Bohoslužby 11. 4. 2021

Domácí bohoslužby, Třebenice 11. 4. 2021

Pozdrav

„Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Milí přátelé, sestry a bratři v Kristu, sousedé, spoluobčané, posluchači i čtenáři, zdravíme se s vámi na začátku dnešních bohoslužeb pozdravem novozákonních apoštolů:

Milost vám a pokoj, od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Kdyby si někdo myslel, že Velikonoce již skončily, pak církevní rok ho vyvede z omylu. Začalo šestitýdenní období velikonočních nedělí. Podobně jako hlavním velikonočním svátkům předcházelo šestitýdenní předvelikonoční, postní období, následuje nyní čas, kdy můžeme Velikonoce… řekněme strávit, pokusit se obsah Velikonoc pochopit, přijmout a mít z nich co největší užitek.

Jaro je na postupu, i když to v posledních dnech tak nevypadalo. Ale věřme, že ještě uvidíme. A nejen v přírodě, na polích, v sadech a lesích, ale i uprostřed vztahů mezi lidmi i v celé společnosti. Zdá se nám to nepravděpodobné při tak dlouhé nemožnosti žít normální život, potkávat se, procházet, sedět spolu na kafi, nebo na pivě? Nemožné, když tolik lidí odešlo na věčnost a nám je po nich smutno? Je to těžké uvěřit, ale nic není nemožné. Proto jsme minulý týden slavili Neděli vzkříšení!

Ale je třeba být trpělivý. I proto bude slovem, jímž do dnešních bohoslužeb vstoupíme, celý žalm 131.:

Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu, nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše. Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky. (Ž 131)

Píseň EZ 638 Díky za toto krásné ráno

1. Díky za toto krásné ráno, / díky za každý nový den. / Díky za to, co už je za mnou / jako těžký sen.

2. Díky za všechny věrné druhy, / díky, ó Pane, za tvůj lid. / Díky, že všechny křivdy, dluhy / mohu odpustit.

3. Díky za moje pracoviště, / díky za každý drobný zdar. / Díky za vše­chno krásné, čisté, / dík za hudby dar.

4. Díky za to, co zarmoutilo, / díky za to, co potěší. / Díky, že vedeš mě, má sílo, / cestou nejlepší.

5. Díky, že smím tvé slovo chválit, / díky, že Ducha dáš mi též. / Díky, že nablízku i v dáli / lidi miluješ.

6. Díky, že jsi všem přines spásu, / díky, toho se přidržím. / Díky, že věřím tvému hlasu, / že ti patřit smím.

Modlitba

Otče nás, Pane Ježíši Kriste, Duchu svatý,

za námi je další týden, tentokrát velikonoční. Před týdnem jsme slyšeli, že tvá láska nemá hranic. Přijali jsme toto velikonoční připomenutí jako tvůj příspěvek k plnosti našeho života. Kříž a prázdný hrob nám připomínají, že svět nestojí na pokroku ani na tom, jak si jej přizpůsobíme ke svému obrazu. Svět stojí a padá s tvou láskou.

Přiznáváme ale, že jsme si na to v týdnu často nevzpomněli. Měli jsme pocit, že jsme sami. To nám někdy působilo strach, jindy nás to vedlo k horečné aktivitě. Někdy nás zlobili ostatní, protože věcem rozuměli jinak nebo jim nerozuměli vůbec. Někdy jsme ztráceli trpělivost, jindy jsme byli jen otrávení. Škoda promarněného času.

Teď prožíváme bohoslužby a znovu si připomínáme, co jsme slyšeli mnohokrát. Ještě že si můžeme věci opakovat, pořád to potřebujeme! Proto za bohoslužby děkujeme.

Otče nás, Pane Ježíši Kriste, Duchu svatý, vnímáme Tvou blízkost a je nám v ní dobře. Děkujeme, že tu smíme být – před tvou tváří. Amen.

Čtení z Bible:

Bratří, ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí. (1K 14,20)

Zamyšlení (kázání)

První neděle po Velikonocích se jmenuje „Quasimodogeniti“, podle epištoly Petrovy (1Pt 2,2). Je to latinsky a znamená to „jako (novorozené) děti…“ a pokračuje „…mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení.“ Epištola tímto přirovnáním ilustruje člověka před Bohem: jestliže se k vám dostala zpráva o Boží lásce a jestliže jste uvěřili, že platí pro i vás, znamená to pro vás něco tak nového, jako byste se znovu narodili. Začínáte od začátku, protože, vezměte vážně: s Boží láskou je život úplně jiný. Váš život má teď dobrý základ i cíl, na cestě vám stojí takové opory jako odpuštění, modlitba, podpora těch, kteří drží stejné hodnoty, často již tisíce let. Mnohému nerozumíte, ale nevadí. Dítě, jež maminka miluje, také spoustě věcí nerozumí, ale to hlavní rozumí. Vlastně spíš cítí: stulí se do máminy náruče, a i když vlastně o své mamince nic neví, ví přesně to, co potřebuje, co je nejdůležitější: že je má maminka ráda, že se umí krásně usmívat, že když se děťátko dá do pláče, maminka přijde, utěší, pofouká, pohladí. Později také, že umí odpustit.

Obrazu dítěte pro život víry používá i apoštol Pavel. Nazývá křesťany „Božími dětmi“ (Ř 8,16n), „milovanými dětmi“ (Ef 5,1), také „dětmi světla“ (Ef 5,9). Nejdůležitější myšlenku o dětech však vyslovil sám Ježíš: „Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ (Mk 10,15) Zkrátka cítit se jako dítě před Hospodinem je dobré. Tak je vyjádřena radost i bezpečí, také pokora. Člověk se v Boží náruči cítí dobře, i když je nepatný, je v bezpečí.

Ale být „jako dítě“ neznamená být infantilní. Před řadou let jsem znal křesťany, kteří se nazývali „Božími dětmi“. Ve své řeči často používali zdrobněliny, říkali si „bráškové a sestřičky“, chodili do „sborečku“, byli rozděleni na „skupinky“ a v modlitbě oslovovali Nejvyššího „náš milý tatínku“. Někteří dokonce začali při modlitbě šišlat! Nesmál jsem se jim, spíš jsem se hněval na jejich duchovní učitele.

Jsme dospělí a máme jimi být. Dětmi už zpátky být nemůžeme. Být dospělý znamená přijmout odpovědnost za sebe i za druhé. Člověk nemůže složit ruce do klína a čekat, co udělá hodný tatínek, Bůh má ve světě často jen právě naše ruce.

Být dospělý, ale přitom „jako dítě“, znamená: ať je vaše spoléhání na nebeského Otce otevřené a přímočaré. Odložte vypočítavost, kalkulování „má dáti – dal“. Důvěřujte jako dítě v matčině náručí. Nebojte se ani ve chvíli, kdy se zdá, že Otec odešel nebo má důvod se zlobit. „O nic se nestrachujte, Pán dobře o vás ví, jen v modlitbě ho proste a on vám odpoví“ zpívá se v jedné kytarové písničce (Svítá 284).

To byla jedna stránka mince: před Boží tváří buďte jako děti. Ale tato myšlenka má svou druhou stranu, na první pohled opačnou: „nebuďte v myšlení jako děti“. I Petrova epištola, která dala název dnešní neděli „Quasimodogeniti“, ji rozvíjí: „Jako děti však mějte touhu po nefalšovaném duchovním mléku, tedy po potravě, jíž byste rostli.“ (1PT 2,2)Epištola vybízí k růstu k dospívání. Pavel v našem textu ještě upřesní: „ve zlém buďte jako nemluvňátka“, (totiž čistí, nezkažení, i když je tato vývojová psychologie trochu idealizovaná), „ale v myšlení buďte dospělí.“

Nemluvněcí pocit člověka v Boží náruči zůstává, ale je třeba jej nechat dozrát do zkušenosti dospělého.

Jak vypadá dospělá víra? V Korintu měli za to, že jeden takový znak objevili. Nazvali jej „glosolálie“ neboli „mluvení jazyky“. To někdo v modlitbě se zavřenýma očima vyslovoval hlásky a slabiky, jež nepatřily do žádného jazyka, takové modlitební „lalala“ nebo „šabadaba“. Nebo jako „scat“ v jazzovém zpěvu, kdy se užívají zvukomalebné slabiky a hlásky; vynikala v tom slavná Ella Fitzgeraldová nebo naše Eva Pilarová, vzpomínáte? Mluvení jazyky je „modlitební scat“, projev radosti z blízkosti Boží. To bylo přijímáno jako znak plné víry. Apoštol Pavel „mluvení jazyky“ sám někdy praktikoval a přiznává se k tomu docela rád (1K 14,18).

Pavel ovšem zřetelně říká, že i mluvení jazyky je pouze pomoc, nikoli znak dospělé víry. Je to spontánní pokus, jak dát věcem víry viditelný tvar. Jak chcete dát najevo Boží lásku a radost z ní? Dítě, když je maminka obejme nebo tatínek pohladí, se cítí dobře. Když ale objímá Hospodin, není to často vidět ani slyšet a věci nedopadají tak dobře, aby člověk mohl říci „vida, jak mě má pánbůh rád!“ Když se každý týden loučíme s několika přáteli nebo známými, kteří zemřeli, ač nemuseli, těžko se Boží láska prožívá!

„…v myšlení buďte dospělí.“ Když člověk ví o Boží náruči, ač neviditelné, je to znak dospělé víry. Když dokáže Boží lásku sdílet rukama i ústy, činem i slovem, pohledem, stiskem ruky, ač Boží lásku není vidět, to je znak dospělé víry. 

Člověk se to učí celý život. Chce to trpělivost. O Pánu Bohu říkáme, že má s člověkem trpělivost. Napadlo nás, že to možná platí i obráceně: že k dospělé víře patří trpělivost s Pánem Bohem? Vlastně je to spíš trpělivost se sebou samým, s tím, jak pořád chceme potvrzení a důkazy. Jako děti bychom potřebovali Pána Boha obhlédnout ze všech stran a osahat. Prožít Boží lásku bez dotyku, bez potvrzení, a ještě se o ní rozdělit, to se člověk musí naučit.

Křesťan to nemá lehké. Chtěl by alespoň občas nějaký důkaz své víry, něco do ruky, před oči, aby se měl čeho zachytit. Mohli bychom závidět jiným náboženstvím s bohatým kultem, rituály, ozdobnými rouchy a rekvizitami, svíčkami a mlýnky, tyčinkami a kadidlem, rituálními předměty, posvátnými prostorami, úkony i výroky; nedělám si z toho legraci, protože vím, jak po tom člověk touží! My, střízliví evangelíci, máme jen Bibli, modlitbu, písničky a sestry a bratry a jednoduchý kostelík nebo modlitebnu.

Dospělost ve víře znamená zvyknout si, že po celý život víry je člověk odkázán na střízlivou mysl, na naději. A dospělá víra se projevuje obětavostí pro druhého, odpouštěním, vytrvalou nadějí. A jistotou, že vše je neseno Božím nasazením pro člověka.

Podaří-li se to vše sdílet ve společenství, mezi lidmi stejné víry, bude to radost, ale víc nečekej. Dospělá víra nepodléhá touze po znameních a důkazech, ani únavě.

Ale možná se uprostřed své dospělé víry dočkáš překvapení a důkazu. Nevyhledáváš to, ale zůstáváš tomu otevřený. Přijde-li to, můžeš se radovat. Ale nespoléhej se na to. Spoléhat se můžeš pouze na Vzkříšeného, o němž ve svém srdci víš.

Pak jsi dítě i dospělý současně – obojí ve správném smyslu. Amen.

Píseň EZ 346 Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal

1. Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! / Smrt již nemá práva, vítěz tys a král! / Jasný jako plamen anděl sestoupil, / odvalen je kámen, prázdný hrob tu zbyl. / Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! / Smrt již nemá práva, vítěz tys a král!

2. Toť on, toť Ježíš, jejž jsi spatřit chtěl, / nepochybuj, věř již! Živ je Spasitel. / Vzchop se, stádce malé, v boje pomezí / heslem tvým buď stále: Kristus vítězí! / Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! / Smrt již nemá práva, vítěz tys a král!

3. On, Kníže míru na věky je živ; / silnou má teď víru ten, kdo bál se dřív. / Vítězem se stává, kdo zde trpěl s ním. / Život v něm i sláva, nic se nebojím. / Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! / Smrt již nemá práva, vítěz tys a král!

Oznámení

·        Bohoslužby ani ostatní setkání v týdnu se zatím nekonají. Dojde-li ke změně, dáme vám vědět.

·        Společné online setkání dětí a mládeže se toto pondělí nekoná.

·        Chcete-li hovořit s farářem, prosíme, zavolejte mu nebo mu napište, kontakty najdete na řadě míst na internetu.

·        Dnešní sbírka je opět určena pro potřeby našeho sboru: svůj dar pošlete na účet sboru u banky FIO, (číslo účtu 2801233997 / 2010). Dary pro potřeby sboru označte ve zprávě pro příjemce „SBOR“. Děkujeme, že na svůj sbor myslíte.

·        Nezapomeňme ani na: sbírku darů na Jeronýmovu jednotu, to je sbírka na stavební fond naší církve, pro sbory, které stavějí a své stavby rekonstruují. Dar pošlete na stejný účet sboru, do zprávy pro příjemce napište „JJ“.

Přímluvy + Modlitba Páně

(Modlitbu připravil Benjamin Klinecký, presbyter sboru ve Vrchlabí.)

Hospodine, ty přinášíš nové začátky. Prosíme tě o klid a moudrost v nejistotách.

Prosíme tě, abychom v záplavě informací, pocitů, novoročních přání a předsevzetí nezapomínali na to, co je naopak stálé a neměnné, na tvou lásku. Prosím, ať umíme žít pro ostatní a nejen pro sebe, ať máme síly žít život spravedlivý.

Prosíme tě za sbory v církvi, za někdy napjaté vztahy v nich, za sbory bez faráře nebo bez lidí, za naši synodní radu. Prosíme tě o důvěru v tebe a o naši pokoru.

Prosíme tě za lidi, kteří už nevidí smysl ve své práci, nebo o práci přišli. Prosíme tě o sílu zvednout se po těžké překážce a jít dál.

Prosíme tě, ať dovedeme poznat, kdo kolem nás potřebuje pomoci.

Bojíme se, abychom neselhali, bojíme se, jak dlouho naše planeta unese život nás lidí, bojíme se, abychom nepodcenili epidemii i to, co bychom díky ní mohli zanedbat. Bojíme se, abychom v samém soustředění, jak správně žít a být skvělí zachránci světa, nezapomněli na své rodiče, sousedy, sestry a bratry, kteří by nás potřebovali. Na to je třeba tolik moudrosti, že tu sami ze sebe brát nemůžeme. Proto prosíme o moudrost, rozvahu i vytrvalost z tvé ruky.

Otče náš,

který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší, dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky. Amen.

Požehnání

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Fp 4,4-5)

Píseň EZ 613 Oči všech se upírají

1. Oči všech se upírají s důvěrou k tobě, Pane, / a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. / Ty otvíráš svou ruku a naplňuješ každého tvora požehnáním.

2. Sláva budiž Hospodinu, sláva mu buď na věky, / Pane náš, rozvesel se v skutcích svých. / Já zpívati mu budu, já zpívat budu chvály a žalmy Bohu svému.

 

Datum: |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace