Bohoslužby 4. 4. 2021, Neděle Vzkříšení

Domácí bohoslužby, Třebenice 28. 3. 2021

Pozdrav

„Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Milí přátelé, vy, kteří patříte k třebenickému sboru nebo jste našimi sousedy, i vy, kteří jste kdekoli jinde, zdravíme vás na největší křesťanský svátek, v Neděli Vzkříšení. Zdravíme se s vámi pozdravem apoštolů v Novém zákoně:

Milost vám a pokoj, od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Neděle vzkříšení znamená nový impuls do života. Jak běží život, známe všichni: dobré věci se střídají s nedobrými, radosti i zklamání patří k našim všedním i svátečním dnům. Tak to bylo i v životě Ježíše a jeho „Dvanáctky“ – učedníků. A přišly poslední Velikonoce, poslední Večeře Páně, poslední polibek přítele Jidáše a poslední slovo Ježíšovo na kříži. Konec nadějím, konec radosti, život stojí za starou bačkoru, nic nedává smysl, výhled kupředu matný a šedivý.

A najednou divná zpráva: byl vzkříšen. Nic není beze smyslu, naopak! Nic nestojí za bačkoru, všechno je k něčemu. Stojí za to zvednout hlavu a udělat další krok!

Toto divné poselství si získalo nejdříve desítky, pak tisíce, pak celé generace – až dodnes. Ano, dnes křesťanství v Čechách moc „neletí“, příliš jsme my, křesťané, nadělali ostudy svému Pánu, taky z nás měli a mají leckteří mocní strach, protože ono „vzkříšen“ žádná propaganda a dezinformace nepřemůže.

Proto bude naším dnešním mottem, vstupním slovem do bohoslužeb začátek první epištoly Petrovy:

Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. (1Pt 1,3)

Píseň EZ 667 Vítězi k poctě zpívejme

1. Vítězi k poctě zpívejme, / velebme Jej hned zrána. / V radosti spolu slavme dnes / den vzkříšeného Pána! / Ref.: Radujme se, veselme se, chválu vzdávejme.

2. Obětí, kterou dokonal / tam na oltáři kříže, / Kněz pravý Bohu na­zpět dal, / co držel světa kníže. / Radujme se, veselme se, chválu vzdávejme.

3. Anděla zhoubce tato noc / srazila v jeho pýše, / vyvedla nás ven z po­roby / faraonovy říše. / Radujme se, veselme se, chválu vzdávejme.

4. Úzkostmi moře Rudého / prošli jsme v jeho síle, / Beránek zve nás k hostině, / oblecme roucho bílé. / Radujme se, veselme se, chválu vzdávejme.

5. Proniká temnem světla svit, / bázeň zahání víra. / Tvé jméno chválí Boží lid, / ó Tvůrce všehomíra. / Radujme se, veselme se, chválu vzdávejme.

Modlitba

Vzkříšený!

Máš moc rozezpívat naše hlasy ke své oslavě? Prosíme, rozezpívej je.

Máš moc sjednotit a soustředit lidská srdce, abychom před prázdným hrobem zapomněli na své hádky? Prosíme, soustřeď nás.

Máš moc obrátit všechnu naši radost ze života, všechno dobré, co prožíváme, ve vděčnost tobě? Prosíme, obrať je.

Máš moc naše bolesti prosvítit svou pravdou a dát jim tak nové místo i novou podobu? Prosíme, prosvěť je.

Věříme tvé moci a toužíme ji vidět mezi námi. Prosíme, přijď. Amen.

Čtení z Bible:

Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.“ Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály. (Mk 16,1-8)

Zamyšlení (kázání)

Třikrát se ve vyprávění ozve údiv spojený se strachem. Anděl oslovuje ženy, vstupující do hrobu: „neděste se!“ Asi se bály… A ženy vyšly a utíkaly, protože na ně padla hrůza a úžas. Na konci nikomu nic neřekly, neboť se bály.

Bázeň a úžas jsou stálí průvodci velikonoční neděle. Na Velký pátek cítíme smutek, na neděli Vzkříšení údiv a bázeň. Údiv nad příběhem, který vypráví neuvěřitelné: buď zázrak, nebo mystifikace. A strach, že to nepochopíme, nebudeme schopni to „zkousnout“. Nebo že naletíme a uvěříme nepravdivé historce.

Ale nejsme v tom sami, už v Markově evangeliu provází vzkříšení od počátku údiv a strach. Protože zpráva o vzkříšení přesahuje možnosti rozumu. Vlastně bychom měli mlčet, není co říci.

Jenže vzkříšení se nás týká. Věříme-li tomu, co se tu vypráví, pak nedílnou součástí vzkříšení je, že se odehrálo pro nás, že vzkříšený Kristus zakládá budoucnost daleko za hranice smrti každého člověka. Nakonec i ve vyznání víry opakujeme „věřím těla z mrtvých vzkříšení a život věčný“.

Zpráva o vzkříšení je tak sdělení, o němž se mluvit nedá, ale musí.

Jenže kdo něco řekne? Biologie i biblická teologie mohou pomoci vyloučit omyly a pověry. Takže: nešlo o zdánlivou smrt, z níž by byl Ježíš probuzen. Ježíš zemřel opravdu, „natvrdo“. Vzkříšení nebyla ani resuscitace, znovu obživnutí. Tomu odporuje řada  podrobností z vyprávění. Vzkříšeného nikdo napřed nepoznal, Marie z Magdaly ho měla za zahradníka (J 20,15), učedníci na cestě do Emauz s ním šli a hovořili celý den a poznali ho až při večeři Páně. (L 24,13-31) Ježíš prochází zavřenými dveřmi, což předtím nikdy nedělal (J 20,26) Ne, vzkříšení nebyla resuscitace, nýbrž nová existenční forma. Nelze ji zařadit, nikdy se nic podobného nestalo. Krásně říká Janovo evangelium, že „Ježíš byl oslaven“.

Biblická zpráva o vzkříšení Kristově není kronikářský zápis ani technologický popis jednoho zázraku. Je to vyznání víry. K tomu však může říci něco relevantního jen ten, kdo zprávě o vzkříšení uvěřil. Se vší střízlivostí, kritičností a sebekritičností a přitom s otevřeností. I evangelista Marek dává v celém evangeliu najevo svůj údiv. Jako by říkal „promiňte, také tomu moc nerozumím, jak jsem koupil, tak prodávám.“

Ženy jdou k hrobu vykonat službu pomazání mrtvého těla vonnými mastmi. Tomu dobře rozumíme. Možná ženy i hledaly rozptýlení; máš-li smutek, běž něco dělat. Možná chtěly být nablízku tomu, který pro ně tolik znamenal, i když je už mrtvý.

Hrob uzavřený kamenem je obraz dokonalé smrti. Je to konečné potvrzení, že Ježíš prohrál, definitivně a nevratně. Tento kámen znamená konec Ježíšova pojetí života a tím i konec Ježíšových učedníků. Přivalen kámen, rozejděte se, zapomeňte. Žijte své životy bez Krista, bez Boha, nebo s jiným bohem, protože Kristus Spasitel už není, respektive je za kamenem.

Ženy jdoucí k hrobu jsou předvojem celého lidstva. Ten kámen by se měl odvalit! Nebo opravdu je konec všeho? Konec nadějí, smyslu, konec budoucnosti? Prostě přijde poslední den a šlus, konec, nic potom?

Kdo nám, slabým ženám i mužům pomůže?

„Kámen je odvalen!“ To je vše, nic víc a nic méně. Kámen tu není. Byl tu, ale už není. Už je vyřešeno. Nikdo nemusel pomáhat, nikdo nemusel nic řešet. Ženy přišly k hrobu a kámen byl odvalen. Rozumíš: čeho ses bál, totiž nesmyslu života bez budoucnosti, vítězství smrti nad vším, už se bát nemusíš. Kámen, jímž rozděluje smrt, byl odvalen.

Kdyby šlo jenom o Ježíšovo obživnutí, příliš by to neznamenalo: obživl by na pár dnů či let, aby zase zemřel. Kdyby šlo jen o zázrak odvaleného kamene, neznamenalo by to vůbec nic, takových zázraků je! Kdyby šlo jenom o prázdný hrob, co z toho? Prázdný hrob je díra a díra je němá. Víra nevzniká z vidění díry, prázdného hrobu.

Víra je ze slyšení (Ř 10, 17). Proto ženy v hrobu uviděly mládence. Nese zprávu, je to tedy posel. Posel se řecky řekne ANGELOS, anděl, tady má podobu mládence v bílém. Mládenec promluví. Co jiného by měl říci než: „Nebojte se!“ Biblická věta vět, možná vůbec nejdůležitější poselství do světa: „Nebojte se!“ Už u betlémských jeslí se ozývá a dávno předtím mnohokrát ve Starém zákoně. A dnes v mnoha situacích, snad každý den: „Neboj se, nebojte se“!

„Hledáte Ježíše Nazaretského, který byl ukřižován?“ Hledáte ho na hřbitově, na místě vzpomínek, ale žádných výhledů? „Není tu!“ Tady není!

„Byl vzkříšen!“ Jak byl vzkříšen? Ticho. Jak to probíhalo? Žádná odpověď. Jaké měl tělo? Nic. Jak je to možné, vždyť známe tolik z biologie, lékařství, ba i z psychologie? Zase nic.

Co znamená, že byl vzkříšen? Co to znamená pro nás? Konečně rozumná otázka! Znamená to, že cesta Ježíše Krista platí. Že životní orientace, jak ji žil i učil Ježíš z Nazaréta, je dobrá a platí. On, Kristus, je vítěz, i kdyby se ďábel na hlavu stavěl a kdyby svět vypadal ještě hůř, než vypadá.

Co s tím máme dělat? Nejlepší otázka! Co s tím máme dělat – to je jednoduché: mějte z toho radost. Užívejte si, že cesta Ježíše Krista platí. Že životní orientace, jak ji ukázal Ježíš, je dobrá a platí. Že Kristus je vítěz, i kdyby se ďábel na hlavu stavěl a kdyby svět vypadal sebehůř. Užívejte si, když se zdá, že už je všechno ztraceno, není. Že vždy nad nesmyslem vítězí smysl, nad beznadějí naděje, nad smrtí život. Vždycky, rozumíte?

A neste to dál, řekněte to dál, klidně stejně nemotorně, nehotově, neúplně, jak to nyní prožíváte. Nechtějte to dovyprávět, nechtějte přidat něco z biologie nebo z dogmatiky.

Vzkříšení je událost, v níž je málo pro oči i pro smysly a ne dost pro analytický rozum. Ale mnoho pro život a jeho smysl, pro budoucnost.

A k údivu a bázni se na Velikonoční neděli přidává radost. Amen.

Píseň EZ 341 Veleben Bůh buď, jeho čin

1. Veleben Bůh buď, jeho čin, / oslaven buď i jeho vykoupil / nás již ze všech vin. / Halelujah, halelujah, halelujah.

2. Třetí když probouzel se den, / odvalen kámen, vyšel ven, / budiž on za to veleben. / Halelujah, halelujah, halelujah.

3. Z hrobu pak anděl zvěstoval: / „Není tu ten, jenž z mrtvých vstal, / aby nad vámi kraloval.“ / Halelujah, halelujah, halelujah.

4. Vítězně vyšel jako Pán, / hrobem on zůstal nespoután, / místo je prázdné, kam byl dán! / Halelujah, halelujah, halelujah.

5. Prosíme tebe, Kriste náš, / který smrt naši dobře znáš, / budiž i nás všech Mesiáš. / Halelujah, halelujah, halelujah.

6. Vzkříšením život nám chceš dát, / od tebe máme nový šat. / Proto již chceme zajásat: / Halelujah, halelujah, halelujah.

Oznámení

·        Bohoslužby ani ostatní setkání v týdnu se zatím nekonají. Dojde-li ke změně, dáme vám vědět.

·        Společné online setkání dětí a mládeže se koná v pondělí od 15 hodin na webové stránce, kterou účastníci znají.

·        Chcete-li hovořit s farářem, prosíme, zavolejte mu nebo mu napište, kontakty najdete na řadě míst na internetu.

·        Do sboru přišlo nové číslo Českého bratra. Chcete-li je, stavte se na faře, býváme doma. Nebo napište nebo zavolejte a my vám je přivezeme.

·        Sbírka je dnes určena pro „Hlavní dar lásky Jeronýmovy jednoty“. Celá sbírka je letos určena pro sbor v Brně-Židenicích na statické zajištění kostela. Celkové náklady jsou rozpočtovány ve výši jeden a tři čtvrti miliónu korun. Sbor v Brně-Židenicích má 600 členů a vede rozsáhlý sborový život. Je na místě jim s velikou investicí pomoci. Budete-li posílat svůj dar na účet sboru, napište do zprávy pro příjemce „HDL“.

·        Nezapomeňme ani na dvě další sbírky: sbírka darů na Jeronýmovu jednotu je sbírka na stavební fond naší církve, pro sbory, které stavějí a své stavby rekonstruují. Dar pošlete na stejný účet sboru, do zprávy pro příjemce napište „JJ“.

·        Také nezapomeňme na postní sbírka Diakonie naší církve, určenou pro pomoc dětem v Libanonu, podobně jako loni. Tuto sbírku můžete podpořit přímo na webu: www.postnise.cz.

Přímluvy + Modlitba Páně

(Modlitba převzata ze sboru v Horních Dubenkách.[1])

Pane, 
ty jsi zařídil, aby kámen od Ježíšova hrobu byl pryč.
Pryč je kámen, který drtil hruď člověka.
Pryč je kámen, který zavalil vstup k srdci,
k naší tvůrčí síle,
k naší radosti ze života a k energii,
k naší budoucnosti,
k novým životním možnostem.
 
Odvalen byl balvan od vchodu do hrobky naší smrti,
našich zranění a útěků,
naší ztuhlosti a uzavřenosti.
 
Náhrobní kámen se rozlomil v půli.
Tanec začíná.
 
Pane,
dej, ať se k tomuto tanci dáme tebou pozvat.
Dej, ať zažijeme svou velikonoční neděli.
Den bez balvanů, které jsou v cestě do našeho srdce.
 
Dej nám den, který může hodně změnit.
Den po noci.
Den, kdy budeme jasně vidět to, co může být zcela jiné,
co může nově začít
a dobře začít.
Dej, ať zažijeme vzkříšení.
Společně se modlíme Modlitbu Páně:
Otče náš,
který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší, dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky. Amen.

Požehnání

Všechno je vaše, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, vy pak jste Kristovi a Kristus je Boží. Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. (1K 3,22 + 2Te 3,16)

Píseň EZ 662 Do země se skrývá zrnko pohřbené

1. Do země se skrývá zrnko pohřbené, / klíček zdvíhá vzhůru, hledá světlo dne. / Láska, když se zdá, že chřadla dlouhý čas, / náhle jako tráva zelená se zas.

2. Boží zrnko v srdcích dusí bodláčí, / do kamení vsáté vzklíčit nesta­čí. / Přijde třetí den a tmu vystřídá jas, / láska jako tráva zelená se zas.

3. Světu láska Boží byla na obtíž. / Před hrob valí kámen - málo jim byl kříž. / Chvíli smutek vládne, když však přijde čas, / láska jako tráva zelená se zas.



[1] Zdroj: http://www.horni-dubenky.cz/rubrika/modlitby/modlitba-za-vzkriseni.htm

Datum: |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace