O porozumění

Čtení: Gn 11, 1—9 

Kázání: Sk 2,1-13

1Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. 2 Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. 3 A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; 4 všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
5 V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, 6 a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7 Byli ohromeni a divili se:„Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? 8 Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: 9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, 10 Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, 11 židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ 12 Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému:„Co to má znamenat?“ 13 Ale jiní říkali s posměškem:„Jsou opilí!“

O Porozumění

Milí přátelé, sestry a bratři,

1. Učedníci se po velikonocích scházeli v soukromí za zavřenými dveřmi. Náhle se však Božím zásahem dostali na veřejnost stali se hlásnými troubami a nositeli božích dobrých zpráv. A i Bible mluví o tom, že to byl fakt hukot. Hukot z nebe.

Na první pohled bychom mohli nabýt dojmu, že učedníci upadli do nějakého vyšinutého stavu a něco nesrozumitelně blábolili. Avšak všichni, kdo se na to přišli podívat, byli překvapeni, že jim rozumí. Učedníci tedy mluvili rozumně a srozumitelně. Bylo rozumět tomu, co říkali. A společně s ostatními si rozuměli.

A to je asi nejdůležitější věc na celém tom vyprávění, že tomu bylo rozumět. O božích věcech se dá mluvit rozumně a srozumitelně. Zní to banálně, ale je to velice zvláštní věc. Není moc drzé brát si pána Boha do našich lidských úst? Pán Bůh takové počínání schvaluje. Dovoluje nám o sobě mluvit obyčejnou lidskou pozemskou řečí.

Ano, pán Bůh se chce nechávat poznat srozumitelně. Je dokonce povoleno mluvit o něm obrazně jako by měl lidské vlastnosti, jako o králi, pastýři či zachránci. On ze své sféry, kam my nemůžeme, z nebes, sklesal do našeho jazyka, abychom o něm směli mluvit. Používá si k tomu naše představy, obrazy a projekce.

Kritikové náboženství Ludwig Feuerbach nebo Karl Marx tvrdili, že Bůh není, že jsou to jen naše představy. Je to ovšem naopak. Proč by pán Bůh nemohl použít naše představy a obrazy, aby nás oslovil?

Bůh klidně sestoupí na úroveň člověka. Dokonce klidně vezme na sebe lidskou podobu. A klidně se přižene jako velký vítr k učedníkům a pohne je ke srozumitelnému mluvení o velkých skutcích Božích.

2. Zazněl tu však i příběh, jak se lidé snažili k pánu Bohu přiblížit příliš. Chtěli vybudovat vysokou věž, aby mohli nahlédnout pánu Bohu do oken. Chtěli vědět více, než jim pán Bůh dal poznat. Proto byli rozehnáni a popletli se jim jazyky, takže si nerozuměli.

Takový je náš svět. Je na něm mnoho lidí, různých ras, různých národů, různých jazyků. Určitě se vám stalo, že jste potkali někoho, komu jste nerozuměli a kdo nerozuměl vám, protože mluvil jinou řečí.

Ale určitě se vám taky stalo, že jste si neporozuměli s těmi, kdo žijí vedle vás a mluví stejně. To se vám stalo určitě taky. Že jste se prostě minuli, i když jste všichni na sebe mluvili česky. Jeden mluví o voze, druhý o koze. Jeden to myslí tak, ale druhý tomu rozumí odlišně. Nejde tedy asi jen o jazyk.

Pokud jste někdy byli v cizině, možná jste zažili zvláštní situaci, kdy se setkáte s člověkem, se kterým nemáte vůbec žádný společný jazyk, ale něco říkáte, máváte rukama, nohama, a nakonec máte pocit, že si rozumíte, i beze slov.

A na druhou stranu někdy padne mezi lidmi hodně srozumitelných slov, ale nakonec máte pocit, že jste si naprosto neporozuměli, slova k vám prostě nedolehla. Že jste každý mimo.
Jak je možné, že si někdy lidé rozumí a někdy si nerozumí? V čem to je? Proč se stává, že muži nerozumí ženám a ženy mužům. Proč lidé mimo církev nerozumí lidem z církve a naopak? Proč mladí nerozumí seniorům? Proč většinová společnost nerozumí menšinám, které v ní žijí? Proč si nerozumí celé národy?

Porozumění asi nezáleží jen na slovech, co se říkají. Záleží i na tom, co je za nimi. Nezáleží jen na tom, co říkáme, záleží i na tom, jak to říkáme a jak to myslíme, s jakou ke slovům přistupujeme. Záleží prostě i na něčem méně viditelném, na tom, co je za slovy, na jakémsi Duchu komunikace. Jaksi být na stejné vlně. Pak si rozumíme. Tak si to představuji i tehdy v Jeruzalémě. Učedníci a poutníci ze všech koutů světa se ocitli na stejné vlně, a tak jim bylo dáno, že si prostě rozuměli.

Tak si můžete porozumět i s člověkem, se kterým nemluvíte společným jazykem. Když jste na jedné vlně, slova nejsou problém, klidně můžete i mlčet a rozumíte si. A naopak si nemusíte porozumět s těmi, se kterými namluvíte denně stovky a tisíce slov, když prostě na stejné vlně nejste.

Takové Boží vlně, která přichází od Pána Boha a tvoří porozumění, se v církvi říká Duch svatý. Učedníci byli naplněni Duchem, byli naplnění porozuměním Božích věcí a byli na stejné vlně s těmi, kdo je přišli poslouchat. A všichni jim rozuměli. Co je za slovy se ujal sám Bůh. On poslal svou vlnu. Učedníci mluvili a vezli se na jedné vlně se svými posluchači, protože za tím byl Duch svatý. A všichni se divili.

3. Co učedníci říkali a hlavně jak to říkali, že jim všichni rozuměli? Pokud vyšinutě neblábolili páté přes deváté, ale mluvili srozumitelně, co říkali, a jak to říkali, že posluchači rozpoznávali velké skutky Boží (v.11)?

Myslím, že klíč leží v tom, že slyšeli učedníky mluvit v jejich vlastní rodné řečí (v. 6 a 8). Slyšeli je v řeči, kterou znali od mala, která byla jejich domácí, zkrátka tak jak jim zobák narostl. Slyšeli je svým dialektem, svou hantýrkou.

Myslím si, že v církvi mluvíme nějakým jiným jazykem, než je rodný jazyk většiny lidí. Slova jako spása, mesiáš, hřích, jsou už tak zcizené a vyprázdněné, že už jejich obsah nikomu nic neříká. I nám leckdy zní nějak dutě.

A to nemluvím o církevní kenaánštině. Zkuste někomu u vás v práci vysvětlit, co je to sbor, seniorát, biblická hodina, konvent a synodní senior. Pěkně se u toho zapotíte. Ale o to asi jde, mluvit v rodné řeči těch, kdo nás poslouchají, mluvit tak, jak nám zobák narostl. O tom jak to máme s Pánem Bohem, o Jeho velkých skutcích kolem nás, i o naší církvi. Lehké to není. A ne vždy je na to příhodná chvíle.

Apoštol Pavel napsal, že je svobodný, ale stal se otrokem, aby získal otroky. Židům byl židem, aby získal židy, pohanům byl pohanem, aby získal pohany, Těm, kdo jsou slabí stal se slabým, aby získal slabé a tak dále (1 Kor 9 19-23). My bychom mohli přidat: pro ateisty se stát ateistou, pro charismatiky charismatikem, pro člověka naštvaného na celý svět se stát také člověkem naštvaným na celý svět, pro ty, kdo žijí s postižením stát se postiženým a tak dále.

Myslím, že se nemusíme bát vystoupit mimo církevní kenaánštinu. Myslím, že se nemusíme bát mluvit o Božích věcech, jak je vidíme a zažíváme, jak jim rozumíme my. Zvláště když se k tomu připojí víra, že nám záda kryje Duch svatý, že to, co je za našimi slovy, ta vlna, na které se vezeme, má svého kormidelníka v nebesích.
Amen

Písně:
1. 168 Zpívejte, čest vzdejte
2. S 50 Divné to věci dnes (kytara)
3. 678 Jeden pán jedna víra
4. 378 Bože, jenž jsi v nebesích
5. 367 Studně nepřevážená


kazatel: Filip Ženatý

Datum: 29.05.2015 08:53 |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace