Do jakého světa přišel Ježíš?

Čtení 2 Sam 15, 13-18. 30; 16, 5-14

Kázání: Mk 11, 1-11
1 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků 2 a řekl jim:„Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! 3 A řekne-li vám někdo:‚Co to děláte?‘, odpovězte:‚Pán je potřebuje a hned je sem zas vrátí.‘“ 4 Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali, 5 někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli:„Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“ 6 Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali. 7 Oslátko přivedli k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. 8 Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. 9 A ti, kdo šli před ním i za ním, volali:„Hosanna! 10 Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“ 11 ¶ Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betanie.


Milí přátelé, sestry a bratři

1.
Do jakého světa přišel Ježíš? Mění se něco v jeho přítomnosti? A změní se jednou něco?

Ježíš přijel do Jeruzaléma. Zástupy ho vítaly. V Jeruzalémě je pán Bůh tak nějak blízko, tak nějak doma. Ježíš, syn, který byl na cestách, se vrátil domů. Boží syn, se vrací k Otci. Hosana na výsostech. Ježíšův příjezd je však zároveň odjezdem. Ve svatém městě jej čeká smrt. Přijíždí, aby mohl odejít.

A přesně takový je svět se kterým Ježíš spojil svůj život. Vše přichází, aby zase odešlo. Přicházíme na svět, abychom z něj jednou odešli. Zakládáme rodiny a přichází děti, aby jednoho dne odešly a založily rodiny vlastní. Učíme se, hledáme zaměstnání, abychom pak odešli do zasloužené penze. Čím jsme na světě déle, tím více se učíme unést všechno to přicházení a odcházení. Člověka až přepadá skepse. Pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí, čteme v knize Kazatel (Kaz 1,2)

Ježíš přijíždí do Jeruzaléma. Tuší, že vyjíždět už z něj takto nebude. Jeruzalém je konečná, dál už jeho vlak nepojede. Nějak podobně se cítí vážně nemocný člověk, který jde do hospice či na LDN. V hlavě zní otázka: Bude ještě cesta ven? Dostanu se odtud těmito dveřmi, nebo se za mnou zaklapnou a už se pro mě neotevřou?

Příjezd a odjezd. Takový je svět, tak to v životě chodí. Ježíš už se z Jeruzaléma se zdravou kůží Ježíš nedostane. Chytnou ho, odsoudí, zmrzačí a zabijí. Bude pohřben v tmavé hrobce. Ale teď, teď zatím je ještě světlo. Ještě je plný života, učedníci jej doprovázejí. Zástupy jej vítají a oslavují jako krále. Nebezpečí visící ve vzduchu není ještě patrné. Nad svatým městem svítí slunce a voňavým jarním vzduchem se nese zpěv desítek svátečních poutníků.

2.
O několik století dříve se Ježíšův praprapraděd, král David ubíral opačným směrem. Prchal z Jeruzaléma, protože jeho syn Abšalóm, Absolon, proti němu vedl povstání. Je smutné, když se děti vzbouří proti svým rodičům. A ještě smutnější je, když si děti přejí předčasný odchod svých rodičů kvůli dědictví, moci či majetku.

Není proto divu, že David raději sebral své nejbližší, aby je ochránil, a vyrazil z Jeruzaléma, než bude pozdě.
„David pak stoupal po svahu Olivové hory, stoupal a plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos. I všechen lid, který byl s ním, stoupal se zahalenou hlavou, stoupal a plakal.“(2 Sam 15,30)
Zpráskaný král, který odchází z domu a netuší, zda se někdy vrátí domů. Nad svatým městem zapadá slunce a ve vzduchu visí hrozivé ticho.

Vše přichází a odchází, pomíjivost. Dobře. Když je to ve správný čas, jsem ještě ochoten tomu přitakat. Proč ale musí někdo odejít dříve, než by měl? Proč musejí utíkat lidé z domova kvůli nebezpečí? Proč musejí odcházet do hospiců či LDN chodit umírat lidé, kteří jsou na vrcholu svých sil?

Nevím. I takový krutý a nespravedlivý je ten svět, se kterým Kristus spojil svůj život. Neptá se nás, zda se nám to hodí. Přijde krize v rodině, nemoc, nebezpečí, a už jsi na odchodu. Dřív, než bys čekal, dřív, než bys chtěl.

3.
David odcházel z Jeruzaléma, plakal a byl bosý. Aby jeho utrpení nebylo málo, potkal pak muže jménem Šimeí, který pocházel z domu Saulova. Saul byl judským králem před Davidem. A je nutno říci, že David se na jeho místo nedostal zrovna tak, že by mu jako právoplatnému potomku spadlo do klína. Dlouho se Saulem vedli boj o trůn. Abšalóm v jistém smyslu kopíroval královskou dráhu svého otce. Ovšem na rozdíl od Abšalóma, Saulův předčasný odchod si David nikdy nepřál.

Když se tedy ubíral bos z domova do pouště, potkal muže jménem Šimeí. A ten využil beznadějné situace, ve které se David se svými nejbližšími ocitl. Pěkně si Davida vychutnal. Šel opodál a zlořečil Davidovi:
„Táhni, táhni, vrahu, ničemníku! 8 Na tebe Hospodin obrátil všechnu krev Saulova domu. Na jeho místě stal ses králem, Hospodin však dal království do rukou tvého syna Abšalóma. To máš za všechno to zlo, vždyť jsi vrah!“ (2 Sam 16, 7)

Muži z Davidovi družiny už už chytali jílce svých mečů. Takhle urážet krále. Co je to za červa? Ale David je zarazil.

Vždyť se podívejte. Abšalóm, můj vlastní syn, který vzešel z mého lůna mi ukládá o život! To je přece hrůza, to je děs. Syn jde po krku svému otci. Co ten muž, co po mně hází kamením a sprostě mi nadává? Asi má nějaký důvod. Jen ho nechte, možná má pravdu.

David někde na dně rozpoznává, že to, co se děje, je nějak spojeno s pánem Bohem. Vždyť David nežil pánu Bohu k radosti. Hodně věcí v životě pokazil. Mnohokrát selhal. Proč by z něj měl mít pán Bůh radost? Jsou ta slova, která na ně s kamením a prachem hází ten muž Šimeí, tak vedle?

A David vyznal:
„Snad Hospodin pohlédne na mé ponížení, snad mi Hospodin za to jeho dnešní zlořečení odplatí dobrem!“ (2 Sam 16, 12)

Ježíš přijížděl do Jeruzaléma a vítali jej zástupy. Mávaly mu palmovými ratolestmi a kladli na cestu své pláště. Král na oslátku, který si dělá legraci z mocných.
Naproti tomu, král David odcházel z Jeruzaléma. Vyprovázel jej Šimeí a kolem uší mu létaly nadávky a hvízdaly kameny. Bosý král, který je na dně a prosí Boha o odpuštění.
David ukazuje bídu tohoto světa, lidský smutek a ponížení. Ježíš ukazuje Boží záchranu pro tento svět, boží humor a slávu.

4.
Do jakého světa přišel Ježíš? Mění se něco v jeho přítomnosti? A změní se jednou něco?

Ježíš přišel do světa plného přicházení a odcházení, mnohdy nespravedlivého a předčasného. Přišel do světa, kde přichází nebezpečí, útěk, lítost, smutek, a nadávky a zlořečení. Přišel, sám je na sobě nesl a nakonec jim podlehl. Vítali jej ratolestmi, ale na Golgotu jej vyprovázeli bitím, nadávkami a pliváním.

Ježíš přišel do Jeruzaléma, aby odešel. Ale dostalo se k našim uším, že třetího dne jej vstal. Něco se přece změnilo. Jeho odchod byl jiný, než jak je zvyklý tento svět. Odešel ke svému Otci.

Otevřel naději pro všechny, kdo odcházejí, že neodejdou do prázdna. Pomíjivost, krutá pomíjivost, která přichází předčasně, pomíjiovst díky Kristu také pomine. On odešel také předčasně. Bili jej, ponižovali, plivali na něj. On těžkostem podlehl a ukázal tak, že nejsou nic. I kdyby šly vaše děti proti vám, a kdejaký ubožák na vás metal nadávky a prach, i kdyby se proti vám vzbouřilo vlastní tělo, není to pro Krista nic neznámého. I jeho poplivali, bili a zabili. Zná tento svět, jeho bídu i jeho krásu.
Amen

Písně:
1. 118 Ó chvalte laskavého pána
2. Tř: S 2 Aj kamení volati bude (kytara) / Lov: 673 Dej odvahu včas slyšet
3. 262 Vítej Jezu Kriste
4. 632 Neskládejte v mocných naději (kytara)
5. 636 I když se rozcházíme

kazatel: Filip Ženatý

Datum: 6.05.2015 22:40 |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace