Bohoslužby 18. 4. 2021

Domácí bohoslužby, Třebenice 18. 4. 2021

Pozdrav

„Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Milí přátelé, sestry a bratři v Kristu, posluchači i čtenáři, buďte vítáni při dnešních bohoslužbách. Zdravíme vás starým pozdravem, který známe z Bible:

Milost vám a pokoj, od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Druhá neděle po Velikonocích se jmenuje „Misericordias“. Neznamená to „mizerné srdce“, nýbrž naopak „milosrdenství“. To souvisí s „milým srdcem“, se srdcem plným milosti. Jenže ono „miser“ opravdu souvisí s mizerií, totiž s nějakým trápením. „Misericordia“ je milosrdenství, ale vlastně „srce plné trápení“ nebo „srdce plné slitování“. Láska a trápení spolu souvisí, to ví každý zamilovaný. Láska bolí. Dobře to vědí maminka nebo tatínek, pečující o nemocné dítě, také syn nebo dcera, pečující o nemocnou maminku nebo tatínka… Bůh, o němž věříme, že je plný lásky, také svou láskou trpí. 

Láska bolí, ale pořád je to lepší, než život bez lásky. Člověk potřebuje mít někoho rád a potřebuje být milován. A člověk potřebuje Boží lásku. Potřebuje také Bůh naší lásku? Zajímavá otázka!

Přejeme vám všem, abyste měli kolem sebe lidi, které máte rádi a kteří mají rádi vás. A abyste věděli, že vás má rád i sám Hospodin, láska ze všech nejlaskavější.

Proto bude naším vstupním slovem žalm 89.:

O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení. Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost… (Ž 89,2)

Píseň EZ 203 Pán Bůh je láska

1. Pán Bůh je láska, / to z Písma víš, / on se i k tobě sklání. / Když se mu v modlitbě přiblížíš, / dá ti své požehnání.

2. Pán Bůh je láska, to z Písma víš, / on se i k tobě sklání, / někdy tu lásku však pocítíš, / až když tě život zraní.

3. Pán Bůh je láska, to z Písma víš, / on se i k tobě sklání, / přešťasten budeš, až pochopíš, / že je svět v jeho dlani.

4. Pán Bůh je láska, to z Písma víš, / on se i k tobě sklání. / Od země obrať své zraky výš, / pros ho o slitování!

Modlitba

Pane Ježíši Kriste,

přicházíme v modlitbě společně k tobě, který jsi znamením Boží lásky.

Přicházíme s vděčností za síly, které jsi nám k tomu přicházení dal. Přicházíme s vděčností, že nejsme sami, že před tvou tvář patříme jako shromáždění všech milovaných – i když ještě nemůžeme společně na bohoslužby. I tak stojíme společně před tvou tváří.

Přicházíme v pokání, protože dobře víme, jaké problémy máme se svými chybami a slabostmi, jak s nimi někdy neumíme skoncovat. Jak pořád bojujeme s vlastním hněvem, výčitkou, strachem.

Přicházíme s údivem, že tvá láska neskončila, že by ti nedošla trpělivost. Nikdy jsi neřekl to člověčí „třikrát a dost“, dokonce ani „tisíckrát a dost“. Nevíme, jak je to možné, ale máme z toho radost.

Přicházíme i s nadějí, že se nás znovu dotkne tvé slovo, tvůj duch, zkrátka že dostaneme novou sílu do života. 

Za to děkujeme a za to i prosíme. Amen.

Čtení z Bible:

Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Ale oni odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“ A on odhodil ty peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se. Velekněží sebrali peníze a řekli: „Není dovoleno dát je do chrámové pokladny, je to odměna za krev.“ Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců. Proto se to pole jmenuje „Pole krve“ až dodnes. Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: „Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele; a dali ji za pole hrnčířovo, jak jim přikázal Hospodin.“ (Mt 27,3-10)

Zamyšlení (kázání)

Proč Jidáš zradil svého Pána? To je otázka, na niž lidstvo hledá odpověď od středověku dodnes. Těch studií, kázání, ale i povídek, románů, ba i muzikál!

Druhá neděle velikonoční nás k odpovědi trochu přiblíží. Slyšeli jsme, že dnešní neděle se jmenuje „Misericordias“ podle začátku osmdesátého devátého žalmu „O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně“. „Milosrdenství Hospodinovo“ připomíná, že „Hospodin má srdce plné milosti“. Neboli Boží láska je větší než Boží spravedlnost…

Ale proč Jidáš zradil? Zachutnaly mu peníze? Ve vyprávění to tak nevypadá. Těch třicet stříbrných mělo být jen takovým bonusem… Jidášovi se tenhle „jidášský groš“ stal nakonec jen zlou vzpomínkou a výčitkou, takže peníze s odporem zahodil.

Nebo se Jidáš lekl Ježíšových nových myšlenek a zvítězily v něm staré, konzervativní hodnoty? Nebo naopak patřil Jidáš k radikálům a Ježíš se ukázal jako příliš mírný? Byl Jidáš zklamán Ježíšovým poraženectvím, když Ježíš ještě před Velikonocemi oznamuje, že bude trpět, obžalován a popraven, takže prohraje? Nebo byl Jidáš prostě celkově prohnilý, morální odpad, jako bezcharakterní manžel, který po létech opustí manželku kvůli mladší milence? Nezdá se. Že si jako hospodář Ježíšovy družiny přikrádal ze společné pokladny, je jen smyšlenka. Ani možnost, že Jidáš tak zkoušel božství Ježíšovo, nemá v textu žádnou oporu.

Nebo byl Jidášův osud předurčen a on neměl jinou možnost? Totiž proto, že „satan vstoupil do Jidáše“ (L 22, 3), aby splnil úkol, který někdo musel splnit, „aby se naplnila Písma“ a Hospodin mohl obětovat svého jediného Syna? Jakože Jidáš byl obětní beránek? To by snad byla odpověď nejhorší, nejbeznadějnější.

Proč to Jidáš udělal, bychom se ovšem doopravdy dověděli jen tak, že by nám to řekl on sám a to ještě asi až po několikaleté hlubinné psychoanalýze.

Otázka však může posloužit jinak. Jako inspirace, možná jako varování. Proč Jidáš zradil, neboli v čem byla jeho hlavní, možná jediná chyba, jeho hřích?

Jidáš je v jistém smyslu slova normální člověk. Je jako jiní lidé i v tom, jak vznikla jeho víra. Také v tom, jaké dostal pro svůj život možnosti a jak je využil. V jisté fázi svého života se dostal do blízkosti evangelia. Jako každý jiný člověk, i když jeho, Jidášovým protějškem byl Ježíš a nikoli jeho rodiče, prarodiče, kamarádi, spolužáci, jako tomu bylo v našem případě. Ostatně kdo ví, zda se o Ježíšovi nedověděl Jidáš nejdřív od nějakého kamaráda?

Člověk se dostal v jisté fázi svého života do blízkosti víry. Něco slyšel: dětem vyprávěli rodiče biblické příběhy, kamarád se nadšeně sdílel, jak mu setkání s křesťanskou životní orientací změnilo život. To je důležité: k biblickým příběhům se přidává osobní příběh, osobní zkušenost. Víra nevzniká z nějakých faktů a údajů, nýbrž z vyprávění, sdílení, co tahle víra umí, jak s člověkem zahýbe, nebo zamává. 

A pak se může stát něco zvláštního: příběh zahýbá i s tím, kdo jej slyší. Zapůsobí na něho, zachytí ho. Odvážnější řekne, že ho „oslovil Pán“, nebo že „dostal dar Ducha svatého“. Jiný poví opatrněji, že ani neví, jak své uvěření dostal: snad shůry, zvnějšku, zevnitř?

Takto se setkal i Jidáš s příběhem víry, s evangeliem a nakonec i s vlastním uvěřením. Proto žil v Ježíšově skupině několik let. Ježíš nějak změnil Jidášovo myšlení, hodnoty, pohled na druhé, na svět vůbec, ale především na něho samého, na Jidáše.  

Matoušovo evangelium zachytí Jidášův konec zvlášť podrobně. Matouš, jako znalec Starého zákona, píše pro čtenáře, jemuž také budou při čtení vyskakovat starozákonní souvislosti. Třicet stříbrných, pověstný jidášský groš? To je přece ve Starém zákoně cena za vykoupení otroka! (Ex 21, 32) O Ježíšovi se říká, že přišel vykoupit člověka…

Jidáš měl možnost přijmout Ježíšovo „vykoupení“, naději Boží lásky za hranice smrti. Jidáš byl Ježíšovi nablízku jako ostatní učedníci, Petr, Jakub, Jan. Slyšel jeho kázání, podobenství, modlitby, „blahoslavenství“ i „běda“. Pak najednou zradil a nikdo neví proč. Až když se oběsil, začínáme chápat.

Svou zradou Ježíše se Jidáš dopustil zlého činu. Velkého, ale ne největšího. Zradil přítele, ale to udělali mnozí. Zradil ho, až ho přivedl na smrt, jako Čurda své kamarády z operace Antropoid. Ze strachu, ze zištnosti, snad chránil někoho jiného, z osobní zbabělosti. Ale i to udělali mnozí.

Je to Jidášův zločin, ale nikoli hlavní hřích. Hlavního hříchu, pro který je příběh o Jidášovi důležitý pro čtenáře Bible, hlavního hříchu se dopustil Jidáš sám nad sebou. A nebyla to jednoduše jeho sebevražda. Ona byla teprve projevem, důsledkem hříchu.

Jidáš nepochopil, že to hlavní na Ježíšovi byla jeho – vlastně Boží – absolutní láska k člověku. Jidáš nebyl schopen přijmout velikost Ježíšovy lásky, která přemáhá i jeho, Jidášovu zradu. Jidáš nepřijal odpuštění.

Co je hlavní na křesťanství, o čem je evangelium? Co za zvláštní světový názor to je? Spoustu myšlenek, náboženských i etických pravidel najdeme i jinde. Ale že vše začíná i končí tím, že Nejvyšší přijímá člověka bez výhrad, že ho znovu a znovu kultivuje k pravému lidství, zkrátka že Bůh člověka, každého člověka, miluje, toť křesťanská novina. 

Kdo je Ježíš pro mě, čtenáře Jidášova příběhu? Spasitel, říkáme, ale víme opravdu, že stačí i na všechny mé chyby, dluhy a slabosti? I na viny a hříchy celého lidstva? Neomezili jsme Ježíše na učitele mravnosti, na velkého humanistu nebo náboženského vůdce? Vím i já sám, že Boží láska opravdu stačí absorbovat všechny mé viny, abych mohl začít znovu, BEZ NICH?

Jidášovým hlavním hříchem nebyla ta zrada, ono vydání Ježíše vojákům. Jidáš nebyl strůjcem Ježíšova konce, ten je v příběhu nevyhnutelný z jiných důvodů. Jeho hříchem nebyla jen jeho sebevražda, ta mohla mít řadu příčin, jejichž souzení nám nepřísluší. Jeho hříchem bylo, že sám sobě uzavřel dveře před Božím odpuštěním. To svým smutným koncem jen potvrdil.

Pro toho, kdo Boží odpuštění nepřijme, Boží odpuštění neplatí.

Ale jestliže jsem pochopil a přijal, že není zlo, nad nímž by Boží láska nezvítězila, že není vina, již by Boží láska nebyla s to odpustit, pak nejdu Jidášovou cestou.

Snad je zřetelné, proč čteme Jidášův příběh na druhou neděli po Velikonocích, která se jmenuje „Misericordias Domini“, milosrdenství Boží.  O Boží lásce bez hranic, vítězící nad lidským hříchem, i tím mým, chci a budu zpívat do konce života. A potom taky, na věky věků. Amen.

Píseň EZ 614 Vzdávám ti, Bože, chválu svou

1. Vzdávám ti, Bože, chválu svou, / zpívat chci píseň jásavou. / Mou záchranou se stáváš sám, / chceš vzdálit mne všem nástrahám.

2. Právem ses, Králi, rozhněval, / svůj soud jsi vynes, vinu znal. / Však láska tvá, odpuštění / mou tíseň v radost promění.

3. Dáš pít ze spásy pramenů, / vzácný je den, když vzpomenu / na jméno Páně vznešené / a dary nezasloužené.

4. Všem národům ať zní ta zvěst: / Blízký je Pán, chce víru nést / těm v bázni, v nouzi zkroušeným, / však v naději vyvoleným.

Oznámení

·        Bohoslužby ani ostatní setkání v týdnu se zatím nekonají. Dojde-li ke změně, dáme vám vědět.

·        Společné online setkání dětí a mládeže se koná každé pondělí, i zítra, od 15 hodin, na konferenční internetové adrese, kterou účastníci znají.

·        V tomto týdnu probíhá jednání staršovstva, členové již dostali materiály k projednání.

·        Chcete-li hovořit s farářem, prosíme, zavolejte mu nebo mu napište, kontakty najdete na řadě míst na internetu.

·        Dnešní sbírka je opět určena pro potřeby našeho sboru: svůj dar pošlete na účet sboru u banky FIO, (číslo účtu 2801233997 / 2010). Dary pro potřeby sboru označte ve zprávě pro příjemce „SBOR“. Děkujeme, že na svůj sbor myslíte.

·        Nezapomeňme ani na: sbírku darů na Jeronýmovu jednotu, to je sbírka na stavební fond naší církve, pro sbory, které stavějí a své stavby rekonstruují. Dar pošlete na stejný účet sboru, do zprávy pro příjemce napište „JJ“.

Přímluvy + Modlitba Páně

Přímluvnou modlitbu se dnes budeme modlit spolu s Hanou Šilarovou z Horní Čermné:

Pane Bože,

děkujeme, že nad námi držíš svou ochrannou ruku, která nás táhne k Tobě. Jsi s námi ve všech okamžicích našeho života: v radosti i žalosti.

Odpusť nám, prosím, že Tvoji přítomnost mnohdy nevnímáme.

Máme svoje starosti. Myslí nám projdou tisíce informací, ale ta nejdůležitější, že Ty jsi láska a ani na okamžik nás neopouštíš, naráží na naše bariéry obav a strachu. Odpusť nám, Pane, prosím, naši malou víru.

Obnovuj v nás každodenně naději, víru a lásku. Dej nám, prosím, sílu a odvahu, ať svoje hřivny dokážeme rozvíjet a obohacovat tak svět kolem nás.

Otče náš,

který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší, dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království, i moc, i sláva na věky. Amen.

Požehnání

Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení nyní i navěky. (Ž 121,5-8)

Píseň EZ 485 Král věčný nás požehnej

1. Král věčný nás požehnej / požehnáním svatým / a všecko nám dobré dej, / chudým i bohatým; / račiž nás naplniti / svou svatou milostí, / potom k tobě přijíti / do věčně radosti!

2. Amen, to požehnání / přijdiž na nás všecky, / abychom po skonání / vešli v ráj nebeský / a tam s andělskou říší / Boha také ctili; / dej nám to, ó Ježíši, / Spasiteli milý!

 

Datum: |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace