- - -


Kdo jsme?

Jsme evangelíci. Jsme křesťané. Chceme nechat promlouvat Boží slovo do svého života.

Hlásíme se k Husovi, Komenskému, Jednotě bratrské, Lutherovi, Kalvínovi a dalším. Oni našli odvahu přijmout Boží zavolání. Stejně tak i my chceme Boha slyšet v čase, ve kterém žijeme dnes.

O co nám jde?

Chceme šířit Boží pokoj mezi lidmi ve světě. Chceme mluvit o tom, co nás k tomu vede, totiž  evangelium, dobrá zpráva, že Bůh je člověku nakloněn. Nejvěrnější svědectví o Bohu nalézáme v Bibli. Svou víru prožíváme v protestantském zabarvení, tedy nepříliš obřadně, spíše civilně. Jsme otevření jiným vyznáním i jiným náboženstvím.

Co děláme?

Každou neděli se scházíme k bohoslužbě v Třebenicích a Lovosicích. Setkáváme se nad Biblí. Věnujeme se dětem. Doprovázíme v radostných i obtížných životních situacích. Pořádáme koncerty, přednášky, promítání...

Čemu věříme?

S ostatními křesťany sdílíme víru v Boha,  tajemného původce vesmíru a dárce života, a zároveň laskavého průvodce těch, kteří jsou ochotni se mu s důvěrou otevřít.

Sdílíme rovněž víru v Ježíše Krista, jedinečné Boží ztělesnění v lidských dějinách, který zemřel a byl vzkříšen z mrtvých.

Také věříme v aktuální Boží působení prostřednictvím Ducha svatého, a to v lidských srdcích i společenstvích.

Kam patříme?

Jsme součástí Českobratrské církve evangelické. Ta se hlásí  k české i evropské reformaci. Má necelých 90.000 členů v přibližně 250 farních sborech na území celé České republiky. Říkáme si evangelíci nebo také protestanti.

Datum: 12.11.2014 22:59


- - -Dne 10.1.1928 oficiálně oznámilo ústředí Českobratrské církve evangelické v Praze vznik nového sboru v Třebenicích. To však neznamená, že se něco zrodilo z nuly. Už od poloviny předchozího století se v Třebenicích a jiných obcích kolem scházeli lidé do evangelického křesťanského shromáždění. Základem tomu byla práce krabčických kazatelů, z níž vyrostly sbory v Lounech a Trnovanech, dnes Teplicéch. Další prací vznikly kazatelské stanice v Lovosicích, v Libochovicích a právě v Třebenicích roku 1870.

Byl to pan Václav Řezníček, který přesídlil r. 1883 z Trnovan do Třebenic, a který život křesťanů v tomto kraji velmi ovlivnil, působil zde 19 let. Vychoval ho k tomu farář z Krabčic Václav Šubert, posílal ho s evangeliem do různých koutů severních Čech a po právu se tak Řezníčkovi přezdívalo apoštol severních Čech.

Vlnou rozvoje byl rok 1918 a četné přístupy, druhou pak rok 1924, kdy do zdejšího kraje přišlo mnoho reemigrantů. Vznikla kazatelská stanice v Sulejovicích. V letech 1924-1927 zde pracoval diakon Jan Oliva a aké B. Černík. Tím dozrála situace k novému řešení a už zmíněného  roku 1928 byl ustaven v Třebenicích samostatný sbor. Prvním kurátorem se stal F. M. Mašek. Ačkoli sbor již existoval svého prvního faráře ustanovil až v roce 1933. Byl jím Josef Beneš, který tu již dva roky pracoval jako vikář. V roce 1931 zakoupil sbor malý domek a přestavěl ho na faru, v roce 1939 byla přistavena i modlitebna.

Čas kolem druhé světové války byl velmi napjatý, sbor utrpěl mnohé ztráty zabráním Sudet (zbyly z něj jen Třebenice, Libochovice, Budyňsko a něco kolem Terezína a Bohušovic). Roku 1940 odchází br. f. Beneš a ve sboru také končí práce diakona Miloše Kadlece. Krátce tu pak působí br. vikář Chlebníček, ve letech 1941-44 farář Jiří Širůček, v r. 1944 diakon J. Průša.

Po druhé světové válce se osamostatnil sbor v Litoměřicích a encovansko se připojilo k Chotiněvsi. Od 1945-1948 v Třebenicích pracoval farář Antonín Stanislav. R. 1949 pak Jan Mikulecký, kterého v roce 1960 vystřídal Zdeněk Borecký. V roce 1986 na sbor nastoupil Jan Keřkovský a s maličkou pauzou, kdy absolvoval povinnou vojenskou službu, zde působil až do roku 2001. Pak zde působil Štěpán Brodský do roku 2010. V roce 2013 na místo faráře sboru nastoupil Filip Ženatý. Na místě kurátorském se za celou dobu existence sboru vystřídali: F. M. Mašek, F. Hamous. L. Drahoš, A. Provinský, M. Selnerová, R. Šmidt, J. Křivohlavý a J. Zalabák.

 

Datum: 19.11.2014 17:11
- - -
Posledně to bylo fajn, tak to dáme znovu...
 
Zpívání na faře" je volné setkání při čaji, kafíčku, vodě, vínku či pivku. Chceme si také povídat, ale chceme zpívat. Připomenout si písničky staré, kouknout se na nové, při kytaře i piánu. Chceme se tím bavit, také dávat najevo radost i jiné životní pocity. A také se možná trochu sezpíváme a ... pak se uvidí. 
 
Písničky ze Svítá, lidové, co nás napadne... jako u táboráku... 
 
Rozhodně to není jen pro ty, kteří umějí zpívat, rozhodně to neznamená, že přijdu-li jednou, musím pořád. Prostě kdo zrovna chce. A uvidíte, že se z toho vyloupne něco hezkého.
 
S sebou nic povinně, kdo má hlas, nenechá ho doma, kdo chce donést hudební nástroj, fajn, kdo přinese něco k jídlu nebo k pití, nebude poslán domů, ale nemusí být.
Datum: 25. srpna 2017, 19.00
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace