Vánoční (ne)porozumění

 Mt 1, 18-25

18 Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.  19 Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.  20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl:„Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.  21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“  22 To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:  23 ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo‚Bůh s námi‘.  24 Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.  25 Ale nežili spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.

 

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé
1.
Prorok Izajáš pověděl tato slova, když Judskému království hrozila válka a král Achaz čelil přesile. Co znamená toto znamení o narození syna, který bude mít jméno „S námi Bůh“? Snad on, ten nově narozený, ochrání judské království od nepřátelských vojsk?

Tak tomu mohli rozumět Achazovi a Izajášovi současníci. Ale nestalo se tak. Hospodin jedná jiným způsobem, než člověk dokáže myslet a vymyslet. Neochání svůj lid před vnějšími nepřáteli. Chce učinit mnohem víc. Chce ochránit před nepřáteli vnitřními. Před strachem, slabostí a nedůvěrou.

A co Bůh zamýšlí, vykoná Immanuel v určený čas. Ne za krále Achaze, ani za jeho syna či vnuka, ale až za mnohem pozdějšího potomka z rodu Davidova, za Josefa, tesaře z městečka Nazaret.  Josefovi se narodí syn a bude mu dán do péče. A této výsady se mu dostane způsobem velice zvláštním, tak jako je zvláštní ono dítě v Mariině bříšku.

2.
A tato zvláštnost vede hned zkraje do rodinné krize. Josef je v úzkých. Jeho snoubenka je těhotná, a není to s ním. Manželství se rozpadá, ještě než začalo. Je hotovo. Rodina se drolí. Rozchod je jasný. Ale protože byl Josef spravedlivý a měl Marii rád, rozmýšlel, jak to udělat, aby jí moc neublížil a lidé si na Marii neukazovali. I tak to bude mít jako matka samoživitelka těžké...

Zasáhl však Bůh. Poslal svého anděla, aby Josefovi ve snu sdělil, o co jde. I tady jedná Bůh jinak, než by si člověk myslel. „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Marie porodí syna a ty, Josefe, ho pojmenuješ. Dáš mu jméno Ježíš.

Moment moment, nemělo se to zaslíbené dítě jmenovat Immanuel? Proč se najednou jmenuje Ježíš? Mají ta jména nějakou souvislost? Jistě, mají. Jméno Immanuel znamená „s námi Bůh“. Jméno Ježíš, Jošua, znamená „Hospodin zachrání.“ To ví i anděl, a proto ve snu ještě Josefovi podá trochu záhadné vysvětlení: neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Až se z malého dítěte stane dospělý muž, bude zachraňovat lid právě od jeho vnitřních nepřátel, od strachu, slabosti a nedůvěry. V něm, v Ježíšovi, je Bůh s námi a koná dílo záchrany.

A tak Josef dal na Boží pokyn a přijal Marii za svou manželku a dítě v jejím bříšku za svého syna. Ale stejně. Zajímalo by mě, co si Josef s Marií asi mysleli o slovech, že Ježíš vysvobodí lid z jeho hříchů.

3.
Z písma víme, že Josef byl tesařem a stejnému řemeslu vyučil i svého syna Ježíše (Mt 13,55; Mk 6,33). Je to trochu nad naše chápání. Ale jen si to představme, popusťme uzdu fantazii:

Ježíš žije s ostatními, pracuje fyzicky, dělá s otcem v tesařské dílně. Šedivý od prachu, ruce plné mozolů a oděrek. Kolikrát se asi Josef podíval na Ježíše s otázkou v duši. „Co jen to mělo všechno znamenat, co mi ten anděl řekl o tom klukovi. Sekyrou a dlátem se ohání docela slušně, i když nejen jimi. Když otevře ústa, koukám vždycky jako opařený. Kde se to v tom chlapci bere? Jí to, co já, dělá to, co já. Ale mluví jako naši největší učitelé. Co z toho všeho jenom bude?“

Ježíš vyrůstal v rodině se svými bratry a sestrami (Mt 13,55). A když vyrostl, a dospěl, stalo se, co už vůbec nemohli pochopit. Opustil rodinné řemeslo, odešel z domova a začal chodit z místa na místo. A kázal a uzdravoval.

Nechápali to. Dokonce si pro něj členové jeho rodiny jednou přišli, aby jej odvedli. Mysleli si, že se pomátl. (Mk 3,21)

Nechápali to ani známí, kteří rodinu znali. Když Ježíš zavítal jednou do Nazareta, divili se: Což to není syn tesařův? Známe jeho matku a bratry a sestry, odkud to ten člověk všechno má? (Mt 13,56).

Ale Ježíš jistě nechtěl urazit svou rodinu, svou matku a sourozence. Nepřestal se k nim znát. Ale je i jiný syn a jiný bratr. Řekl: Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka (Mt 12,50).

4.
Který rodič či sourozenec by zůstal klidný, kdyby jeho dítě či brácha sekl s rodinnou živností a pustil se na nejistou dráhu potulného kazatele. Co je to za život bez práce, bez peněz, bez zázemí. Kdo z nás by neměl takového sourozence za blouznivce? Zvlášť když proti sobě popuzuje mocné a vzdělané, velekněze, farizeje a zákoníky. A ti otrhanci, co se za ním táhnou? Ti mu nepomůžou, když ho budou zatýkat.

A to nejhorší, co by si Ježíšovy příbuzní přáli, se také nakonec stalo. Nikdo mu nepomohl, když ho chytli a svazovali. Učedníci se rozutekli jako první. Ježíše pak odvedli, aby to s ním skončili.

Jak asi muselo být Ježíšovým příbuzným a blízkým? Jak museli být zmateni? Co musela cítit, a jak asi musela trpět Marie, když se blížilo Ježíšovo odsouzení? Nemůžeme si moc vymýšlet ani doplňovat evangelia. Ale napadne nás, že možná právě tehdy si Marie připomínala slova anděla. Možná právě tehdy zápasila o to, co znamená Immanuel, s námi Bůh. Dívka počne a porodí syna. Dívka už počala, porodila a syn dospěl. A co se stalo? Visí na kříži. A ta dívka, teď už žena, stojí pod tím křížem. Tak kde je ten Bůh? Jak je s námi? 

5.
Možná vám přijde, že teď pletu dohromady vánoce s velikonocemi. Zpívali jsme „Čas radosti veselosti“ a já tu mluvím o kříži. Ano, o vánocích zaznívá radostný tón hlasitěji, než o jiných svátcích. Dostáváme dárky, dobře jíme, radujeme se. A já rozhodně nechci tento radostný tón potlačit.

Radost vánoc k nám ovšem přichází přes utrpení. Jak Josefovo a Mariino, tak především Ježíšovo. Narození spasitele je radostná událost, ale aby se nám ta radost opravdu stala, musí k nám přijít nejen to miminko v jeslích, ale celý Ježíš. On totiž prošel nepochopením, těžkostmi tohoto světa, utrpením i smrtí.

6.
Po vzkříšení se Marie nachází mezi učedníky v Jeruzalémě (Sk 1,14) a za učedníky se počítají i Ježíšovi bratři (Sk 15,13; Ga 2,9). Nakonec uvěřili. Porozuměli, co znamenala slova anděla řečená kdysi ve snu, že Ježíš zachrání svůj lid z jeho hříchů. Immanuel. S námi Bůh. Ježíš zachránil od vnitřních nepřátel, od strachu ze smrti, od slabosti srdce a nedůvěry v boží moc. A zachraňuje takto i dnes.

Proto si dnes připomínáme tu stěží uvěřitelnou věc, že Bůh přišel do tohoto světa. Narodil se jako malé miminko, vyrůstal se svými sourozenci a učil se tesařskému řemeslu, úplně obyčejně. Ale pak, neobyčejně, kázal a působil a dovedl boží dílo až za hranici možností tohoto světa, až za hranici smrti.

Přišel do nedokonalého prostředí. Málem rozbil svým rodičům manželství, málem přivedl do blázince své blízké a sám sebe do domácího vězení. A v tom nedokonalém prostředí plném rozpadajících se vztahů, neporozumění a křivd, působí i dnes. Působí radost v srdcích nevinně a bezelstně jako malé děťátko v betlémských jesličkách. A tak jej pusťme k sobě a pojďme se mu poklonit.
Amen

(Píseň č. 290, Jdu klanět se ti k jeslím sám)

 

Písně:
1. Píseň 294 Ó křesťané všichni
2. Píseň S 338 Tobě pane dík
3. Píseň 293 Čas radosti veselosti
4. Píseň 290 Jdu klanět se ti k jeslím sám
5. Píseň 297 Slyš jaká to libá píseň
6. Píseň 281 Narodil se Kristus Pán

kazatel: Filip Ženatý

Datum: 27.12.2014 20:39 |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace