vyprávění zachytilo! Možná jich bylo mnohem víc…

Ježíš měl o ty, jež se potýkali se zdravím a s nemocemi, zvláštní zájem a péči. Nemoc omezuje, někdy ochromuje, doslova „sužuje“, tedy činí život užším. Někdy nemoc souvisí se špatnou životosprávou, s nedobrými zvyky, s duševní a duchovní nepohodou, s nepokojem a stresem, někdy přichází jako blesk z nebe, nikdo neví proč. Ale k člověku bytostně otázka zdraví a nemoci patří. Takového člověka potkává Ježíš napořád. Být z druhými znamená vždy být tak trochu lékařem, pastýřem, terapeutem, to znají dobře i zdravotní sestřičky, pečovatelky a pečovatelé, fyzioterapeutky. A Ježíš tu byl pro druhé a s druhými. To byl jeho životní program.

Ježíšovy uzdravovací příběhy jsou zkratkami, skoro anekdotickými zápisy, které upozorňují, že zdraví je důležité, že zdraví a vztah k Bohu spolu souvisí, že do našich modliteb patří prosby za uzdravení své i druhých.

Někdy máme s uzdravovacími příběhy trochu problém. Zaznívá z nich naděje, dochází v nich k napravení, obnově sil, návrat k plnému zdraví. Ale naše realita je jiná, alespoň co se týká fyzického zdraví. Nemoci nás sužují a Ježíš, který by silou slova řešil naše viry, genetické poruchy i zhoubná bujení, tady prostě není. Dávno víme, že příběhy mají jiný cíl, než vyprávět o zázračných uzdraveních. Dnes se díky vědě uzdraví mnohem víc nemocných. Přesto nám však to zázračné Ježíšovo uzdravování chybí.

Věřím však, že Ježíšovy uzdravovací příběhy tu nejsou proto, aby nás mrzelo, že to nemůžeme zažít taky. Chtějí nám ukázat nějaký důležitý motiv z našeho života, motiv, který nás nemá bolet, nýbrž naopak potěšit, povzbudit.

Dnešní příběh je zvláštní tím, že se v něm uzdravení děje nadvakrát. Co to znamená? Je to uzdravení slepého. Slepota byla jednak velmi častá, jednak je vždy tak trochu obrazem situace, když člověk nevidí skutečnost takovou, jaká doopravdy je, kdy vidí trochu zamlženě, neúplně. „Jsi snad slepej?“, říkáme tomu, kdo nevidí, co se kolem něho děje.

Příběh se odehrává v polovině evangelia, v níž dochází k určitému dějovému zlomu. Za malou chvíli, jen o několik veršů dál, se poprvé naplno projeví, kdo Ježíš je. Až dosud se to nemělo říkat; i dnešní uzdravení tak končí! „Ale do vesnice nechoď“, říká Ježíš uzdravenému, „ať tě tam nikdo nevidí! Víš, znají tě jako slepce a teď by se ptali, jak se to stalo…“

Teď, v polovině evangelia, začne Ježíš připravovat učedníky na zvláštnost své cesty: že totiž nejde o vnější vítězství, nejde o vítězství křesťanství jako ideologie, náboženství, jako politického nebo náboženského programu, nýbrž o cestu vzájemné lásky a služby, porozumění a odpouštění, o neprosazování vlastních zájmů a cílů. To právě v této kapitole zazní poprvé naplno: Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. A mluvil o tom otevřeně.” (Mk 8, 31–31)

V této chvíli se tedy odehraje ještě jedno uzdravení, poslední, kdy se ještě nemá říkat, kdo Ježíš je a co ho čeká. Uzdravení nadvakrát. A pozor, v Betsaidě, to není náhoda! Toto město, vlastně stará rybářská vesnice na břehu Genezaretského jezera, dnes již zaniklá, je ovšem právě v příběhu o Ježíšovi velmi důležitá: Ježíš ji již dříve použil jako příklad vnitřní, duchovní slepoty. „Běda tobě, Betsaido! Kdyby se v jiných, třeba pohanských městech, odehrála taková znamení, jako v tobě, dávno by činili pokání a věřili evangeliu!“ (podle Mt 11,21) Nemáte oči, abyste viděli skutečnost se vší její souvislostí, abyste viděli spoustu zázraků!

Nevíme, co se v Betsaidě odehrálo, asi nic jiného, než co známe v evangeliích. Ale i to by mělo stačit, aby se člověk spolehl na Hospodina… Velmi by nás zajímalo, co to bylo, co se tam stalo, a jestli my sami bychom měli dost dobré oči, abychom viděli, co vidět máme! Tak teď je nám Betsaida zrcadlem: něco čteme, něco v příběhu prožívá uzdravený, něco Betsaiďané, ale všechno je trochu rozmazané…

Vidíme uzdravení. Uzdravení slepého se odehrává ve starověkých příbězích často, uzdravuje Ježíš i jiní. V dnešní době vidíme také mnohá uzdravování, i v té době epidemie se mnohem víc lidí uzdravilo. A vidíme léčbu antibiotiky, cytostatiky, složitými přístroji, rehabilitací i psychoterapií, o nichž se Ježíšovým časům nezdálo.

Ale tady je uzdravení nadvakrát. Ten slepý na první „pokus“ viděl jen napůl, rozmazaně. Ti, kteří se na to dívali, také viděli jen napůl: viděli jen léčitele, který pacientovi potřel oči vlastní slinou. To bylo málo. To je ale uzdravení jen napůl.

Sem asi míří příběh: vidíš, čtenáři, celou skutečnost? Vidíš jen léčitele, který potírá slinou oči pacienta, nebo vidíš člověka, který s láskou přichází k druhému, bere ho vážně, neptá se na jeho rodinu ani nějaké náboženské pozadí, prostě tu je ten, který potřebuje pomoci…  A pomáhá mu, aniž by dotyčný musel napřed něco udělat, třeba přijmout víru. Prostě mu pomáhá. Tím ovšem pomáhá všem okolo, těm Betsaiďanům, kteří ho do blízkosti Ježíšovy přivedli. Takhle, lidi, je to v životě, toto je celý Ježíš, toto je celé Ježíšovo evangelium.

Budeme-li vidět za Ježíšem úspěšného zakladatele úspěšného náboženství, uvidíme „chodící stromy“ – nějaké karikatury. Chcete-li vidět opravdu Ježíše a opravdu sami sebe před jeho tváří, je třeba dočíst evangelium do konce. A vidět i to, co se vám normálně nelíbí: totiž že ke slávě evangelia patří i kříž.

Vžívám se do situace těch v Betsaidě. Jejich nemocný soused se uzdravil, ale až na podruhé. Tak si oni mohli uvědomit, že ani oni, diváci, nevidí všechno. A když Ježíš před časem použil Betsaidu jako obraz obce, kde občané nevidí celou skutečnost, mohlo jim to teď dojít. Vidět a vidět je rozdíl. Vidět lze jen obrysy – vidět lze jen život s jeho trápením a radostmi, s lidskými pokusy o změnu, s lidskými omyly a selháními, vidět sebe uprostřed sebe. Ale je možné vidět i víc, pod povrch věci. Je možné vidět sebe jako Boží stvoření, které je sice smrtelné, ale kde nikdo není vydán ani jen smrti, ani jiným zlým silám. Kde vítězí život, naděje, láska a Boží moc. Toto je celý pohled na skutečnost.

Uzdravený z našeho příběhu vidí napřed jen obrysy a lidi jako stromy. Až napodruhé viděl všechno zcela zřetelně. Pak již viděl i Ježíše, vlastně uviděl, co je Boží láska mezi námi, co je Boží zájem o člověka.

Tak se ten uzdravený stal příkladem i pro své sousedy z Betsaidy, ale také pro všechny čtenáře „svého“ příběhu. Vidět napůl ještě neznamená vidět. A vidět cele, znamená vidět svět se vším, s radostmi i starostmi, ale hlavně s Boží láskou nad tím vším. Amen.

Píseň EZ 672 Dej nám moudrost, odvahu

1. Dej nám moudrost, odvahu, / pro dny obav pro dny strastí, / s tebou jít i přes propasti, / dej nám moudrost, odvahu.

2. Dej nám moudrost, odvahu / pro pravdu se všeho zříci, / pamatovat na trpící; / dej nám moudrost, odvahu.

3. Dej nám moudrost, odvahu / pro čas vezdejšího žití, / ať v něm naše láska svítí; / dej nám moudrost, odvahu.

4. Dej nám moudrost, odvahu / pro ty mnohé kroky malé, / Pane, zů­staň s námi stále. / Dej nám moudrost, odvahu.

Oznámení

·         Bohoslužby ani ostatní setkání v týdnu se nekonají. Dojde-li ke změně, dáme vám vědět.

·         Společné online setkání starších dětí a mládeže ses koná v pondělí od 15 hodin na webové stránce, kterou účastníci dostali.

·         Chcete-li hovořit s farářem, prosíme, zavolejte mu nebo mu napište, kontakty najdete na řadě míst na internetu.

·         Sbírka je dnes určena jako celocírkevní pro potřeby tiskového fondu. To jsou prostředky, z nichž podporujeme tisk časopisů, propagačních materiálů, knížek. Tuto sbírku odevzdáváme na ústředí církve. Svůj dar pošlete na obvyklý účet sboru, do zprávy pro příjemce napište tentokrát „TISK“. Číslo účtu u banky FIO je 2801233997 / 2010.

Přímluvy + Modlitba Páně

Otče náš,

i když snad máme dobré oči, někdy si připadáme jako nevidomí. Protože bychom chtěli vidět víc světla, víc naděje, víc šťastné budoucnosti. Potřebovali bychom vidět tebe, Zachránce.

Prosíme, přijmi nás i s touto naší možná nepokornou touhou. Odpusť nám ji a znovu nám otevři oči pro své dobré dary.

Prosíme, ať smíme znovu vidět své přátele, a když se s nimi nemůžeme vidět, ať si s nimi můžeme alespoň psát a telefonovat.  Prosíme, ať umíme odpustit těm, kteří nás něčím zklamali.

Myslíme na všechny, které již neuvidíme, protože jsi je povolal do své blízkosti. Prosíme za jejich rodiny, blízké i přátele.

Myslíme na všechny, kteří jsou unaveni a ztrácejí trpělivost. Prosíme, daruj trpělivost celému svět, nejen pro tuhle epidemii.

Prosíme zas a zas za lékaře, zdravotníky, vojáky, policisty a všechny, kteří hasí požár a pomáhají, kde je potřeba. Jsme jim vděčni a prosíme za jejich zdraví i naději.

Prosíme o pokoj pro celý svět. Prosíme o požehnání pro celý svět.

Společně se modlíme modlitbu Páně:

Otče náš,

který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší, dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky. Amen.

Požehnání

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. (Nu 6,24-26)

Píseň EZ 613 Oči všech se upírají

1. Oči všech se upírají s důvěrou k tobě, Pane, / a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. / Ty otvíráš svou ruku a naplňuješ každého tvora požehnáním.

2. Sláva budiž Hospodinu, sláva mu buď na věky, / Pane náš, rozvesel se v skutcích svých. / Já zpívati mu budu, já zpívat budu chvály a žalmy Bohu svému.

 

Datum: |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace