Pašije podle Marka, Velký Pátek 2. 4. 2021

Pašije podle Marka

Třebenice, Velký Pátek, 2. dubna 2021

Pozdrav

Milí přátelé, v Třebenicích na Velký pátek čteme pašijový příběh. Postupně otvíráme evangelia podle jejich stáří, minulý rok jsme četli nejmladší, Janovo podání, dnes se tedy vracíme k nejstaršímu Markovu.

Markovo evangelium je nejstarším biblickým podáním Ježíšova příběhu. Mnoho se tu nekomentuje, nevykládá. Prostě tady to je, poslouchejte. Divte se a rozvažujte. A budete-li otevřeni, osloví vás Hospodinovo slovo samo.

Pašijové čtení má v evangelické církvi dlouhou tradici. Někdy se velikonoční oddíly čtou již ve středu, často ve čtvrtek. Ale nejde pouze o evangelickou zvyklost. Prosté čtení biblického vyprávění, bez výkladů a komentářů, je v naší církvi dost nezvyklé, proto skoro vždy vzbuzuje zájem. Ti, kteří setkání zažili nejen ve zvukové nahrávce, nýbrž je zažili živě, vědí, jaká zvláštní atmosféra shromáždění provází: tichá, vážná a… krásná.

Pašijový příběh je prokládán zpěvem písní, většinou jejich částí, dvou, tří slok. Na konec příslušných evangelijních oddílů přikládáme jako odpověď či doplnění žalmová ohlédnutí.

Modlitba

Pane náš, děkujeme, že smíme otvírat velikonoční příběh. Děkujeme, že i pro nás se stal. Děkujeme, že nám ukazuje, oč jde v životě, i v tom našem. Děkujeme, že Velikonoce jsou příběhem tvé obětavé lásky k člověku. Prosíme, ať nám to dochází uprostřed našich všedních i svátečních dnů, uprostřed radostí i starostí života. Amen.

Rozhodnutí velekněží, Pomazání v Betanii, Úmluva Jidáše

Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho. 2 Říkali: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil." 3 Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. 4 Někteří se hněvali: "Nač ta ztráta oleje? 5 Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým." A osopili se na ni. 6 Ježíš však řekl: "Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mě dobrý skutek. 7 Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. 8 Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu. 9 Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila." 10 Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. 11 Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal. (Mk 14,1-11)

Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí.  Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší.  Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých! (Ž 27,11-13 )

Píseň 309,1-2 Lásku syna Božího

1. Lásku Syna Božího, Pána Jezu Krista,

krále, kněze věčného ctěte, srdce lidská!

Velmi nás zamiloval, beze vší lítosti

za nás se obětoval z pouhé své milosti.

2. Soudce ustanovený, / kněz, král spravednosti, /

proroky osvědčený, / plný nevinnosti /

soudu ráčil se poddat / Bohem zřízenému, /

dobrovolně se vydat / člověku hříšnému.

Příprava večeře, Označení zrádce

12 Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?" 13 Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním, 14 a kam vejde, řekněte hospodáři: Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka? 15 A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!" 16 Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.

17 Večer přišel Ježíš s Dvanácti. 18 A když byli u stolu a jedli, řekl: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí." 19 Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad ne já?" 20 Řekl jim: "Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse. 21 Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil." (Mk 14,17-21)

I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu. Ty však, Hospodine, smiluj se a dej mi povstat, abych jim to splatil. (Ž 41,10-11)

Píseň 158,3-4 Samému Bohu sláva čest (Ó Kriste, Synu jediný)

3. Ó Kriste, Synu jediný / Boha Otce věčného, /

jenž uvalil na tě viny / všeho lidu hříšného! /

Ó Beránku Boží, tichý, / sejmiž i z nás naše hříchy! /

Smiluj se nade všemi!

4. Ó Duchu svatý, mocí svou / řiď a veď nás v každý čas /

k službě, k nížto smrtí trpkou / Kristus Pán vykoupil nás. /

Na tvou pomoc spoléháme, / těš a spravuj nás, žádáme, /

na tebe se spouštíme.

Ustanovení večeře Páně

22 Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: "Vezměte, toto jest mé tělo." 23 Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. 24 A řekl jim: "Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. 25 Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu píti nový kalich v Božím království." (Mk 14,22-25)

Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. - Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. (Ž 23,1-3.5)

Píseň 470,5-6 Za mnou, dí Kristus (Kdo zradí mne)

5. Kdo zradí mne, by zachoval / svou duši, ten ji ztratí; /

však kdo by mně ji v oběť dal, / Bůh v slávě mu ji vrátí; /

kdo nejde za mnou s křížem svým, / ten není hoden slouti mým.

6. Nuž, k Pánu, jenž tak laskav jest, / i my se věrně znejme, /

a byť i bylo kříž nám nést, / to za radost vždy mějme; /

kdo váhá, tomu nezaskví / se v nebi palma vítězství.

Rozhovor cestou do Getsemane, Modlitba v Getsemane

26 Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu. 27 Ježíš jim řekl: "Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: Budou bít pastýře a ovce se rozprchnou. 28 Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje." 29 Tu mu Petr řekl: "I kdyby všichni odpadli, já ne." 30 Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš." 31 On však ještě horlivěji prohlašoval: "I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě." Tak mluvili všichni.

32 Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím." 33 Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. 34 I řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!" 35 Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. 36 Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš." 37 Přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: "Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? 38 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé." 39 Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. 40 A když se vrátil, zastihl je spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli. 41 Přišel potřetí a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 42 Vstaňte, pojďme! Hle, přibližuje se ten, který mě zrazuje." (Mk 14,26-42)

Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá. Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není. Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo. Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí. Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti. - Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože, na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso! (Ž 38,9-13.22-23)

Píseň 470, 1-2 Za mnou, dí Kristus

1. Za mnou, dí Kristus, lide můj, za mnou, ó stádce malé;

dej výhost světu, při mně stůj, buď rozkazů mých dbalé

a k nebi, v světa zapření, následuj mého vedení.

2. Já světlo jsem a svatými / můj život ctnostmi svítí; /

všech temností, kdo věří mi, / můž věčně zbaven býti; /

kdo z Boha jest, vždy pozoruj / mé šlépěje a příklad můj.

Zatčení, Ježíš před radou

43 Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. 44 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl jim: "Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte." 45 Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: "Mistře!" a políbil ho. 46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. 47 Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. 48 Ale Ježíš jim řekl: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. 49 Denně jsem vás učíval v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!"

50 Všichni ho opustili a utekli. 51 Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili. 52 On jim však nechal plátno v rukou a utekl.

53 Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci. 54 Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně. 55 Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali. 56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale svědectví se neshodovala. 57 Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili: 58 "Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný." 59 Ale ani jejich svědectví se neshodovala. 60 Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?" 61 On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: "Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?" 62 Ježíš řekl: "Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými." 63 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Nač potřebujeme ještě svědky? 64 Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?" Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti. 65 Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: "Prorokuj!" A sluhové ho tloukli do tváře. (Mk 14,43-65)

 Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím. Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý. Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí. Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka. Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě, nedali si pokoj. Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby. Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty. (Ž 35,11-17)

Píseň 311,3-4 Kristus, příklad pokory 

3. Od nepřátel puzení, / s matkou utíkání, /

před Židy ukrývání / pro naše spasení /

ráčil jest podstoupiti, / lidem poddán býti, /

jsa poslušen Otce / až právě do smrti.

4. Od ďábla pokušení, / od lidí hanění, /

od přátel utrhání, / od cizích rouhání /

snášel, nikde nemaje / své hlavě sklonění, /

král nebeské slávy / dán jest v pohanění.

Petrovo zapření

66 Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek, 67 a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: "I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!" 68 On však zapřel: "O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš." A vyšel ven do předního dvora. V tom zakokrhal kohout. 69 Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kteří stáli poblíž: "Ten člověk je z nich!" 70 On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: "Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!" 71 On se však začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka, o němž mluvíte." 72 V tom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: "Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A dal se do pláče. (Mk 14,67-72)

Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi. Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba.  Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život. Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: "Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou." (Ž 31,12a-16a)

P: 500,1-2 Já chtěl bych, Bože můj

1. Já chtěl bych, Bože můj, mít srdce plné síly,

když slyším pozvání, ať za tebou se dám.

Však bojím se, že hřích mi bude příliš milý

a touhu po slávě že v sobě nezdolám.

2. Dnes na to vzpomínám, jak často jsem už slíbil, /

že chci ti věrný být, vždy ve službě tvé stát /

a zabývat se tím, co se tvé vůli líbí. /

Však všechny sliby své jsem zrušil mnohokrát.

Ježíš před Pilátem, Výsměch vojáků

1 A hned zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi. 2 Pilát se ho otázal: "Ty jsi král Židů?" On mu odpověděl: "Ty sám to říkáš." 3 Velekněží na něj mnoho žalovali. 4 Tu se ho Pilát znovu otázal: "Nic neodpovídáš? Pohleď, co všecko na tebe žalují!" 5 Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil. 6 O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali. 7 Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš. 8 Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl. 9 Pilát jim na to řekl: "Chcete, abych vám propustil židovského krále?" 10 Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti. 11 Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše. 12 Pilát se jich znovu zeptal: "Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?" 13 Tu se znovu dali do křiku: "Ukřižuj ho!" 14 Pilát jim řekl: "A čeho se vlastně dopustil?" Oni však ještě víc křičeli: "Ukřižuj ho!" 15 Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. 16 Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu. 17 Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu 18 a začali ho zdravit: "Buď zdráv, židovský králi!" 19 Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem. 20 Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vyvedli ven, aby ho ukřižovali. (Mk 15,1-20a)

Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme." - Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. - Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! (Ž 2,2-3.7-8.10)

Píseň 320,1-3 Ó hlavo plná trýzně

1. Ó hlavo plná trýzně, běd, ran i soužení,

ty zřídlo Boží přízně, z níž spása pramení;

ó hlavo, ozdobená ctí, slávou z výsosti,

jak velká stihla změna tě lidskou hříšností!

2. Tu tvář, tak ušlechtilou, / že hříšník se jí bál, /

teď bezohlednou slinou / s výsměchem poplival! /

Jak pohasly tvé oči, / jak rty tvé zsinaly/

proč tě tak krutě mučí, / zač tě tak ztrestali?

3. Tvé břímě mé jsou hříchy / a já jsem zavinil, /

zač, Beránku ty tichý, / tak tvrdě trestáns byl. /

Ježíši, spásy zdroji, / své milosti mi přej /

a pro tu lásku svoji / mne za hřích netrestej.

Ukřižování

Pak ho vyvedli ven, aby ho ukřižovali. 21 Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž. 22 A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená Lebka. 23 Dávali mu víno okořeněné myrhou, on je však nepřijal. 24 Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme. 25 Bylo devět hodin, když ho ukřižovali. 26 Jeho provinění oznamoval nápis: "Král Židů." 27 S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po pravici a druhého po levici. 28 --- 29 Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: "Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, 30 zachraň sám sebe a sestup s kříže!" 31 Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: "Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. 32 Ať nyní sestoupí s kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!" Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním. (Mk 15,20b-32)

Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! (Ž 22,16-20)

Píseň 658 - Tvůj kříž mi září v temnotách

1. Tvůj kříž mi září v temnotách, / tvé dílo, co jsi dokonal,

své srdce kladu na tvůj práh / a nemám nic, co bych ti dal.

2. Pod křížem leží viny mé / i svět, kterýs tak miloval, /

že v oběť lásky nezměrné /jsi všechno Otci odevzdal.

3. Když nemám nic, co bych ti dal, / než život láskou chudobný, /
mé srdce zvedni v písni chval, / buď věrnou láskou přítomný.

Ježíšova smrt

33 Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. 34 O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?", což přeloženo znamená: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? 35 Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: "Hle, volá Eliáše." 36 Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: "Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout." 37 Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal. (Mk 15,33-37)

 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!" Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! (Ž 22,2-12)

Píseň 320,4-6 Ó hlavo plná trýzně 

4. Můj Pane, v tuto chvíli / dovol mi s tebou být, /

když mizí tvoje síly, / nechci tě opustit. /

Až chladná smrt tě zajme / a obestře tě tmou, /

já chci tvé tělo, Pane, / horoucně obejmout.

5. Vždyť jestliže v tvých ranách / se, hříšný, najít smím, /

pak ani v smrti branách / tu radost neztratím./

V tvé smrti život přijmu / a krev tvá nevinná, /

ta zahladí mou vinu, / má spása jediná.

6. Mé díky přijmi vřelé, / nejdražší Příteli!“ /

Má duše, dokud v těle, / v tobě se veselí; /

a když čas rozdělení / i mně se přiblíží, /

mým mocným potěšením, / buď smrt tvá na kříži.

7. Jak pevný štít mi zjev se / ve smrti hodině, /

nechť v tobě najde srdce / bezpečí jediné. /

Když do tmy propadá se, / ať tebe víra zří/

kdo tobě odevzdá se, / pokojně zmírat smí.

Pohřeb Ježíšův

38 Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. 39 A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží." 40 Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome, 41 které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma.

42 A když už nastal večer - byl totiž den přípravy, předvečer soboty - 43 přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. 44 Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev. 45 A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi. 46 Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu přivalil kámen. 47 Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen. (Mk 15,38-1)

Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou. Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin. Leží na mně tíha tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš. Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim, jsem uvězněn, nemám východiska. Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny a vzdají ti chválu? Což se o tvém milosrdenství vypráví v hrobě? O tvé věrnosti v říši zkázy? Což jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost v zemi zapomnění? Hospodine, pomoz, k tobě volám, ráno má modlitba přichází k tobě. (Ž 88,6-9.11-14)

Píseň 331 Má víra pohlíží

1. Má víra pohlíží, Beránku na kříži, do tvých těch ran;

krev, jež se prýští z nich, kéž i můj smaže hřích,

bych s tebou v nebesích měl věčný stan!

2. Sil ty mne, Pane, sám, / ať v mdlobách neklesám, / bych tvým vždy byl! /

Ó přijmi oběť chval, / žes za mne život dal, /

a dej, bych miloval / tě ze všech sil!

3. Bludištěm života, / kde hříchu mrákota, / kde žal a sten, /

mé slzy stíraje, / rač vést mě v ty kraje, /

kde pravá vlast má je, / kde věčný den!

4. Až vážný smrti mrak / můj navždy zastře zrak, / ty při mně stůj! /

Od zlého vyprosti / a přijmi z milosti /

do věčné radosti / mne, Pane můj!

Požehnání

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Modlitba Páně

Otče náš,

který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší, dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky. Amen.

Datum: |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace