Bohoslužby 28. 3. 2021, Květná neděle

Domácí bohoslužby, Třebenice 28. 3. 2021

Pozdrav

„Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Milí přátelé, posluchači i čtenáři nedělních bohoslužeb v českobratrském evangelickém sboru v Třebenicích v Českém středohoří, zdravíme se s vámi všemi stejným pozdravem, jímž své sestry a bratry ve víře zdravil apoštol Pavel v novozákonních epištolách:

Milost vám a pokoj, od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Dnes je neděle 28. března, šestá neděle postní, neděle „Květná“. Latinsky „Palmarum“, „Palmová“, snad na památku palmových ratolestí, které podle evangelií házeli obyvatelé a návštěvníci Jeruzaléma pod nohy oslíka, na němž Ježíš z Nazaréta projížděl branami hlavního města víry, Jeruzaléma. Dnešní nedělí začíná velikonoční týden, vrcholící třemi dny: Velkým Pátkem, Bílou sobotou a Nedělí vzkříšení. Tento týden se tedy máme na co těšit.

Samozřejmě je hodně věcí, na které se těšíme snad ještě víc než na Velikonoce: konec pandemie, konec přeplněných nemocnic, návrat nemocných do života i potěšení pro ty, jejichž blízcí zemřeli. Nevíme, kdy se nám tato přání splní. Ale věříme, že Boží blízkost o nás ví a že nám připraví překvapení, podobně jako připravila překvapení Ježíšovým učedníkům třetího dne po ukřižování.

Ať tedy víme to, co i žalmista v prvních dvou verších 99. žalmu:

Hospodin kraluje! Národy trnou. Trůní na cherubech! Země se zmítá. Velký je Hospodin na Sijónu, nad všechny národy vyvýšený. (Ž 99,1-2)

Píseň EZ 404 Pane Ježíši Kriste

1. Pane Ježíši Kriste, / tys Syn Boží zajisté, / v tebe srdcem věříme, / s Otcem, s Duchem tě ctíme.

2. Kterýž jsa Slovo božské, / učiněns tělo lidské, / v němž nás sobě vykoupil, / kdyžs smrt kříže podstoupil.

3. Ale nyní kraluješ, / všecko řídíš, spravuješ, / vládna již věcmi všemi / na nebi i na zemi.

4. My jsme lid tvůj koupený, / krví tvou vyplacený; / tys pak náš Pán jediný, / nemá k nám práva jiný.

5. Ty sobě shromažďuješ / církev a ji spravuješ / skrze slovo své svaté, / po všem světě rozsáté.

6. Chvála buď tvé milosti, / že až podnes v hojnosti / i nám slovo své dáváš / a v něm se k nám přiznáváš.

7. Zdržuj nám je i dále / a dej, abychom stále / tobě, v něm zjevenému, / sloužili Pánu svému.

8. Až přijdeš svět souditi / a své věrné spasiti, /potom ti budem právě / sloužit ve věčné slávě.

Modlitba

            V tomto světě je mnoho míst, kde bychom mohli hledat smysl svého života a také jsme jej tam hledali. Jenže uprostřed našeho hledání a pobíhání jsi nás našel ty, Hospodine, náš Otče, promluvil jsi na nás a my jsme tě uslyšeli. Nyní stojíme před tebou a děkujeme ti za to.

            Ukázal ses nám jako Pravda. My pak sami sebe poznáváme jako bytosti plné omylů, chyb i pochyb. Ukázal ses nám jako Láska, my pak sami sebe poznáváme jako bytosti milované, ale často nemilující, dokonce nenávidící. Ukázal ses nám jako Moudrost, my pak sami sebe poznáváme jako bytosti často hloupé a přitom domýšlivé.

            Ale ukázal ses nám jako odpouštějící, my pak sami sebe poznáváme jako svobodné, nadějné a silné. A tak ti vděčně děkujeme a s radostí přijímáme všechny tvé dary. Hospodine, Otče náš, jak dobrý jsi ty a jak dobrý je svět, v němž je posvěceno tvé jméno! Prosíme, buď stále Pánem naším i celého světa. Amen.

Čtení z Bible:

Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“ Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby,‘ ale vy z něho děláte doupě lupičů.“ I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a on je uzdravil. (Mt 2,10-14)

 Zamyšlení (kázání)

Krátká epizoda ze života Ježíšova i z dějin jeruzalémského chrámu je víc kázáním, sdělením poselství, než pouhým příběhem. Ale napřed poslechněme příběh!

O Velikonocích se do Jeruzaléma sjížděla spousta hostů. Budou největší svátky, pascha, památka vysvobození z otroctví, nejdůležitější událost dějin Izraele. Ke svátkům patří jedení velikonočního beránka a nekvašených chlebů a také – a především – obětování jako dar vděčnosti. To vše lze právě jen v jeruzalémském chrámu. Velikonoce jsou i atrakce, spousta lidí, setkání, možnost pohovořit o dění ve světě, uzavřít nová přátelství i obchodní partnerství, proč ne? Ale hlavně navštívit chrám, pomodlit se, obětovat, poprosit za úrodu, za prosperitu, za nemocné blízké. Dát se dohromady, usebrat, povzbudit tělo i ducha.

Když čteme o tom, jak Ježíš „vybílil“ nádvoří chrámu a vyhnal kupčíky a směnárníky, trochu obchodníkům křivdíme. Oni sloužili jako pomoc návštěvníkům, zejména příchozím z daleka, kteří nevezli obětní zvířata, protože by je v pořádku možná ani nedopravili. Tady si je mohli koupit. Kdo dával dar finanční, potřeboval na to zvláštní chrámové peníze. Na běžné měně byl totiž vyražen portrét pohanského císaře, to by bylo znesvěcení. A tak pověstní chrámoví kupčíci nebyli jen hrabicí trhovci a vexláci, nýbrž docela legitimní služba, pomáhající poutníkům plnit povinnosti, uložené zákonem. I když bychom mezi nimi jistě našli i podvodníky a šmelináře, v Ježíšové hněvu na nádvoří chrámu nešlo jen o soud nad nesvátečním kupectvím a hamižností. Dramatická chvíle, kdy Ježíš „zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů“ (Mt 21,12),podle Janova evangelia „udělal z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince“ (J 2,15), tato dramatická chvíle má ještě jiné poselství, než slovo proti obchodu.

Jeruzalémský chrám je základ židovského náboženství, je to jeho symbol i shrnutí. Izraelské náboženství je víc než křesťanství vázáno na některá místa: na zaslíbenou zemi, dodnes zvanou „svatá země“, na svaté město a právě na chrám, kde se – pokud chrám stojí – odehrávají nejdůležitější obřady. A když teď v chrámu vidíme Ježíše, jako by se postavily vedle sebe dvě nejdůležitější veličiny: chrám, základ víry podle tradice, pevná stavba, kamenná, věky přetrvávající – a Ježíš, člověk, živý, jednající, uzdravující.

Poprvé se Ježíš setká s chrámem na poušti, když ho pokouší ďábel. V tomto vidění se odehrává střet dvou protikladných sil. Ďábel se snaží Ježíše zmanipulovat na svou stranu. Přitom ho postaví právě na vrcholek chrámu ve svatém městě. (Mt 4,5) I tady je chrám symbolem pevné, nepohnutelné tradice izraelské zbožnosti a Ježíš obrazem živého vztahu k Bohu uprostřed všedního dne.

O Velikonocích dojde k závěrečnému střetu těchto dvou symbolů: poprvé nyní, kdy Ježíš vyhání prodavače i kupující, podruhé na Velký pátek oním „Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal,“ (Mt 27,70) a potřetí v neděli třetího dne, kdy se ozve: „Hledáte Ježíše, který byl ukřižován? Není zde; byl vzkříšen!“ (Mt 28,5). Střet dvojí víry, dvojí podoby vztahu k Bohu.

Když Ježíš vjížděl do Jeruzaléma, ptaly se zástupy „kdo to je“ (Mt 21,10). Klíčová otázka pro celý příběh! Kdo je Ježíš a co je chrám? K čemu vede jeden a k čemu druhý?

Chrám je náboženská stavba, útočiště duše, místo soustřední, usebrání. Chrám je svorník dějin i víry, držící pohromadě lid i jeho zbožnost. Tudy chodili předkové, kněží a služebníci podle Zákona, levité, v prvním chrámu ještě před zbořením za Nebúkadnésara i syn krále Davida Šalomoun. Chrám nese víru svými předpisy i svátky. To není málo a to není špatně! Jen to není všechno.

Proto se objevuje Ježíš, živý, přemýšlející, jednající, uzdravující člověk. Nese víru, podpírá ji, jen trochu jinak než chrám. Bez pomoci svátků, předpisů a kultických prvků. „Jen“ živým vztahem k Bohu a k druhým lidem. „Milovat budeš Pána Boha svého ze vší duše své a milovat bude bližního svého jako sám sebe.“ (Mt 22,37) Ale víra opřená o chrám a víra opřená o Ježíše nejdou dohromady. Narazí na sebe, Ježíš narazí na chrám a chrám na něj. Ježíš vezme bič na prodávající i nakupující v chrámu a představitelé chrámu vezmou prostřednictvím Pilátových biřiců bič na Ježíše o pár dnů později.

Ježíš tento konflikt vysvětlí hned na místě. Aby bylo jasné, proč se rozzlobil, proč najednou, poprvé a naposled, sáhne k násilí. Aby si někdo nemyslel, že je proti Starému zákonu, že zakládá nové náboženství, že se chce „udělat pro sebe“! Proto cituje Starý zákon. A právě proroka Izaiáše, kde chrám je vysoko ceněn jako dům Hospodinův a jako místo setkání všech, i těch, kteří dříve do chrámu nepatřili: pohanů, cizinců, dokonce bývalých kněží pohanských chrámů!

„Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy, je výrok Panovníka Hospodina,“ cituje Ježíš proroka Izaiáše (Iz 56,7-8).Tak toto je pravý chrám Hospodinův! Dům modlitby všech. Dům setkání různých lidí před tváří Hospodinovou. Místo nových vztahů mezi lidmi a Bohem. Dům, kde se děje víra, kde žije naděje, kde se uskutečňuje láska. Dům, kde se lidé setkávají navzdory tomu, co je rozděluje. Dům, kde Boží láska uzdravuje, jak výslovně zmiňuje náš text.

Zůstane-li chrám pouze domem k výkonu náboženských činností, patří do pohanského starého železa - ať je to chrám jeruzalémský, chrám svatého Petra nebo modlitebna v Třebenicích.

Jeruzalémské židovství určitě není jediným náboženstvím, kde toto hrozí. Možná ještě víc by se Ježíš zlobil v křesťanských kostelích. Možná by zpřevracel leckteré naše oltáře a stoly Páně. Samozřejmě nejde pouze o inventář chrámů a modliteben. Jde o to, co lidé v kostele a v církvi, ve sboru prožívají.

Jestli je nám kostele dobře, fajn. Je-li nám tam jenom dobře, ale nic víc, je to málo, ale není to nejhorší. Třeba to hlavní ještě přijde. A co je to hlavní? Že poznáme Boží lásku a Boží moc. Že se nás dotknou, že nás obejmou. Tuto lásku a moc Ježíš připomíná celým životem do posledního dne. A tuto lásku a moc připomíná na Květnou neděli jeho střet s chrámem.

Chrám je domem modlitby. Modlitba je základním kamenem chrámu. I když nemůžeme do kostela ani do té naší milé modlitebny, na kterou se díváme na obrázku, můžeme to hlavní: můžeme mít s vztah s tím, který je naším milujícím Otcem. Amen.

Píseň EZ 648 Kristus je má síla i spasení

1. Kristus je má síla i spasení, / potěšení / ve všem mém zarmoucení. / Já v jeho moci / ve dne, také v noci / žádám pomoci.

2. Neodloučí mne zde nic od něho, / doufám v něho, / neb všechno mám od něho. / On mne spravuje, / řídí, opatruje / i ochraňuje.

3. V něm jsem já živ, smrti se nebojím, / tím se kojím, / že vždy při něm obstojím. / Neumřu věčně, / jist jsem tím bezpečně / i dostateč­ně.

4. Co budu živ, budu ho chváliti, / velebiti, / skutky jeho slaviti. / Řek­nu vesele: / Nuž, duše má, směle / chval Spasitele!

5. O budiž tobě chvála, svatému / Kristu, Pánu / našemu jedinému: / nebs toho hoden / vždycky a každý den / na věky. Amen.

Oznámení

·        Bohoslužby ani ostatní setkání v týdnu se nekonají. Dojde-li ke změně, dáme vám vědět.

·        Společné online setkání dětí a mládeže se koná v pondělí od 15 hodin na webové stránce, kterou účastníci znají.

·        Chcete-li hovořit s farářem, prosíme, zavolejte mu nebo mu napište, kontakty najdete na řadě míst na internetu.

·        Do sboru přišlo nové číslo Českého bratra. Chcete-li je, stavte se na faře, býváme doma. Nebo napište nebo zavolejte a my vám je přivezeme.

·        Sbírka je dnes určena pro potřeby našeho sboru. Jsme rádi, pokud na svůj sbor myslíte. V této době je možné poslat svůj dar z účtu, třebas najednou za několik nedělí. Číslo účtu u banky FIO je 2801233997 / 2010. Do zprávy pro příjemce napište „SBOR“, abychom znali přesný cíl daru.

·        Nezapomeňme ani na dvě další sbírky: sbírka darů na Jeronýmovu jednotu je sbírka na stavební fond naší církve, pro sbory, které stavějí a své stavby rekonstruují. Dar pošlete na stejný účet sboru, do zprávy pro příjemce napište „JJ“.

·        Také nezapomeňme na postní sbírka Diakonie naší církve, určenou pro pomoc dětem v Libanonu, podobně jako loni. Tuto sbírku můžete podpořit přímo na webu: www.postnise.cz.

Přímluvy + Modlitba Páně

(Přímluvnou modlitbu napsal Jan Skála ze sboru v Horní Krupé.)

Bože, náš milý Otče,

děkujeme, že se můžeme podílet na Tvém dobrém díle.

Můžeme plánovat, budovat, tvořit,

těšit se – z toho, co je, i na to, co bude.

Nedej nám propadat zmaru a beznaději.

Ty námi otřásáš, jen Ty nás každý den probouzíš a daruješ nám čas.

Prosíme, dávej nám posilu k tomu, ať se bojíme jen Tebe,

vždyť Tvé je království, moc i sláva na věky.

Otče náš,

který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší, dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky. Amen.

Požehnání

Všechno je vaše, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, vy pak jste Kristovi a Kristus je Boží. Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. (1K 3,22 + 2Te 3,16)

Píseň EZ 649 V tobě je radost

V tobě je radost, jinde jen žalost, Pane drahý, Ježíši. / Od tebe máme dary, neznámé tomu, kdo tě neslyší. / Zbavuješ viny, vždycky jsi činný. / Kdo se ti dává, tomu zůstává svoboda jistá. Haleluja. / I v téhle době hledíme k tobě. Ať umíráme, na tebe dáme, / Pána a Krista. Haleluja.

Datum: |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace