Bohoslužby pro 3. neděli postní 7. 3. 2021

Domácí bohoslužby, Třebenice 7. 3. 2021

Pozdrav

„Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Milí přátelé,

zdravíme se s vámi, kteří naše bohoslužby posloucháte, i s vámi, kteří je spolu s námi čtete. Ať jste v jakékoli situaci, doma sami, s rodinou nebo jinde, všechny vás oslovujeme biblickým pozdravem:

Milost vám a pokoj, od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Postní období se blíží do své poloviny. Třetí postní neděli se říká tradičně „Oculi“. Slyšíme tam oči, ano, v latině ten žalm zní „oculi mei semper ad Dominum“, tedy „oči mé stále směřují k Bohu“. A je to pravda, modlíme se, zvlášť v době, kdy nám něco schází, kdy se s námi i kolem nás dějí věci, na něž nejsme připraveni.

Neměli bychom zastírat, že doba je těžká. Možná nikoli pro nás osobně, ale pro řadu těch kolem nás určitě. Svědčí o tom řada zpráv o nemocných, o přeplněných nemocnicích, o těch, kteří se dostali do velkých existenčních potíží. O tom, jak bolesti mnohých zůstávají neřešeny, nikdo jim nepomohl. Biblické evangelium tu není od toho, aby tyto bolesti zakrývalo, abychom si řekli „nic se neděje, zase bude dobře“. Evangelium je tady proto, aby ukázalo, že je tu cesta, je tu naděje, je tu někdo, kdo v tom všem je s námi jako posila.

Proto se žalm, začínající „oculi“, dnes opravdu hodí jako vstupní slovo: 

Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. (Ž 25,15)

Píseň EZ 639 Hned zrána vzdej díky

1. Hned zrána vzdej díky v písničce chval, / to on, Otec tvůj, ti dnešní den dal. / On dává ti vše, co máš, jen z lásky své / a milost svou dopřává každého dne.

2. Když smutek tě svírá, cítíš se sám, / věř, že i v té chvíli blízko je Pán. / On v lásce své přivede k lidem tě blíž, / kde snadněji překo­náš samoty tíž.

3. Když odvahu ztrácíš životem jít, / když nevíš, jak dál a kde sílu vzít, / když pochybnost ovládne myšlení tvé, / tak v modlitbě při­znej se k slabosti své.

4. Pros Pána o sílu dál cestou jít / a odpírat zlému, pravdivě žít. / I když proto za blázna budou tě mít, / smíš od Pána přijímat svo­bodu, klid.

5. Jen víru tu měj, že golgotský kříž / o vítězství lásky rozhodl již. / Že naději konečnou dalo všem nám / dne třetího ráno - kdy vzkří­šen byl Pán.

6. S tou radostí vzácnou nezůstaň sám, / těm, které jsi míjel, bližním se staň. / A vším, čím se zabýváš, Pánu čest vzdej, / služ blízkým i vzdáleným, v lásce je měj.

Modlitba

Otče náš,

jak zvláštní je pro nás, takto tě oslovovat! Znovu se přistihujeme v údivu nad tím, co pro nás znamenáš. Nejsi žádné chladné absolutno, jsi blízký jako Otec i jako přítel. Máš nás rád a odpouštíš nám.

Tak ti nyní v myšlenkách přinášíme své životy se vším všudy. S tím, jak jsme bezradní v modlitbě, v porozumění tomu, co ty přinášíš do našeho života, nebo zas jistí tím, co bychom chtěli a co se nám naopak nelíbí. Přinášíme ti svůj pracovní i volný čas, přinášíme ti i svůj čas ztracený. Přinášíme ti své vztahy, své přátele a blízké, přinášíme ti i své protivníky, soupeře a škůdce. (...)

Chceme, aby náš život byl ve tvých rukou. Prosíme, Otče náš, přijmi jej a učiň jej novým. Kdo pochopí, co to doopravdy znamená - být ve tvých rukou? Jen ten, kdo to prožije. Tak o to tě prosíme. Pro sebe i pro všechny okolo nás. Otče náš, učiň svou lásku viditelnou nám i všem lidem. Amen.

Čtení z Bible:

Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se (kolem Ježíše) dělo, ale nevěděl, co si má myslit, poněvadž někteří říkali, že (to) Jan vstal z mrtvých, jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků. Herodes řekl: „Jana jsem přece dal stít. Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?“ A přál si (Ježíše) vidět. (L 9,7-9)

Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak. Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal. Byli přítomni i velekněží a zákoníci a neústupně na něj žalovali. Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi. (L 23,8 –11)

Zamyšlení (kázání)

Když tetrarcha Herodes uslyšel o Ježíšovi, nevěděl, co si o něm má myslet. Tento izraelský panovník byl syn Heroda Velikého, toho, který nechal o Vánocích povraždit novorozené chlapce v Betlémě. On sám byl král židů – Hebrejů, ač sám Žid nebyl. Vládl čtvrtině území, které patřilo pod správu jeho otce, proto tetrarcha, „čtvrtkrál“. Dal znovu postavit, vlastně obnovit jeruzalémský chrám, ač ho věci víry příliš nezajímaly. Zajímal ho Jan Křtitel, bál se ho, ale přesto mu rád naslouchal (Mk 6,20). Jako by tušil, že Křtitelovo poselství míří správným směrem. Ale protože Křtitel nepokrytě odsoudil pokleslou mravnost Herodovy rodiny, dal ho popravit. A teď by si přál vidět Ježíše, protože mu Křtitele nějak připomíná a protože neví, co si o něm má myslit.

Tím se starověký panovník postavil do jedné řady se svými izraelskými poddanými v 1. století po Kristu, ale vlastně s celým lidstvem. Kdo je Ježíš Kristus? Ptali se tak a dodnes ptají křesťané i nekřesťané, historikové i filosofové, lidé prostí i vzdělaní. Je Ježíš historická postava nebo nikoli? Je Boží posel nebo pouze mimořádný, ctnostný člověk? Nebo dokonce vtělený Bůh? Je jedním z náboženských mýtických světců, nebo zakladatel křesťanské církve? Ani křesťan nebo křesťanka, kteří svůj život třebas už dlouhá léta zakládají na víře v Boha Bible a spoléhání na Pána Ježíše Krista, nejsou této otázky zproštěni; otázka se naopak vybavuje znovu a znovu pod vlivem různých situací, dějinných epoch. Člověk nikdy není hotov s otázkou, kdo je Ježíš Kristus!

Mám za to, že to je první, ústřední otázka křesťanství. Když se ptáme sebe samých i druhých, zda jsme nebo nejsme křesťané, když se ptáme po kořenech naší evangelické, reformační víry, vždy se vrátíme do bodu A: kdo je pro nás Ježíš Kristus? A tušíme, že když tuto otázku předběhne jakákoli jiná, třeba otázka po významu církve, autoritě světců nebo třebas i moci Marie, matky Ježíšovy, začínáme se s křesťanstvím míjet.

Tahle otázka prochází jako hlavní myšlenka celým evangeliem. Několik citátů z evangelií: „Kdo to jenom je, že ho poslouchá i vítr?“, ptají se učedníci za bouře na moři (Mk 4,41). Spolustolovníci na kterési hostině si zase kladou otázku: „Kdo to je, že odpouští hříchy?“ (L 7,49) Celník a podvodník Zacheus „toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je.“ (L 19,3) „Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: Kdo to je?“ (Mt 21,10) Ani uzdravený u rybníka Bethesda „nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu.“ (J 5,13) Dokonce ani Jan Křtitel si na začátku není jist, a to sám Ježíše křtí: „A já jsem stále nevěděl, kdo to je“ (J 1,31+33) Ostatně hned na samém začátku Markova evangelia se ptají ti, kteří viděli první uzdravení v Kafarnaum: „Co to je? Nové učení plné moci!“ (Mk 1,27)

Herodes se tak staví do zástupu všech, kteří se ptají, „kdo to jenom je, ten Ježíš?“ Samozřejmě, že nejde pouze o teoretickou otázku, o nezávazné zařazení osoby Ježíšovy do nějaké kategorie. Teoretická odpověď může být zajímavá pro historiky nebo religionisty, zdaleka není nejdůležitější. Otázka je velmi osobní, každý, kdo se ptá, je v ní zahrnut. Už ve všech případech v evangeliu všichni, včetně „čtvrtpanovníka“ Heroda, se ptají nikoli nestranně, nýbrž ptají se po svém vztahu k němu. Čím je tento Ježíš pro mě a čím jsem já ve vztahu k němu? Herodes se tak postavil do jedné řady s učedníky i se všemi pozdějšími čtenáři a posluchači evangelia. Všichni (my všichni!) se ptáme „kdo je Ježíš“. Ježíše nemůžeme ponechat pouze v balíčku zděděných náboženských symbolů!

Herodes se ptá ostatních. Někteří tvrdí, že vstal Jan Křtitel, jiní že to legendární Eliáš se znovu přihlašuje do života, nebo jiný prorok. Když se ptá učedníků sám Ježíš, za koho ho lidé považují, dostane prakticky stejnou odpověď: za Jana Křtitele, za Elijáše, jiného proroka. To jsou pohromadě asi nejpravděpodobnější varianty odpovědi, které mohly napadnout člověka v prvním století.

Mnohem méně pravděpodobná už je varianta „Ty jsi Mesiáš“. Tu ovšem vysloví jeden, Ježíšovi nejbližší z nejbližších, možná jen ten jeden. Mesiáše čekali Hebrejové již několik staletí. Nevěděli, kdo to bude, ani jak bude vypadat. Nevěděli, v jakém vztahu bude k legendárnímu králi Davidovi, neznali míru podobnosti nebo shody Mesiáše s Davidem. Očekávali Mesiáše, tedy pomazaného Spasitele. Židé možná věděli, co si pod tím představit, ale každý měl představu trochu jinou. Ostatně bratři židé očekávají příchod Mesiáše dodnes a i dnes jsou jejich představy docela pestré.

Herodova první epizoda končí jeho přáním: „a přál si ho vidět“. Herodes si přál vidět Ježíše. Vypadá to hezky, otevřeně, jenže…

… když pak Herodes Ježíše opravdu uvidí, všechno pokazí. Přál si ho vidět, poněvadž o něm hodně slyšel. A najednou před Velikonocemi stál Ježíšovi tváří v tvář. Mohlo se mu splnit jeho přání, mohl se dovědět, kdo Ježíš opravdu je, mohl dostat dokonce mnohem víc. Ale Herodes to všechno zbabral: „doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak.“ (L 23,8) Herodes se chtěl pobavit, možná trochu poučit. Možná by si udělal i užitečnou známost, přátelství s kouzelníkem není k zahození! Asi by tak posílil i vlastní autoritu. Právě toto ovšem Ježíš ani v nejmenším nesplnil, pro podobné plány je Ježíš nepoužitelný. Proto se Herodes od něho pohrdavě odvrátil a vysmál se mu. Tak se stal Herodes prototypem všech, kteří se o Ježíše zajímali a Ježíš jim nakonec zůstal dokonale neprůhledný, nesrozumitelný.

Tak kdo je Ježíš? Má někdo odpověď? Nebo mají pravdu ti, kteří říkají, že jediné, co o Ježíšovi můžeme říci je odpověď negativní, totiž kdo není? Jakože určitě není jen oživlý prorok, kouzelník, automat na plnění modliteb, patron křesťanů, mýtický svatý, pohádková postava nebo průmět mého druhého já? Tím vším se Ježíš někdy někomu zdál a všechno to bylo vedle…

Jsem přesvědčen, že jedinou správnou, platnou a dobrou odpověď zná řada evangelijních postav. Těch, o nichž čteme, kteří se s ním setkali, kteří něco potřebovali, jimž něco scházelo a kteří něco dostali… Žena hříšnice, jíž bylo odpuštěno – uzdravený slepý mládenec – starý Jairos se svou uzdravenou dcerou – Lazar, který již tři dny ležel v hrobě – vdova z Naim se svým synkem – chromý od rybníka Siloe – žena trpící krvácením – svatebčané z Kány v Galileji – setník římského vojska, sloužící jednoho dne na kopci zvaném Golgota – Josef z Arimatie – také apoštol Petr, Tomáš, ostatní učedníci.

Ti všichni se s ním setkali. Nikdo z nich o něm neměl žádné předběžné představy. Jen v jejich životě něco podstatného chybělo. Někdy zdraví, někdy blízký člověk, někdy odpuštění, někdy radost. Tak to má asi každý člověk. Ale to hlavní bylo, že Ježíš je potkal. A že skrze něho potkali Boží lásku. Že tato Boží láska, v osobě Ježíše Krista vstoupila do jejich života.  A ti všichni – a možná ti jediní a jim podobní – věděli a vědí, kdo Ježíš je.  

To je asi jediná možnost, jak odpovědět na otázku „kdo to jenom je“. Ježíše Krista člověk nenajde ani v odpovědích filosofů, teologů, ba ani historiků. Dokonce ani v učení církví, dokonce ani v Bibli, dokonce ani v chlebu a vínu Večeře Páně. To vše o Ježíši vypráví, svědčí. Ale Ježíš Kristus, totiž Boží láska mezi námi, sám vstupuje. A pozná to, dřív nebo později, ten, kdo na tuto Boží lásku, na živého Ježíše Krista, čeká.

To je Ježíš Kristus – láska Boží, do našich životů sama vstupující.

Zná někdo lepší odpověď? Amen.

Píseň EZ 646 Ať chválí Boha křesťané

Ať chválí Boha křesťané, / vždyť Syna svého dal / a v Kristu s námi přebývá / náš Spasitel, náš Král, / náš Spasitel, náš Král.

2. Od svého Otce přišel k nám / a lidský úděl vzal, / do světa zlého ve­šel sám / | : jak chudé dítě Král. : |

3. On zvítězil nad každým zlem, / když v ponížení žil, / nám sloužil celým životem, / | : a tak nás zachránil. : |

4. A jeho sláva nebeská / nám brány otvírá, / zní dolů píseň andělská / | : a pokoj prostírá. : |

Oznámení

·         Bohoslužby ani ostatní setkání v týdnu se nekonají. Dojde-li ke změně, dáme vám vědět.

·         Společné online setkání starších dětí a mládeže ses koná v pondělí od 15 hodin na webové stránce, kterou účastníci dostali.

·         Chcete-li hovořit s farářem, prosíme, zavolejte mu nebo mu napište, kontakty najdete na řadě míst na internetu.

·         Sbírka je dnes určena pro potřeby našeho sboru. Jsme rádi, pokud na svůj sbor myslíte. V této době je možné poslat svůj dar z účtu, třebas najednou za několik nedělí. Číslo účtu u banky FIO je 2801233997 / 2010. Do zprávy pro příjemce napište „SBOR“, abychom znali přesný cíl daru.

Přímluvy + Modlitba Páně

(Autorem přímluvné modlitby je Matěj Bouček, student socioekonomických studií. )

Milý Pane,

ocitáme se v době, kdy dny obav a strastí jsou na denním pořádku. Proto Tě, Bože, prosíme o moudrost a odvahu, jak o tom budeme zpívat v poslední písni.

Prosíme, dej moudrost těm, kteří mají právo rozhodovat o každodenním životě druhých. Ať v boji za nejlepší zájmy společnosti neztrácejí pokoru a nesejdou z cesty za všeobecným blahem. Nejen jim, ale i ostatním, dávej odvahu. Těm, kteří bojují proti společnému nepříteli, nejen ve zdravotnických zařízeních.

Dodávej ji ale také, prosíme, těm, kteří mají strach – o své blízké, o sebe, o budoucnost.

Náš nebeský Otče, dej, ať společně můžeme vytvářet svět, ve kterém se každý bude moci cítit dobře, ve kterém si budeme moci navzájem pomáhat a důvěřovat.

Prosíme Tě za to, abychom se již brzy mohli bez obav nadechnout čerstvého vzduchu, aby nikdo nevnímal svůj život jako pouhé přežívání, ale abychom s radostí a pokojem v duši mohli začít znovu naplno žít a užívat si krásy světa.

Společně se modlíme modlitbu Páně:

Otče náš,

který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší, dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky. Amen.

Požehnání (liturgie Anglikánské církve)

Láska Pána Ježíše ať se vás zmocní, síla Pána Ježíše ať posílí vás v jeho službě, radost Pána Ježíše ať naplní vaše srdce. A požehnání všemohoucího Boha, Otce i Syna i Ducha svatého, buď mezi vámi a zůstaň s vámi navždy. Amen.

Píseň EZ 672 Dej nám moudrost, odvahu

1. Dej nám moudrost, odvahu, / pro dny obav pro dny strastí, / s tebou jít i přes propasti, / dej nám moudrost, odvahu.

2. Dej nám moudrost, odvahu / pro pravdu se všeho zříci, / pamatovat na trpící; / dej nám moudrost, odvahu.

3. Dej nám moudrost, odvahu / pro čas vezdejšího žití, / ať v něm naše láska svítí; / dej nám moudrost, odvahu.

4. Dej nám moudrost, odvahu / pro ty mnohé kroky malé, / Pane, zů­staň s námi stále. / Dej nám moudrost, odvahu.

Datum: 5. 3. 2021 |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace