Bohoslužby 21. 3. 2021

Domácí bohoslužby, Třebenice 21. 3. 2021

Pozdrav

„Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Milost vám a pokoj, od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Je neděle 21. března. Je to 5. neděle postní. Již pět týdnů každou neděli promýšlíme něco z toho zvláštního děje, jemuž se říká „pokání“. Přemýšlíme, co je ve světě i v našem životě špatného, co s tím můžeme dělat a zda na tom nemáme nějaký podíl. Vždyť „svět“ jsme my a „život“ také, i když pouze maličký díl.

Dnešní neděle se jmenuje „Judica“ (čti „judika“). Slyšíme známé slovo: judikatura, jurisdikce, ano, je to soud a právo. „Judica me“ znamená „suď mne, Hospodine“. Zkontroluj, převaž, posuď, suď, ale neodsuď, prosím! Ale také „suď mne a dopomoz mně k právu“, „ujmi se mé pře, jsem přece tvůj / tvá a doufám v tebe“!

Proto bude dnešním vstupním slovem žalmový chvalozpěv:

Budu vzdávat chválu Hospodinu, že je spravedlivý, budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího. (Ž 7,18)

Zazpíváme píseň „Bůh je náš hrad“, v Evangelickém zpěvníku má číslo 204. Dovolte osobní vzpomínku: autorem textu je Lubomír Balcar, farář, první farář v Praze – Strašnicích, který nás oba, Milenu i mě, pokřtil.

Píseň EZ 204 Bůh je náš hrad

1. Bůh je náš hrad, naše skála, / my v něj doufáme. / Proč by ses, má duše, bála? / On tě nezklame.

2. I když Boha nevidíme / svýma očima, / to my o něm dobře víme, / že nás v péči má.

3. On nás jako pastýř vodí / k dobrým pastvinám, / od zlého nás vysvobodí, / vždy se sklání k nám.

Modlitba

Jsme plni vděčnosti a pokoje, když můžeme v tichu stát před tvým majestátem a prožívat společenství s tebou, Pane celého světa, Otče náš.

Jsme plni neklidu a napětí, když si uvědomíme, jaký je svět, uprostřed něhož takto stojíme a jací jsme my sami.

Jsme plni naděje a očekávání, když máme před sebou Slovo Bible, z něhož chceme slyšet tvé, Boží slovo. Dočkáme se? Jsme plni pochyb a slabosti, když si uvědomíme, co všechno je kolem, nás, co vše hrozí, co vše jsme prožili a ještě prožijeme – a při tom všem se pokoušíme tebe, Pane celého světa, Otče náš, zachytit, uslyšet.

Jsme plni tichého a smutného přiznání vlastního podílu na mizérii tohoto světa. A jsme plni vděčnosti nad tím, že smíme znovu vstát, znovu se snažit o to dobré v sobě i kolem nás, o pravdu i o lásku, ale ne o pravdu svou, nýbrž o pravdu života, pravdu tvou. Pane celého světa, Otče náš, dej nám k tomu síly a vše potřebné, abychom vydrželi.

Amen.

Čtení z Bible:

Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným. Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky. (Ž 118, 22-23)

Zamyšlení (kázání)

Každý, kdo chce hovořit o své víře, o vztahu k Bohu, začne mluvit váhavě, trochu koktat…, všimli jste si? Nejen proto, že tyhle věci zpravidla nemáme moc promyšlené. Při řeči o víře se pokoušíme zachytit něco, co je stále v pohybu, děje se a vyvíjí, podobně jako každý jiný vztah. Také při tom mluvíme o něčem, co nám pořád tak trochu uniká. Chceme mluvit o Bohu, Duchu svatém, o požehnání nebo dokonce zatracení, o Boží milosti a spravedlnosti, jenže to jsou slova, jejichž obsah pořád nějak přetéká, jak ta kaše v „hrnečku, vař“.

Proto se používá v řeči víry často metafor. Metafory jsou komunikační mosty, sestavené z přibližných obrazů, které mohou pomoci sdělit, co je třeba a rozsvítit inspiraci. Metafory nejsou přesné, nelze je měřit ani se jimi ohánět jako důkazy; tak je tomu v básních, hudbě i ve výtvarném umění. Ale někdy je obraz nejpřesnějším vyjádřením.

Biblický příklad: kámen úhelný. Najdeme jej na několika důležitých místech. Tušíme, že „kámen úhelný“ má cosi společného s Bohem, v Novém zákoně pak s Ježíšem.

Jenže co byl kámen úhelný původním smyslu? Někdy se hovoří o základním kameni, jenže hebrejské prostředí „základní kámen“ nezná. Někdy se „úhelný kámen“ vykládal jako „klenák“, vrcholový kámen, který se vkládá do klenby v okně nebo ve stropě. To je hezký symbol, protože klenák leží nejvýše a je přitom nejdůležitější. Jenže izraelské stavebnictví s klenbami nijak zvlášť nepracovalo, střechy byly většinou ploché.

Asi nejpravděpodobnější výklad „úhelného kamene“ je rohový kámen, spojující zdi a kolmé stěny a vytyčující obvod stavby. Kámen, který měří, ohraničuje, vymezuje.

Kámen úhelný je obraz sám o sobě dost neurčitý. Možná to tak má být! Víme, tušíme, že úhelný kámen je pro stavbu velmi významný – ale nemůžeme si ho osahat a přeměřit. Nemůžeme si ho ani prohlédnout, zkontrolovat, natož podle potřeby vyměnit!

Tak to je krásná symbolika! Někdo nebo něco má zásadní, základní význam pro život a jeho vyznění, podobně jako úhelný kámen ve stavbě. Ale my nevíme přesně, co nebo kdo to je a jak to vypadá! Nejdůležitější kámen života je tak trochu neznámý, protože neviditelný a neuchopitelný.

Jako čtenáře Bible nás bude zajímat, v jakých souvislostech Bible užívá metaforu „úhelného kamene“. Jóbovi, tomu příslovečnému tragédovi s nadějným závěrem, odpovídá sám Hospodin: „(Jóbe,) kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom… Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy? Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřící šňůru? Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen, zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol? (Jób 38, 2.4-6) To znamená, že i sama země má svůj úhelný kámen. Co jím je? Těkavý pohyb molekul? Zákony gravitace, a zákony termodynamiky? Nebo vůle Boží k partnerství s člověkem? „Proto praví toto Panovník Hospodin: „Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější…“ (Iz 28,16) Kámen na Sijónu, to jsou zákony života, Desatero, zákon lásky Boha k člověku, člověka k Bohu a ke druhému člověku.

Ale drahý „kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným“, jak jsme slyšeli v základu kázání? Tato metafora má dvě neznámé – „kámen úhelný“ a „stavitele, kteří jej zavrhli“. Za kamenem úhelným tušíme základ, který si nemůžeme ohmatat ani prohlédnout, to je Hospodin, Bůh, někdo řekne jen „Něco“, lépe „Někdo“ s velkým „N“, někdo řekne „absolutno“… Pán Bůh, Hospodin, je neznámý, ale jistý kámen úhelný.

A stavitelé, kteří jej zavrhli, odmítli – kdo je to? Asi ti, kdo tenhle kámen úhelný prohlásili za příliš neznámý a nedostupný, než aby o něm přemýšleli, aby s ním počítali a třebas aby ho dokonce oslovili. Takový stavitel kámen odloží a věnuje svou pozornost jinému základnímu kameni… A přijde o kámen úhelný, kámen života, kámen mudrců…

Ale možná tu zaznívá víc inspirace než kritiky. Kámen úhelný tu je, funguje, připravený, pevný, nepohnutelný. Jen prostě není dostupný naší kritické racionalitě. Vyhodíme ho za to ze svého života? Není to trochu krátkozraké a namyšlené? On tu pořád je, připravený…

K metafoře „kamene úhelného“ se vrací i Ježíš v evangeliích. Ale jen v otázce: „Co myslíte, co to znamená, že ho stavitelé zavrhli?“ (L 20,17) Ježíš nedá najevo, že myslí sebe! Jen taková hádanka… co myslíte?

Až ve Skutcích apoštolů zformulují první křesťané odpověď: „Ježíš je ten kámen, který jste vy, stavitelé, odmítli, ale on se stal kamenem úhelným.“ (Sk 4,11) Patřím i já mezi ty, kteří ho odmítli?

Poslední využití obrazu úhelného kamene v Bibli je v novozákonním dopisu do Efezu. „Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu…“ (Ef 2,20) Najednou jsou čtenáři zataženi do příběhu. Ne, nejste kámen úhelný, ale jste stavba, která na tomto kameni stojí. Ne tím, že jste členy církve. Ale protože jste lidé, nadaní rozumem. Pak i tím, že jste byli pokřtěni a Boží věrnost a láska tak byly potvrzeny i pro vás. Nebo zatím nebyli, ale ta možnost tu je pořád.

Jste stavbou na úhelném kameni. Máte z toho radost? Amen.

Píseň EZ 675 Přijď již, přijď, Duchu stvořiteli

1. Přijď již, přijď, Duchu stvořiteli, / Duchu smíření. / Přijď již a proměň svět náš celý / v nové stvoření. Ref. Duchu svatý, nás svou mocí v lásce obnovuj. / Nezanech nás bez pomoci, daruj pokoj svůj.

2. Probuď svým dechem kosti suché, / zažeň temnotu. / Najdi zblou­dilé, oslov hluché, / žehnej životu. Ref. Duchu svatý, nás svou mocí v lásce obnovuj. / Nezanech nás bez pomoci, daruj pokoj svůj.

3. Probuď svědomí otupené, /sbližuj národy. / Zavěj a přiveď zotroče­né / v říši svobody. Ref. Duchu svatý, nás svou mocí v lásce obnovuj. / Nezanech nás bez pomoci, daruj pokoj svůj.

Oznámení

·         Bohoslužby ani ostatní setkání v týdnu se nekonají. Dojde-li ke změně, dáme vám vědět.

·         Společné online setkání dětí a mládeže se koná v pondělí od 15 hodin na webové stránce, kterou účastníci znají.

·         Chcete-li hovořit s farářem, prosíme, zavolejte mu nebo mu napište, kontakty najdete na řadě míst na internetu.

·         Sbírka je dnes určena pro potřeby našeho sboru. Jsme rádi, pokud na svůj sbor myslíte. V této době je možné poslat svůj dar z účtu, třebas najednou za několik nedělí. Číslo účtu u banky FIO je 2801233997 / 2010. Do zprávy pro příjemce napište „SBOR“, abychom znali přesný cíl daru.

Přímluvy + Modlitba Páně

Ztišíme se k přímluvné modlitbě, modlitbu zakončíme společnou modlitbou Páně. Dnešní přímluvná modlitba bude zvláštní. Bude to text písně Jana Amose Komenského, máme ji i ve zpěvníku pod číslem 690. Ale dnes ji nebudeme zpívat, nýbrž se ji modlit bez melodie…

Soudce všeho světa, Bože,

před trůnem tvým nepomůže žádnému krása, moc jeho, byť měl slávu světa všeho. Jediné může pomoci uniknout pekla zlé moci, být v srdci pokor­ný, tichý, své vyznávat Bohu hříchy.

Kdo se před tváří tvou sklání, smí doufat v tvé smilování, v lásce že hříšné přijímáš, svým slovem duši těšit znáš.

Slituj se, Pane, nade mnou, dávej vždy duši pokornou, ať tvoje milost, láska tvá v mém srdci navždy zůstává.

Společně se modlíme modlitbu Páně:

Otče náš,

který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší, dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky. Amen.

Požehnání

Všechno je vaše, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, vy pak jste Kristovi a Kristus je Boží. Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. (1K 3,22 + 2Te 3,16)

Píseň EZ 559 Ó ujmi ruku moji

1. Ó ujmi ruku moji / a veď mne sám, / na cestě zde a v boji / ať neklesám! / Já ne vím sobě rady, / ó Pane můj, / ty sám mne proveď všady, / vždy při mně stůj!

2. Na milost tvou se spouští / mé srdce již; / ty rájem veď neb pouští, / je spokojíš. / U noh tvých sedě, Pane, / na každý den, / nechť stane se, co stane, / chci věřit jen.

3. Bychť pak i nezřel rámě, / jímž Pán mne ved, / vím přec, že nenechá mě, / že kráčím vpřed. / Ó veď mne tedy, Pane, / ó veď mne sám, / až tam má noha stane, / kde zaplesám.

 

Datum: |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace