Kniha původu Ježíše Krista

Mt 1, 1-16

1Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.  2  Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry,  3 Juda Farese a Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama,  4 Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna,  5 Salmón měl syna Bóaza z Rachaby, Bóaz Obéda z Rút, Obéd Isaje  6 a Isaj Davida krále. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy,  7 Šalomoun Roboáma, Roboám Abiu, Abia Asafa,  8 Asaf Jóšafata, Jóšafat Jórama, Jóram Uziáše.  9  Uziáš měl syna Jótama, Jótam Achaza, Achaz Ezechiáše,  10  Ezechiáš Manase, Manase měl syna Amose, Amos Joziáše,  11 Joziáš Jechoniáše a jeho bratry za babylónského zajetí.  12 Po babylónském zajetí Jechoniáš měl syna Salatiela, Salatiel Zorobabela,  13 Zorobabel Abiuda, Abiud Eliakima, Eliakim Azóra,  14 Azór Sádoka, Sádok Achima. Achim měl syna Eliuda,  15 Eliud Eleazara, Eleazar Mattana, Mattan Jákoba,  16 Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, řečený Kristus.

 

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,

I.
Máme před sebou první slova Matoušova evangelia. A hned od začátku je jeho vyprávění jaksi nejasné a nepřehledné, a zejména hrozně nudné. Proč nezačal nějak zajímavěji? Proč si dal takovou práci s odstavcem, který obvykle nikdo nečte?

Takové jmenné seznamy se v Bibli tu a tam objevují, ale moc si s nimi nevíme rady. Představují vlastně takové zhuštěné, zkomprimované příběhy. Nevyprávějí pomocí vět, ale jen pomocí jmen. Jako kdybyste si u Shakespearovy hry přečetli jen seznam postav a ne samotná jednání. Nebo si můžeme představit, jako kdybychom před sebou měli zkomprimovaný soubor, takový zazipovaný příběh. A my teď potřebujeme najít program, kterým bychom mohli tento příběh rozbalit.

Klíč k rozbalení tohoto zhuštěného příběhu leží hned na začátku. Listina rodu Ježíše Krista. Řecky se to řekne Biblos Geneseos. Biblos, bible, kniha, svitek a geneseos, genese, vznik, původ. Listinu rodu bychom také mohli přeložit jako knihu původu. Toto je kniha o tom, kde má Ježíš svůj původ. Kde má svůj vznik, svoji genezi Ježíšovo dílo pro člověka. Nejde ani tak o rodokmen, jaké je Ježíš krve, nýbrž o rodokmen víry, v jaké víře a tradici Ježíš působí. Ten sáhodlouhý nudný seznam tedy představuje zhuštěné vyprávění o tom, kde má svůj původ Ježíšova věc, kde má původ jeho poslání mezi lidmi.

A kde má tedy Ježíš svůj původ? Samozřejmě u svého Otce v Nebesích. Vyznáváme, že Ježíš je Božím synem. Vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí (Fp 2,7). Pokud ale má Ježíš svůj původ u nebeského Otce, na co pak ten dlouhý rodokmen? Evangelista Matouš si dává velkou práci, aby nám ukázal, že Ježíš má své předchůdce. Už před ním tu byli lidé, kteří mu připravovali půdu. Ježíš nespadl z nebe, už tu má své předdějiny. Přichází od Otce, ale navazuje na nitky, které mu připravili jiní.

S námi a s naší vírou je to podobné. Odkud pochází? Od Boha nebo od lidí? Zajisté od Boha, jedině když nás k sobě on pozve, on osloví, vzniká ono zvláštní pouto. Ale zároveň nic nepadá z nebe. Vždy nasedáme takříkajíc do rozjetého vlaku. Už tu byli jiní před námi, díky nim se k nám slovo o Bohu dostalo, díky jejich nitkám vzniklo ono pouto víry. Ano, Bůh, promlouvá, zve, jedná. Poslal svého syna. Ale k tomu si může použít, co už je zajeté, co už má tradici. Třeba i obyčejné lidi v obyčejné církvi.

II.
Koho tedy nalezneme v Ježíšově knize původu, v jeho rodokmenu víry? Jsou tam známá jména: Abraham, Izák, Jákob, David, Šalomoun. Ale také mnoho nám nic neříkajících jmen jako Chesróm, Naason nebo Mattan. Nevíme.

Hlavně jsou tam jména mužská. Ale Matouš zmiňuje i několik žen. Které to jsou? Támar (v.3), Rachab (v.5), Rút (v.5), žena Urijášova, tedy Batšeba (v. 6) a na konci samozřejmě Marie (v.16).

Co mají všechny tyto ženy společného? Proč se dostaly do onoho rodokmenu? V prvé řadě jsou až na Marii všechny cizinky, které se nějakým způsobem dostaly do Božího lidu, do Izraele. Támar zplodila syny s Judou, jedním z Jákobových synů (Gn 38). Rachab, cizinka z Jericha byla přijata, když Izraelci přišli do zaslíbené země (Joz 2). Rút, moábka, šla se svojí snachou Noemi do Betléma, kde se provdala za Izraelce Boaze (Rt). A Batšeba, ta měla za muže Urijáše Chtetejského. S ní se spustil král David a měli spolu měli syna Šalomouna (2 Sam 11).

Aby toho však nebylo málo, ještě mají ony ženy společné, že nepochází ze zrovna dobré společnosti. Svou prozíravostí až drzostí se dostaly do lepší společnosti. Támar se musela převléci za nevěstku, aby ji Juda nepoznal. Rachab se ani převlékat nemusela, ta už nevěstkou byla a patřil jí celý nevěstinec u hradeb Jericha. Rút se musela Boazovi tak trochu vnutit pod peřinu. A Batšeba a David? Bez komentáře.

Takové charaktery že patří do Ježíšova rodokmenu? Tyto ženy že patří do knihy původu našeho Pána? Ale ano, kdybychom totiž četli dál, dozvíme se, jak Josef chtěl svobodnou matku Marii propustit. Chtěl to udělat potají, aby z toho nebyl poprask. Ježíš nepřichází do ideální rodinné idylky, ale svým narození málem způsobí rozvod.

Proto patří do jeho rodokmenu i všechny ty ženy, jejichž jména jsme tu četli. Ježíšova věc má svůj původ už u nich. Ježíš totiž až vyroste, půjde právě k těm, kteří nejsou z dobré společnosti. Bude k sobě zvát a přijímat ty, kdo mají škraloup na své pověsti a šrámy na duši – muže i ženy, domácí i cizince, krále i prostitutky, ty, kteří po Bohu touží. Žádný šrám a žádná kaňka jej neodradí. Nerozhoduje, jakého jsi původu, nerozhoduje, jak čistý jsi. Rozhoduje touha po spáse a důvěra v Boží moc. Proto jsou tyto ženy cizinky zapsány v Ježíšově knize původu. Ony to nějakým způsobem tušily.

III.
Matouš začal své evangelium takovým špekem, jako je rodokmen. Zapsal do něj ženy s podivným původem. Ale nejdrzejší je od něj, že když už jsme se tím rodokmenem jakš takš prokousali, dostaneme informaci, že to vlastně vůbec není Ježíšův rodokmen.

Když se totiž dostane k Ježíšovu dědovi, který se jmenoval Jákob, tak čteme: Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, řečený Kristus. (v.16). Čekali bychom, že to bude jinak, tak jako u ostatních: Jákob pak měl syna Josefa a Josef měl syna Ježíše, řečeného Kristus. Jenže když se dostaneme k Josefovi, najednou šmik. Josef, muž Marie, z níž se narodil Ježíš řečený Kristus. Rodokmen končí u Josefa, který má s Ježíšem společného jen to, že byl mužem jeho matky Marie.

Tak teď už si dovoluje Matouš trochu moc. Nejprve podivný žánr rodokmen, pak pochybné ženy a nakonec se nejedná o rodokmen Ježíšův, ale při nejlepší vůli jen jeho otce Josefa? Tak proč tam ten rodokmen proboha dává? Neměli bychom jej vyškrtnout?

Matouš řeší otázku, kdo je vlastně Ježíšův otec. Ježíš byl žid, z rodu Davidova po svém otci Josefovi. Je člověkem jako kdokoliv z nás. Ale je nejen člověk. Je Božím synem, který přišel od nebeského Otce. Jak se toto dvojí otcovství a dvojí synovství mají k sobě?

Když Hospodin dával Davidovi zaslíbení, řekl: Dám povstat tvému potomku (...) Já mu budu Otcem a on mi bude synem (2 Sam 12.14). Bůh zaslíbil králi Davidovi, že jeho potomek přijme za svého syna. Davidův potomka bude přijat za syna Božího. Ale u Matouše je to naopak. Boží syn je přijat za Davidova potomka. Ježíš není teprve přijat za Božího syna. On už Božím synem je od samého počátku. Ale Davidovým potomkem se teprve stává.

Právě proto končí rodokmen Josefem. Kdybychom četli dál, byli bychom svědky Josefova dilematu, zda má Marii propustit nebo ne. Ale nakonec se se na pokyn Boží rozhodl Marii přijmout a s ní i jejího syna, kterého pojmenovali Ježíš. Josef vlastně Ježíše adoptoval. Tak nám tuto zápletku vykresluje evangelista Matouš.

Proč schoval evangelista Matouš takovou kličku do Ježíšova rodokmenu? Skryl sem své vyznání, svou víru, kdo je Ježíš. Ježíš byl člověkem, ale nejen člověkem. Od samého počátku byl Božím synem. Josef jej adoptoval svým rozhodnutím, že Marii přijme za svou ženu. Tím přijal i Ježíše. Přijal jej do královského rodu, do nejlepší davidovské tradice. Je synem Josefovým, ale zároveň, a o trochu víc, je synem Božím.

Ježíš přišel na tento svět. Měl své předchůdce a předchůdkyně, praotce a pramatky víry, kteří mu připravovali půdu. Ježíš přišel od Otce, ale nespadl z nebe. Začal novou kapitolu již rozepsaného příběhu. A ten příběh jde dál. Vede do našich příběhů a našich rodokmenů, Až k nám do adventně vánočního času roku 2014.
Amen


Písně:
1. 262,Vítej, Jezu Kriste, sloky 1-3
2. S 6 Ave Maria (kytara)
3. 289 Bohu chvála, buď i čest
4. 282 Zvěstujem vám radost
5. 304 V tmách čekáme tvůj Kriste jas

 

 

 

kazatel: Filip Ženatý

 

Datum: 27.12.2014 20:36 |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace