Jdu lovit ryby, řekl Petr

Vyprávění pro děti: J 21,1-14

Kázání: J 21,1-14 

1 Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského.  2 Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků.  3 Šimon Petr jim řekl:„Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu:„I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. 

4 Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.  5 Ježíš jim řekl:„Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli:„Nemáme.“  6 Řekl jim:„Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.  7 Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi:„To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť– byl totiž svlečen– a brodil se k němu vodou.  8 Ostatní učedníci přijeli na lodi– nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket– a táhli za sebou síť s rybami. 

9 Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb.  10 Ježíš jim řekl:„Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“  11 Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla.  12 Ježíš jim řekl:„Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat:„Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.  13 Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu.  14 To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení. 

Milí přátelé, sestry a bratři
1.
Po velikonocích se vše vracelo do normálu. Horké hlavy vychladly, víra se probudila, leč, více otazníků učedníkům zůstalo, než které se jim zodpověděly. Že by obraz naší víry po velikonocích? Že by obraz naší víry v pondělí ráno nebo už v neděli odpoledne, kdy otazníky, snad na chvíli zodpovězené znovu naskakují a hlásí se o slovo?

Petr řekl: Jdu chytat ryby. Byl rybářem v době před Kristem, bude rybářem i po Kristu. Ta celá věc s Ježíšem pro něj byla fajn, bylo to krásné, ale už je to pryč. Vrací se k tomu, co umí, a bude s ostatními na Ježíše vzpomínat.

Petr se dostal do jakési krize středního věku v otázkách víry. Něco zažil, a to velmi intenzivně, byl pánu Ježíši hodně blízko. A teď, když pro něj nastal konec, neví si se sebou rady.

Že by opět obraz naší víry? Jó, když jsme byli mládežníci a svou víru jsme prožívali hodně intenzivně, to bylo fajn. Jó, když tu byl náš oblíbený farář, to se děly věci. Jó, když byly děti malé, chodili jsme do kostela celá rodina, ale teď už jsou děti samostatné a do kostela nezajdou. Jó, když do Lovosic chodilo víc lidí jak do Třebenic. Jó, byly to krásné časy, ale už jsou pryč. Nezbývá, než se vrátit do současnosti a zahřívat svá srdce vzpomínkami.

2.
Jdu lovit ryby, řekl Petr. Jdu dělat, co jsem dělal předtím. I další učedníci šli s Petrem, nebyl v tom sám. Ostatní asi vnímali podobně situaci, do které se dostali.
Šli lovit ryby. Ale ať se snažili, jak se snažili, nic nechytli. Zapomněli, jak se rybaří? Nebo prostě měli smůlu? Nejprve zklamání ohledně velikonoc, a pak ještě zklamání z živobytí. Smůla se jim lepí na paty. Snad to zítra bude lepší.

Že by opět něco o nás? Nedaří se. Známe to. Přijde to náhle. Nevíme proč. Jde to od deseti k pěti. Jsme unavení, naštvaní, frustrovaní, zklamaní. Jsme popudliví, protivní na ostatní i sami na sebe. A na obzoru žádná změna, zbývá jen naděje, že to třeba zítra bude o něco lepší.

Učedníci však zažili pomoc. Někdo jim poradil, když byli v koncích. Někdo na ně myslel, když oni už na nic myslet nechtěli. Někdo jim udělal radost, když byli naštvaní a frustrovaní. Někdo jim udělal snídani, když jim kručelo v břiše po celonoční dřině. Někdo jim rozsvítil, když kolem byla tma.


Milí přátelé, sestry a bratři, někdo na nás myslí, někdo nám radí, někdo nám dělá radost. Ty věci se nedějí bez příčiny, někdo za tím je. A my smíme vědět, vždyť je to Pán. Smíme poznávat stopy vzkříšeného Krista.

Učedníci zažili, že to nešlo, ale že to jde. Když se do běhu událostí vloží on, když jej k sobě pustíme, když jeho slovo přijmeme, působí najednou nová síla, která otevírá nové možnosti. Když jsme mnohdy rozpačití z naší víry, máme příliš mnoho otazníků, že se nám věci nedaří, jak bychom chtěli, tak Kristus přichází – nečekaně a anonymně – a činí s naší tmy své světlo.

3.
Petr řekl: Jdu lovit ryby. Je to dobrý nápad? Po velikonocích, po vzkříšení, poté, co člověk poznal, že Ježíš žije a stále znovu působí, se nelze vrátit zpět, ke svým loďkám a staré práci. Nelze vrátit v čase a být opět mládežníkem, mít tady opět svého oblíbeného faráře nebo udělat, aby děti byly opět malé a do Lovosic aby chodilo jen tak lusknutím prstem víc lidí do kostela.
Cesta nevede zpátky. Naopak je to spíše cesta dopředu, od velikonoc dál. Vzkříšení nebylo a není epizodou, zvláštní kapitolou, po které se děj vrátí zase do normálu. Poté, co člověk zažil, jak působí Vzkříšený, je někým jiným a nemůže se vrátit zpět. Vzkříšení směřuje člověka dopředu, do budoucnosti, spíše nežli dozadu k minulosti.

Jó to byly časy, když jsme byli mládežníci; teď jsme dospělí od rodin a to má také své intenzívní zážitky víry, třeba s dětmi. Jó to byly časy, kdy tu byl oblíbený farář; teď je tu jiný a je potřeba se s ním naučit spolupracovat, třeba nebude tak špatný. Jó to byly časy, kdy do kostela chodila celá rodina; nyní jsou děti dospělé a mohou si samy vybrat, jak budou utvářet svůj život. Jsou svobodné a díky Bohu za to. Chození do kostela v mládí jim jistě neuškodilo. Jó kdyby do Lovosic chodilo víc lidí, než do Třebenic. Je jedno, kolik nás kde chodí. Důležité je být na obou místech jedním sborem. Dohromady je nás totiž docela dost.

4.
Dokážeme si představit, jak se asi učedníci po nezdařeném rybolovu osočovali, kdo za to může. Byli na sebe hnusní a říkali jeden druhému tak s váma já na ryby už v životě nepojedu. A střih! Učedníci sedí s Ježíšem kolem ohně, jedí chléb a rybu a všechno je dobré. Svítá nejen na obloze, ale i v nich.

Vzkříšeného Krista potkáváme anonymně. On se nám dává poznat. On nám dává svůj pokoj a své světlo. Bez něj nedokážeme nic, s ním dokážeme všecko.
Amen

Písně:
1. 161 Tebe Bože chválíme
2. 642 / S 356 Už svítá jasný bílý den (kytara)
3. 349 V nás srdce hořelo
4. 176 / S 210 Někdo mě vede za ruku
5. S 135 K svobodě je dlouhé putování (kytara)

Kázání na rodinných bohoslužbách. 
kazatel: Filip Ženatý

Datum: 6.05.2015 22:49 |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace