I viděli znamení...

J 2,1-11
1Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; 2 na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 3 Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka:„Už nemají víno.“ 4 Ježíš jí řekl:„Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ 5 Matka řekla služebníkům:„Udělejte, cokoli vám nařídí.“ 6 Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. 7 Ježíš řekl služebníkům:„Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. 8 Pak jim přikázal:„Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. 9 Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno– nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli– zavolal si ženicha 10 a řekl mu:„Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ 11 Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.

J 20,30-31
30 Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. 31 Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

 

Milí přátelé, milé sestry a milí bratři

1. Tak učinil Ježíš počátek svých znamení. A pak jich ještě učinil celou řadu. My známe znamení třeba ze železničním přejezdu. Světla blikají, ale vlak tu není, je ještě za zatáčkou, ale je blízko. Je nám dáno znamení, že se blíží a že s ním máme počítat.

Ježíš činil znamení, abychom věděli, že máme počítat s pánem Bohem. Ten tu také není, nesáhneme si na něj, ale je nám nablízku. A Ježíš činil znamení také proto, aby se postupně vyjevovalo, jakou roli v tom hraje právě on. Totiž že právě on je Božím synem, že právě v něm je Bůh člověku nablízku.

Jenže co se stalo na té svatbě? Jaké tam kdo viděl znamení? Byli tam Ježíšova matka, služebníci, kteří nalévali vodu, správce hostiny, ženich, učedníci... Viděl někdo z nich, jak se voda stala vínem? Ne, nikdo z přítomných neviděl, jak se to stalo. O tom by bývaly mohly něco povědět jen ty kamenné nádoby, kdyby mohly mluvit. Avšak každý přece něco zažil a okusil a zúčastnil se něčeho, co dal do pohybu Ježíš. A každý o tom něco vypověděl druhému. A ten pověděl dalšímu, a tak viděli znamení. Možná každý trochu jinak a po svém, ale viděli. Podívejme se postupně na všechny aktéry. Co vlastně viděli za znamení?

2. Tak nejprve Ježíšova matka. Ta viděla především, že se blíží průšvih. Už nemají víno. Taková svatba tehdy trvala i celý týden a nedostatek vína znamenala velkou ostudu. Nejde sice o život, pravda, z nedostatku vína ještě nikdo nikdy neumřel, ale jde o zkaženou svatbu, zkaženou radost, která v srdci i ve vzpomínkách zanechá trpkou rýhu. Prázdné vyčerpané nádoby jsou jako prázdné vyčerpané srdce bez radosti.

A Ježíšova matka toto viděla. Nespustila poprask a zkusila vyhledat pomoc. Známe takové moudré lidi, kteří když uvidí, že se blíží průšvih, přispěchají na pomoc. Nedají na sobě nic znát, ale potichu se pokusí pomoci, jak to zrovna nejlépe dokáží.

A tak šla matka za Ježíšem. Tušila, že je v jeho moci něco s tím udělat. I to je pomoc, přimluvit se na správném místě.

Ježíš ji však příkře odmítl. Co to ode mne žádáš? Ještě nepřišla má hodina. Je teprve na začátku, nemůže tady dělat zázraky na požádání. Marie si však nenechala nabourat své tušení. A udělala něco velice důležitého. Řekla o tom dalším lidem. Přikázala služebnictvu, aby dbali na to, co jim Ježíš řekne.

Co tedy viděla Ježíšova matka za znamení? Viděla blížící se průšvih. Ale tušila, že Ježíš je s to pomoci. A tak pověděla služebnictvu, o co jde.

3. Pak tu tedy máme služebnictvo. Jak asi museli koukat, když jim Ježíš nařídil udělat něco tak podivného jako naplnit vodou nádoby na rituální očišťování, když vůbec nejsou potřeba. Víno došlo, průšvih jako hrom a místo shánění vína nového mají plýtvat energií a nosit vodu? Ale poslechli a už tahají těžké džbery s vodou do kamenných nádob na očišťování, a plní je až po okraj.

Ježíš pak služebníkům řekl, ať donesou ochutnat správci hostiny. Když ochutnal skvělé víno, byl překvapen. Nevěděl, odkud to víno je. Ale věděli to právě služebníci. Po matce teď služebníci mluví o tom, co se událo. Správci se rozlil úsměv na tváři. A oni viděli, že to málo, co udělali, díky Ježíšovi zachránilo radost pro mnoho lidí na svatbě.

S obyčejnými věcmi, které máme po ruce, které jsou doma, lze zachránit radost druhým. I to málo, co můžeme jako lidé pro druhé udělat, se může s Boží pomocí proměnit ve velké požehnání. Lecky do vypadá úplně nesmyslně dělat něco pro druhé, když z toho nic nevytřískám. Jenže když se k tomu přihlásí Ježíš, udělá velikou radost pro všechny strany. A pak člověk jen zírá.

Co tedy viděli služebníci za znamení? Viděli zdánlivě nesmyslnou námahu, která se díky Ježíšovi proměnila a zachránila celou akci. Radost mohla pokračovat dál.

4. Nyní se podívejme, co viděl správce hostiny. Přinesli mu ochutnat a správce byl překvapen, jak je dobré. Nevěděl však, odkud víno je. Služebníci však věděli a dosvědčili, odkud pochází. Zase je tu nějaká zkušenost a nějaké svědectví. Nějaká prožitá fakta a nějaký komentář k nim. Něco vlastního a něco přijatého. A z toho vzniká znamení. Ze zkušenosti a svědectví vzniká znamení, které ukazuje mimo nás, k pánu Bohu.

Správce okusil novou chuť a byl překvapen, v jakém pořadí se víno podává. Hned to také řekl ženichovi. Vždycky se podává nejprve dobré víno a teprve, když se hosté napijí, a chuťové buňky otupí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli (podle v. 10).

Z vlastní zkušenosti víme, že když jdeme nahoru do kopce, budeme muset jít zase dolů z kopce. Takové jsou zákony fyziky. Víme, že po každé oslavě či svatbě každá radost jednou skončí a zase přijde takový ten šedivý všední smutek. Jako společnost se máme poměrně dobře, ale tušíme, že nelze pořád zvyšovat ekonomický růst a máme strach, že to s naší společností půjde z kopce. To pak člověk snadno sáhne po nekvalitním víně, aby takové myšlenky otupil.

Ale také máme nějakou životní zkušenost a nějaké svědectví. A navzdory tomu, že se může zdát, že se řítíme s kopce, začneme vidět jako ten správce hostiny. A jsme najednou překvapeni, jak může být ještě dobře, jaké chutě ještě objevíme, jaká radost může přijít do našich domovů, do naší společnosti. Radost nemusí skončit zklamáním nebo kocovinou, ale když se do ní zapojí Pán Bůh, může pokračovat ještě větší radostí. Zákony fyziky ani ekonomiky tady prostě neplatí. Tady platí zákony Boží.

Co tedy viděl ten správce hostiny za znamení? Viděl, že dobré víno od Ježíše přichází i v pokročilém čase. Viděl, že radostná slavnost neskončí fiaskem ani pitím nekvalitních splašek, ale že bude pokračovat ještě větší radostí.

5. Pak tam byl ještě ženich. Obvykle bývá na svatbách spolu s nevěstou nejdůležitější postavou. V našem vyprávění však jako moc důležitá postava nevystupuje. Správce hostiny k němu mluví a předává svou verzi událostí.

A ženich? Nejspíše vůbec netušil, jaké drama se odehrává v zákulisí. Svatební rej byl v plném proudu, lidé se baví, jedí a pijí, a že došlo víno, že už je ho zase dostatek a že je ještě lepší, jde zřejmě úplně mimo něj.
Co správci tehdy odpověděl ženich, nevíme. Co tedy můžeme říct, že ženich viděl za znamení? Viděl, že se nic neděje, že vše je tak, jak být má. Všechno klape a v zákulisí se někdo dobře stará. Viděl, že radost naplnila celý dům a trvá dál.

6. Každý z účastníků viděl něco jiného. To, co sami prožili a k čemu dostali slovo, svědectví, se jim stalo znamením ukazujícím k Bohu.

I když moment. Ještě na někoho jsme zapomněli. Ještě tam byli Ježíšovi učedníci. Ti sice v příběhu nejednají, ale na konci je řečeno: A jeho učedníci v něho uvěřili (v. 11). Viděli tedy dál a hlouběji, než ostatní.

Učedníci viděli všechno, co se kolem dělo z odstupu. Seděli opodál, možná na podobných dřevěných lavicích jako my. Nebyli přímými účastníky, tak jako my. Avšak i pro ně se dané události staly znamením, že Pán Bůh je nablízku. A že je nablízku právě v tom podivném člověku Ježíši, který nakonec bude zabit na kříži a třetího dne vstane. Učedníci viděli znamení a uvěřili v Ježíše. Šli do toho s ním. Pojďme do toho taky.

Amen

 

Písně:

1. Ž 98 Zpívejte pánu nové písně
2. 549 Chváliž Hospodina
3. Třebenice: S 284 Radujte se bratři neboť blízko je pán (kytara)
Lovosice: 680 Nás zavolal jsi pane
4. 209 Ó slunce spravednosti
5. 406 Chval pána svého písní

 

25.1.2015 Třebenice, Lovosice

kazatel: Filip Ženatý

Datum: 2.02.2015 09:33 |
Nechci nic propásnout
Z Církve ČCE
#

#

#

#

#

Administrace