O odpočinutí

Čtení: Dt 5,12-15
12 Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. 13 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. 14 Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. 15 Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.

Kázání: Mk 2, 23-28
23 Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. 24 Farizeové mu řekli:„Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!“ 25 Odpověděl jim:„Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním? 26 Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?“ 27 A řekl jim:„Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. 28 Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.“


Milí přátelé, sestry a bratři,

1.
Žije člověk, aby pracoval, nebo pracuje, aby žil? Kdo žije, aby pracoval, je otrok. Pracuje od nevidím do nevidím a odpočinek žádný. Kdo pracuje proto, aby žil, je svobodný. Může odpočívat. A v odpočinku je právě ten rozdíl. Kdo se nechce otrokem stát, měl by umět odpočívat, odložit svou práci a oslavit svobodu.

Proto Izrael vymyslel Šabat. Čas práce a pachtění se přeruší svátečním časem každý sedmý den. Nevídaná věc a veliký dar lidstvu. I ten, kdo do kostela nechodí a v Pána Boha nevěří, užívá této vymoženosti každý víkend.

Jenže, umíme odpočívat? Umíme si čas pro odpočinek vyhradit a ochránit? A umíme jej naplnit něčím dobrým?

Izraelci dostali pokyn světit sedmý den jako součást desatera. Nebudeš pracovat a nebudeš do práce nikoho nutit. Protože Hospodin tě vysvobodil z otroctví. Svobodu sis sám nedal, a proto si ji každý sedmý sváteční den připomeň. A až přijdeš do země zaslíbené, budeš makat od nevidím do nevidím, protože se budeš chtít mít dobře, budeš chtít mít pěkný domov a výnosné zaměstnání. A na to bacha. Pozor, aby ses zase nestal otrokem své práce. Pozor, aby sis na sebe neupletl bič otrokáře, abys neklesl zpět do egyptských okovů.

Asi jste to zažili. Člověk si chce odpočinout, ale pořád je co dělat. Pořád je co uklízet, a dodělat, a když mám konečně chvilku času, mohl bych ještě udělat tohle a tamto a tohle zařídit, odpočívat budu až pak, až bude všechno hotové. Jenže když uděláte, na co jste mysleli, najdou se další a další činnosti a nakonec si neodpočinete nikdy. A nakonec se cítíte hrozně, protože máte pocit, že nic nestíháte, zatímco lidé okolo se jen válí a nepracují a mají se náramně.

Odpočívat může jen ten, kdo je naplněný svou prací. Což lze těžko, protože je pořád co dělat a zlepšovat a do hlavy se nám tlačí myšlenky, co bych ještě mohl stihnout. Někdy je potřeba se prostě k odpočinku donutit. Odpočinek je dar. Dar pro tebe, člověče, tak chvíli nepracuj. Nemysli na povinnosti a oslav svobodu, kterou jsi dostal darem.

Odpočívat je umění, které nás nakonec přivádí k Pánu Bohu. Šest dní je tu Bůh pro člověka, nechť je tedy sedmý den člověk pro Boha. Měj ten den v úctě a užívej si ho.

2. Napadne nás, že by bylo dobré takový sváteční den nějak ochránit. Je-li darem od Boha, neměli bychom si jej o to více hýčkat a chránit?

Jak by nás štvalo, kdyby nám teď při bohoslužbách někdo pod okny sekal trávu, řezal dřevo na cirkulárce nebo řádil se sbíječkou? Jenže jak na to? Uvést sváteční klid do zákonů? Jiné země se toho nebojí. V Německu nebo Rakousku v neděli nenajdete otevřený obchod či supermarket. To u nás se zdá, že supermarkety a obchody jedou pořád a vlastně už jsme na to tak nějak zvyklí. Je to tak správně?

I v Ježíšově době chtěli zbožní lidé ochránit sváteční den. Je to přece dar od Pána Boha, tak je třeba jej chránit. Farizeové na sváteční den dbali. A tak vymýšleli, kolik se může ujít kroků v sobotu, zda člověk smí nebo nesmí zapálit oheň, a jít na pole a pracovat tam? To už vůbec ne. I dnes ortodoxní židé, kteří na farizeje navazují, mají navařeno již den před šabatem, aby nepřekročili žádný zákaz a mohli šabat prožít opravdu pro Hospodina.

Učedníci s Ježíšem šli v sobotu ráno do synagogy. Mnuli zrní z klasů, aby se najedli. A farizeům to bylo proti srsti. To se nesmí! Dnes by nás někdo osočil spíše z krádeže, ale tehdy se to smělo. Člověk si směl natrhat obilí rukou, ne však žádným nářadím. Ve sváteční den se však nesmí jít na pole a brát obilí, i kdyby jen rukou, mínili farizeové. To by byla taková malá sklizeň. A tady jde přece o princip! Kam bychom se dostali, kdyby se dělali pořád nějaké výjimky?

Těm farizeům rozumíme. Chtěli chránit sváteční den. Možná bychom se od nich mohli inspirovat pro dnešní dobu. Kdyby se nám v podařilo více svátečního den odlehčit, zasadit se o to, aby si lidé směli odpočinout a ty, kdo i ve sváteční den pracovat musí, za to alespoň patřičně ohodnotit.

Ale přikazovat někomu, co má v neděli dělat a co ne? To bychom asi moc nepochodili. Farizeové to asi taky přepískli. Tak úzkostlivě hlídali, kolik člověk udělá kroků nohama a co dělá rukama, takže jim nějak zapadlo, jaký je smysl odpočinku. Mysleli si, že chrání Boží sváteční prostor a že je pán Bůh za to pochválí. Ale mýlili se. Pán Bůh z takového svátečního času radost určitě nemá. Ze zákazů a příkazů má člověk spíše pocit prázdnoty než naplnění, a zůstává taková pachuť. Tak jako když se ženete stále za novou prací. Chránit sváteční čas nařízeními a zákazy zkrátka také nevede ke kýženému výsledku.


3. Učedníci byli osočeni, že dělají, co se o šabatu nesmí. Co udělá Ježíš? Napomene své učedníky, nebo se za ně postaví?

Postavil se za ně. Sobota je učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu. Světit sváteční den je důležité, ale ne, aby z toho pak člověk měl strach. Tam, kde se z pravidel stane železná košile, upadá člověk zase do otroctví. Do otroctví náboženství. Náboženství, z něhož byla zvěst o lásce vytlačena dogmatismem, kastovnictvím a otrockým lpěním na liteře a tradicích předků. Takové náboženství dokáže být také pěkně škodlivé. Náboženství, ve kterém kvůli zásadám přišli zkrátka lidé. Místo, aby je vedlo ke svobodě, pěstuje v nich závislost a nedospělost, pocit viny a strachu.

K takovému náboženství nás Hospodin z Egypta nevysvobodil. Sobota je tu pro člověka, ne člověk pro sobotu. Ježíš je povznesen nad literu i tradice. Ten den jsme dostali ke svobodě, tak si jej nenechme znesvobodnit tím, co se smí a co se nesmí

Je však potřeba dodat, že tu Ježíš nemá na mysli žádnou anarchii. Celý ten incident s farizeji se odehrál zřejmě cestou do synagogy. Ježíš ani učedníci nezanedbávali společná shromáždění. Rozhodně chtěli sváteční den prožít v Boží blízkosti a v radosti. A o to jde. Sváteční den má být především o radosti. Že mně pán Bůh je nablízku a že smím odpočívat a být součástí tohoto světa sahajícího do věčnosti.

Ježíš dává ztracenou svobodu. Jako když Izraelci vyšli z Egypta. Připomenul to farizeům, připomíná to i nám. Máme svobodu vydechnout a nepracovat, ale také se nenechat svázat přílišnými pravidly, byť by se tvářili sebezbožněji. Máme svobodu do kostela jít, ale také do něj nejít a jet třeba s rodinou na výlet, jet na návštěvu nebo zůstat v posteli. Máme svobodu a žádný farizej na nás nemá co ukazovat prstem.

Sváteční den je dar. A máme svobodu tento den prožít k Boží slávě a radosti.
Amen

Písně:
1. 164 Pane, tys mne zkusil
2. Píseň:
Třebenice: S 172 Laudato sii
Lovosice: 618 Modré nebe, slunce zář
3. Píseň: 441 Svatá doba, Páně den
4. Píseň: 627 Dej nám moudrost, odvahu
5. Píseň: 452 Za dar slova, Bože milý

kazatel: Filip Ženatý

Datum: 23.06.2015 10:14 |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace