Domácí bohoslužby 3. 1. 2021

Domácí bohoslužby, Třebenice 3. 1. 2021

Malý návod k použití

Je dobré si připravit sváteční chvíli. Je dobré text číst nahlas, pomalu, s pauzami. V modlitbách může být prostor pro vlastní doplnění nebo ticho, lze zařadit kamkoli. Písně lze zpívat nebo text hlasitě předčítat. Ve zvukové nahrávce zní varhanní doprovod.

Je-li vás víc, můžete si po bohoslužbách povídat o nich i o něčem jiném.

Máte-li zpěvník „Svítá“, můžete uvedené písně nahradit písněmi z toho zpěvníku.

V mailu i na webu sboru najdete odkaz na youtube, kde jsou bohoslužby ve zvukové nahrávce, Mileny a Pavla Klineckých. Pustíte-li si nahrávku, můžete písně zpívat s doprovodem.

Pozdrav

 „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Milost vám a pokoj, od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí: „Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě.“ (Iz 42,5–7)

PÍSEŇ  EZ 614, Vzdávám ti, Bože, chválu svou

1. Vzdávám ti, Bože, chválu svou, / zpívat chci píseň jásavou. / Mou záchranou se stáváš sám, / chceš vzdálit mne všem nástrahám.

2. Právem ses, Králi, rozhněval,/ svůj soud jsi vynes, vinu znal. / Však láska tvá, odpuštění / mou tíseň v radost promění.

3. Dáš pít ze spásy pramenů, / vzácný je den, když vzpomenu / na jméno Páně vznešené / a dary nezasloužené.

4. Všem národům ať zní ta zvěst: / Blízký je Pán, chce víru nést / těm v bázni, v nouzi zkroušeným, / však v naději vyvoleným.

Modlitba

Tak rádi bychom, aby náš život měl zřetelnou oporu a jasný cíl. Hledáme po všem světě, hledáme celý život, ptáme se věcí, lidí, minulosti i současnosti, ptáme se filosofů, mudrců i publicistů, spisovatelů i básníků.

Tak rádi bychom viděli do budoucnosti, znali běh svého života, vyhlídky i naděje. Ptáme se sebe i druhých, starců i vědců, hvězd i karet.

Tak rádi bychom, aby nás míjely starosti a bolesti, špatné vyhlídky i špatné vzpomínky, nečisté svědomí i výčitky. Snažíme se o to, někdy majetkem, jindy pevnou morálkou, tu duchovním vzepětím, jindy zas užíváním všeho, co svět dává.

I proto jsme tady – my hledající.

A slyšíme znovu a znovu, že smysl i cíl života existuje, že naši budoucnost někdo chrání – při vší naší svobodě, že starosti mají svůj konec i východisko. Tím vším jsi ty, Stvořitel a Učinitel, Spasitel a Zachránce, Světlo i Dveře, Chléb i Víno, Cesta i Pravda i Život sám, prostě Hospodin, Pán Bůh jediný v Ježíši Kristu i Duchu svatém náš člověk i naše síla.

Prosíme, ať tomu porozumíme. A děkujeme, že na tomto světě smíme být spolu s tebou.

Čtení z Bible: 

Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. (J 6,63)

Zamyšlení (kázání)

„Dejte mi pevný bod ve vesmíru a pohnu zemí“, řekl kdysi Archimédes. Vyjádřil tak zkušenost lidstva nejen fyzikální. Svět je složitý a mění se. „Celý svět je jako koule, těžko na něm stát jen nohama“, zpívá Vocilka ve Strakonickém dudákovi.

A zdá se, že svět je stále kulatější a stále víc v pohybu. Co platilo včera, dnes je jinak. A zase: nejen v oblasti astrofyziky nebo lékařství, ale i v morálce a v hodnotách. „Zblázněná doba“, říkáme, „kam se ten svět řítí“?

Každý den je bludištěm změn a překvapení. Malé krůčky pro lidstvo, ale veliké pro člověka, mladí je zvládají rychleji, staří hůř, ale mladí také stárnou… Ve městě městě zabloudíte, i kdybyste byli domorodci: ve včerejší drogerii dnes sídlí realitní kancelář, kde bylo včera kino, najdete hernu. Stejně rychle se mění móda, volební programy stran, názory našich sousedů právě jako pravidla slušného chování. Ani na počasí se člověk nemůže spolehnout, stoleté teplotní rekordy přicházejí každý rok… Na nic si nemůžeš zvyknout, sotva si zvykneš, přijde změna a budeš zase na začátku. Požadavkem doby je flexibilita. Američané se prý stěhují průměrně každé tři čtyři roky podle toho, kde je práce a kde se jim líbí: prodají dům, koupí jiný, jako kalhoty nebo sako.

Je něco stálého, trvanlivého? Něco, zač stojí za to se prát a hájit to navzdory novotám? Základní hodnoty; ale jaké? Manželství? Mluví se o něm v souvislosti s úsilím sexuálních menšin o rovnoprávnost, jakože je to tradiční hodnota muže a ženy – ale upřímně řečeno, stále méně lidí do manželství vstupuje, stále více jich manželství bourá, protože se našli někoho jiného… K čemu partnerská věrnost, když se také dočteš, že monogamie je umělý institut, bránící svobodnému naplnění přirozené touhy a že je nutné prý občas „přepřáhnout“?

Dobře, tak bude hodnotou moje mravnost a vnitřní i vnější pravdivost. A uvidíš, že stačí propaganda a stokrát opakovaná lež se stane pravdou, že fungují sofistikované technologie, jak i nejčistší jméno zostudit, že kdysi ceněný “morální kredit“, je dnes leckdy spíše přítěží…

Dejte mi pevný bod a pohnu světem! Proč bys chtěl hýbat světem, ten letí i bez tvého úsilí! Tedy jinak: dejte mi pevný bod, ať vím, kdo jsem! Novodobý Archimédes má jiné starosti!

Čím je člověk starší, tím je pomalejší, konzervativnější a jaksi „zúženější“. Moudrost stáří proniká snad do hloubky, je však vykoupená užším spektrem možností a obzorů. Osmdesátiletý se už těžko naučí programovat ve Swiftu… Zní to zle? Nikoli, to je život.

Současní filosofové učí, že hlavním požadavkem doby je smířit se s vlastní nezodpověditelností, s nesmyslem, zvaným život. Ale mně to pořád nedá, snad je ještě jiná cesta! Dejte mně pevný bod, nechci s ničím hýbat, jen chci vědět, kdo jsem a kam jdu, jaký mám výhled, z čeho se mám těšit a čeho se bát! Vyšší důchod ani levnější pivo mně fakt nestačí…

Pane Ježíši Kriste, co odpovíš?

„Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“

Že tělo nic neznamená? Pro nás hodně znamená: tělo a vše, co smysly zachytí a co vykoná, to je přece náš život, naše dny i noci, práce i volný čas, naše vztahy a setkání, radosti i bolesti, to už tak patří k sobě. Tělo je náš průvodce i nosič, základní výbava do života. I naše mysl a vědomí, vztahy i prožitky jsou vázány na fyziologické a chemické procesy těla. Vždyť i Bůh řekl, že „stvoření, aj, bylo velmi dobré.“

Ale budeme-li v těle hledat ten pevný bod ve vesmíru, narazíme na pomíjivost. Tělo je proměnlivé právě jako lidské tužby strachy, zvyky i jako morálka nebo výhledy lidských nadějí a perspektiv.

A tělo nedává život, umožňuje jej, ale nedává. Život je dar odjinud. Odkud? Ježíš dárce nazývá Duchem. Tušíme za ním Ducha svatého, o němž nelze moc mluvit, nelze ho přivolat podle přání, lze o něj jen prosit a děkovat za něj, protože přichází, i on sám darován.

Hledali jsme pevný bod pro všední den a našli jsme odkaz k Duchu Božímu. Stačí to? Proto zní poslední věta Ježíšova: „Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“ Tak vstupuje na scénu poslední pojem z těch čtyř – slovo. Ze všech čtyř veličin: tělo, duch, život a slovo – se zdá, že slovo je to nejméně cenné. Slov má každý, kolik chce, slova jsou zadarmo, nemusí se jimi šetřit ani je držet. Slova poletují vzduchem, vážná i nevážná, pravdivá i lživá, přímá i překroucená.  

„Slovo Ježíšovo“ je ale něco jiného. Je to ta nejsilnější moc, která tu po něm zůstala: jeho činy i jeho učení, jeho životní příklad a jeho slovo. On sám je Božím projevem, Ježíš je Božím slovem vůči člověku. Ježíšův příběh je Duch Boží, prostředkovaný člověku srozumitelným způsobem. Proto „přijal Bůh tělo, stal se jedním z nás“ (Fp 2,7). „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a spatřili jsme jeho slávu!“ (J 1,14)

Bůh přišel jako Ježíš, aby člověk znal ten pevný bod ve vesmíru. Je blíž, než bychom čekali. Amen.

PÍSEŇ EZ 697 „Tvá, Pane, láska“

1. Tvá, Pane, láska nám sílu dává, / je jako číše vody studené. / Má sílu těšit smutnou duši a zvednout tělo zemdlené.

2. Tvá milost, Pane, je nekonečná, / své odpuštění znovu dáváš zas! / Tvým darem je i milý úsměv/ těch, kteří žijí vedle nás.

3. Ve víře dáváš nám poznat, Pane, / že nejsme sami - s námi přebý­váš. / Tvé myšlení je o pokoji/- má zase smysl život náš.

4. Tvé svaté Slovo nás moudře vede / a našim cestám ukazuje směr. / Nebývá snadné zaslechnout je / ve světě plném různých věr.

5. Co jen je člověk, čím zasloužil si, / že, Pane, ty jsi na něj pamětliv? / Pochopit nelze, snad jen žasnout! / Dík budu vzdávat, co jsem živ!

Oznámení

·         Bohoslužby v Třebenicích ani v Lovosicích se nekonají, podobně setkání v týdnu pro děti i dospělé. Sledujte informace, které dostanete mailem, najdete je na webu sboru i jeho facebookových stránkách:

·         Na internetu najdete další informace, bohoslužby, úvahy, písně, načtené knížky, vše v rozcestníku https://www.e-cirkev.cz/clanek/6621-Cirkev-doma/index.htm

·         Farář je připraven k rozhovoru zatím pouze telefonicky nebo elektronicky.

·         Sbírka je opět určena pro potřeby našeho sboru: svůj dar pošlete na účet sboru u banky FIO, (číslo účtu 2801233997 / 2010). Dary pro potřeby sboru označte ve zprávě pro příjemce „SBOR“. Děkujeme, že na svůj sbor myslíte.

Přímluvy + Modlitba Páně

Otče náš, tvé slovo nám znovu připomnělo tvou lásku k tomuto světu.

Znovu tě prosíme za všechny trpící: hladové, nemocné, opuštěné, bez domova, pronásledované. Nauč nás jim pomáhat, jak to jde, praktickou pomocí, blízkostí i modlitbou.

Znovu tě prosíme za všechny, kdo potřebným pomáhají, lékaře i sestřičky, za Diakonii i Charitu, za dobrovolníky i modlitebníky. Daruj jim síly, úspěch a vědomí, že jejich práce má smysl.

Znovu tě prosíme za všechny, kterým dochází trpělivost, přepadají je deprese nebo strach. Nauč nás mít pro ně porozumění, vlídné slovo nebo praktickou pomoc.

Znovu tě prosíme za všechny, kteří zastávají veřejné funkce a zodpovídají za obecné dobro. Prosíme za jejich moudrost a mravnost.

Znovu tě prosíme za sbory, farnosti a církve, za faráře i kněze, staršovstva i farní rady, seniory i biskupy. Prosíme, ať svým životem oslavují tvé jméno.

Znovu tě prosíme o pokoj pro celý svět.  

Společně se modlíme modlitbu Páně:

Otče náš,

který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší, dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky. Amen.

Požehnání

Sám (pak) náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu. Amen. (2Te 2,16)

PÍSEŇ EZ 236 „Ježíši, Pane nejvyšší“

1. Ježíši, Pane nejvyšší, / nad tě žádný lepší; / uslyš lid svůj žádostivý, / králi milostivý!

2. Prosíme, dej v dobrém státi / a tebe hledati, / dokudž máme čas od tebe, / dejž nalézti tebe.

3. Pozdvihniž očí našich tam, / kde ty přebýváš sám, / ať uzříme, což věříme / a zde nevidíme.

4. Vzbuď nás, ať vstanem ze spaní, / dejž to svaté bdění, / v němž bychom dočkali tebe, / když sem přijdeš z nebe.

5. Držiž nás vždycky při sobě / a táhni po sobě, / ať chvátajíc’ vykročíme / upřímo po tobě.

6. Ukaž se v své slávě věčné, / kdež Město bezpečné / a v něm andělské zpívání / vždycky bez přestání.

 

Datum: |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace